Autor: Elemona

Tak jsem se konečně odhodlala k napsání článku, a rovnou na téma týdne. Jelikož sleduji jisté události poslední doby, téma se mi hodí, a nedá mi to, abych o něm nenapsala…

Jak si můžete představit takového zloděje svobody, potažmo zloděje svobody slova? Je to někdo, kdo se snaží vám zamezit, abyste se svobodně projevili, ať už v jakémkoliv směru. Nebo vám může bránit v jiné svobodě, například svobodě pohybu. Zářným příkladem budiž politický režim, vládnoucí v Česku (Československu) do roku 1989.

Určitě si vybavíte další příklady z historie, já se ale nyní chci zaměřit na něco novějšího, a částečně techničtějšího rázu.

Už jste možná slyšeli o tom, že se Evropská Unie chystá schválit zákon známý pod zkratkou ACTA. Je to evropská obdoba amerických zákonů SOPA a PIPA. Pokud vám tyto názvy nic neříkají, pokusím se vám tu hrůzu krapet přiblížit.

Zákon ACTA byl původně určen pro pomoc firmám, které se starají o produkci počítačových programů, hudby, her, filmů… Měl by dát větší moc státním orgánům a pomoci lépe dopadávat počítačové piráty. Jenže je v tom háček. Díky tomu, že se dá zákon vyložit různými způsoby, dává těmto orgánům a „copyrightovým společnostem“ až neuvěřitelně velkou moc. Představte si, že si stáhnete film nebo písničku, o které ani nevíte, že je na netu nahrána nelegálně (často není lehké to poznat), načež vám poskytovatel na příkaz „vyšší moci“ odpojí internet, za který si poctivě platíte.

Ano, taková je realita zákonu ACTA (a podobných), nehledě na to, že byste mohli za tento čin platit pokutu nebo i jít do vězení. A nemluvě o tom, pokud byste provozovali své webové stránky, a (byť omylem) na ně umístili nelegální obsah, nebo ho tam umístil někdo jiný.

Je to nějakou dobu zpět, americká vláda zablokovala webové úložiště jménem Megaupload a zatkla jeho majitele. Prý to bylo proto, protože přechovával nelegální obsah. Ve skutečnosti to byl seriózní server, kam si lidé mohli nahrávat svá data, a ostatní si je mohli zase stahovat. Je to jako když sdílíte fotky z dovolené, nebo nazpíváte svoji písničku a chcete ji dát poslechnout ostatním lidem. Majitelé serveru nemohli za to, že si k nim někdo nahrál nelegální data. Oni to ani nemuseli vědět.

Podotýkám, že v době zavření serveru ani nebyly takovéto zákony schváleny, navíc servery ani majitelé se nenecházejí na území USA ani nejsou jejich občany. Přesto se to stalo. Pokud by to pokračovalo v tomto směru, mohli by za chvilku zavřít Facebook (protože si tam lidé mohou nahrávat nelegální obsah), Google (protože na takovýto obsah odkazuje), Seznam (z podobných důvodů), Youtube (ne všechna videa jsou legální) a naprostou většinu vyhledávačů a hostingových služeb (ano, ani blogy by nezůstaly ušetřeny). Zůstaly by možná tak různé prezentace firem (a to ještě asi ne všechny), a vládní stránky. Pokud byste se pokusili na net něco takového nahrát nebo stáhnout, odpojili by vás.

Ještě jeden odstrašující příklad: Jeden kluk z Velké Británie si vytvořil vlastní webovou stránku, kam dával odkazy na svá oblíbená videa (díly seriálů). Je to něco, jako kdybyste si na svůj blog vkládali videa z Youtube, díly vašeho oblíbeného Anime nebo jiných seriálů. Vláda USA si toho všimla, požádali Britskou vládu o jeho vydání do USA, kde měl být náležitě potrestán. Do USA byl vydán a stránky mu byly zablokovány. Přičemž USA neměla žádné právo ho trestat, a co víc, on ani neudělal nic nelegálního! Vkládání videí na web není nelegální. To je tedy „spravedlnost“…

Na internetu jde najít spousta informací o ACTA a podobných zákonech. Lidé se bouří, neznám nikoho kdo by nebyl proti těmto zákonům. Pokud se vám také nelíbí, přidejte se. Už se těším na nějaký ten prostest. No a při příštích volbách volím Pirátskou stranu, a budu doufat, že oni snad dají věci do pořádku a nebudou jak ti naši dnešní nenažraní „jáchcikekorytu“… 🙂

Elektron. Malá částice putující vodivým materiálem, od ničeho k ničemu. Ale když ji dáme tu správnou energii, rozletí se stejným směrem spolu se spoustou dalších elektronů a dokáže zajímavé věci. Od té doby, co lidé přišli na to, co elektřina dokáže, uběhlo již pár století, a jak se využití onoho proudění elektronů rozšířilo! Tak, že v dnešní době si někteří nedokážeme život bez elektřiny ani představit.

V samotné přírodě elektřinu najdeme i nenajdeme, proudí v nervech živých tvorů, a kdo ví, kde ještě jinde. Nejvíce je ale vidět při bouřích. Za to lidé z elektřiny vytvořili něco, co dělá větší „divy“ a zároveň se stali na elektřině tak trochu závislí. Někteří si nedokáží život bez elektřiny ani představit. Vždyť elektřina dělá kolem nás tolik věcí! Kdybychom měli možnost vidět elektromagnetické pole, viděli bychom ho například ve městě snad všude.

Vezměme si typického pracovníka v kanceláři v nějakém velkém městě. Kdyby jeden den přestala fungovat elektřina (myslím tím veškerá, i v bateriích), nejspíše by se ráno nevzbudil do práce, protože většina lidí dnes používá digitální budíky. Jelikož v dnešních domácnostech není nic, co umí udělat teplo bez elektřiny (kamna na dřevo a uhlí mimo chaty a chalupy dnes už téměř nikdo nepoužívá), tak by si ani neohřál snídani. Pokud vstává moc brzo, když je ještě tma, ani by si bez svíčky neposvítil.

Dále by si nemohl nastartovat auto, jelikož je k tomu potřeba elektřina, takže mu zbývá jet klidně i několik desítek kilometrů třeba na kole. Když už by po dlouhé době dorazil do práce, tak pokud tam někdo bude, řekne mu že je tam zbytečně, jelikož jim stejně nejdou počítače, a s propiskou a papírem se v dnešních kancelářích moc nepracuje.

A to byl jen jeden z příkladů, jaké by to bylo, kdyby přestala fungovat elektřina. Už výpadek elektřiny ve větších městech často působí velké problémy, a to i když baterie a náhradní zdroje fungují. Zkuste si ale představit svět, ve kterém by elektřina vůbec nebyla vynalezena. Možná si stačí předtavit svět starší než jedno století zpět. Topení ohněm v kamnech, práce většinou ruční na poli, psaní ve školách brkem a inkoustem… Ano, samozřejmě, že spousta věcí by se dala vylepšovat i bez elektřiny, ale možná by to vypadalo opravdu podobně, jako v předminulém století. Nemusel by to být špatný svět, ovšem spousta lidí si takový život zkrátka nedovede představit.

Pokud jde o mě, jsem zvyklá pracovat s elektrotechnikou. Navíc, obor ve kterém se (studijně/pracovně) pohybuji, je založen právě na elektřině. Nicméně i přesto si myslím, že bych ve světě bez elektřiny dokázala žít. Vždyť i svět fantazie, především svět elfů, který mám tak moc ráda, nezná elektřinu, jen přírodu, magii a báječné bytosti a tvory. Svět, ve kterém bych si též přála žít. Ale to už je trochu jiné téma, než tento článek.

A teď trochu té temné stránky elektřiny a moderních technologií. Možná vám to bude připadat jako sci-fi horor, ale poslední dobou se to stává realitou. Mám na mysli „biologické“ čipy a nanotechnologie. Nejdřív si řekneme něco o biologických čipech.

Nevím, jestli „biologické“ je pro tyto čipy správný název, ale nic lepšího mě nenapadlo. Mám tím na mysli elektronické zařízení – většinou miniaturní elektronické čipy, které působí na živé bytosti či jsou s nimi pevně spoutány, nebo dokonce přímo implantovány do jejich těla. Možná jste už slyšeli o tom, že jsou již v některých zemích praktikovány věci jako vpravení čipu do těla např. dítěte, což pomáhá je najít při případném únosu. Nebo čipy, které si lidé mohou nechat „zabudovat“ např. do ruky, a pak zaplatit nákup, odemknout byt či auto, jen pohodlným přiložením ruky. Žádné zdlouhavé hledání klíčů či peněz v peněžence. Ovšem má to jeden veliký háček. Nikdy nevíte, co ten konkrétní čip vlastně umí. Může umět lecos. Čip, který by měl umět v podstatě jen vyslat do vzdálenosti cca. 5 centimetrů vaše identifikační číslo, které zajistí přístup k bankovnímu účtu či odemčení zámku, může ale také umět v reálném čase komunikovat s GPS satelitem a GSM sítí, takže si klidně může někdo „výše postavený“ sledovat vaši polohu na mapě v reálném čase, každý váš krok. Čímž vlastně mizí podstatná část vašeho soukromí. A to ještě ani nemluvím o čipech a zařízeních, které jsou schopny snímat či dokonce ovládat vaše myšlenky.

S tím trochu souvisí nanotechnologie. Jsou to v podstatě zařízení, které jsou tak malé, že je ani nevidíme, možná ani pod obyčejným mikroskopem ne. Jsou velké v řádech nanometrů – a jeden nanometr je 1 000 000 x menší než milimetr. Že si takovou velikost nedokážete představit? Já taky ne – jsou totiž neviditelné. Někde jsem četla, že se pomocí nanotechnologií dají léčit nějaké nemoci – tím, že se do těla vyšle několik nanorobotů, kteří tam pracují. Ale opět, jako v případě biologických čipů: víte vlastně, co tihle nanoroboti ve skutečnosti dělají? Jelikož jsou v podstatě neviditelní, zdají se mi ještě daleko nebezpečnější, než výše zmíněné čipy. To už ale možná zacházím do vzdálenější budoucnosti, než je délka lidského života – alepoň doufám.

Tady je vidět, že elektřina a celkově moderní doba má i své temné stránky a to takové, které se mi vůbec nelíbí. A když tak nad tím přemýšlím, kam to ty „úžasné“ lidské technologie mohou jednou dotáhnout, říkám si, nebyl by vlastně lepší svět bez elektřiny?

Nikdy jsem nebyla moc společenská. Zřídkakdy mi lidská společnost vyhovuje, především ta „většinová“. Taková společnost je zvláštní a já jsem většinou jiná než oni. Tím ale nechci říct, že toužím být za každou cenu jen a jen sama…

Lidi jsou fajn, někteří. (I jiné bytosti – že, však oni ví.) Společnost, o které chci mluvit, je takový ten střední proud, co je nejvíce vidět, a do kterého se – doufám – neřadím a řadit nechci. Ne že bych se chtěla od ostatních příliš odlišovat, ale některé věci, co dělá „společnost“ mi přijdou hloupé…

Začněme třeba u oblíbeného terče kritiky – u politické společnosti. Pokud sledujete občas zprávy, asi vám ji nemusím představovat. Vadí mi, stejně jako spoustě dalším občanům, jak nezodpovědně naši zemi spravují. Místo toho, aby kupovali jen to, na co mají a nepůjčovali si peníze, naši zemi zadlužili, a to tak, že hrozně moc. Místo toho, aby šetřili peníze a spláceli dluhy, nakupují zbraně a vojenskou techniku, která je nám k ničemu, posílají české vojáky bojovat kamsi do Asie, což nám taky nepomůže.

Místo toho zdražují kdeco a ztěžují život běžným občanům, zatímco sobě na svoje zaručeně přemrštěné platy nesáhnou. Ano, přemrštěné, sedět na křeslech, dloubat se v nose (obrazně řečeno), občas si zdřímnout a občas něco odhlasovat, není žádná pořádná práce a je to podle mě nadhodnocené. Chápu, že si jako „obyčejní lidé“ (chápejte ne lepší než průměr, aneb většinová společnost) na svoje „korýtka“ nedají sáhnout, ale přinejmenším je to nečestné.

Škoda je, že nás Čechy nejspíše podle našeho „vedení“ vnímají lidé z jiných zemí. Já nikdy nebyla vlastenka, ráda za to že jsem češka, stejně jako kamarádka, se kterou jsme se o tom bavily. Přesto je mi ale naší země líto, v tomhle ohledu. Obecně jsme ve společnosti posuzováni podle většiny, ať už je to dobře, nebo špatně…

Další takovou společenskou skupinou jsou mladí lidé. Nemám nic proti mladým lidem, až na pár výhrad. Ale všichni takoví nejsou. Mám na mysli především vandaly, a obecně ty, co se neumí chovat. Také jsem mladá, ale (nejen) s mojí kamarádkou jsme se shodly na tom, že ti mladí jsou čím dál horší. Dnešní děti například kouří, ještě jim ani nebylo patnáct. Také pijí alkohol, a kdo ví, co ještě. To by ale nevadilo, škodí si tím především sami sobě. Ale když začnou ničit věci, které jim nepatří, dělat nepořádek a ještě být drzí, je to špatné.

Například u nás v městském parku, když se sejde parta takových lidí, tak po nich často zbyde nepořádek, papíry, lahve a další odpadky poházené kolem laviček a stolů. Jakoby byl děsný problém, když odcházejí, vzít ty odpadky a vyhodit je do 5 metrů vzdáleného koše. Tohle je s odpuštěním prasárna (nemůžu si pomoc a to slovo nepoužít). Nejen, že stůl obložený odpadky není hezký, kazí to celkový vzhled parku, ale hlavně takhle znečišťují ten kousek přírody, co ve městě je, a takové lidi já nemám ráda.

Ale nejen mladí lidé dělají takové věci. Jen možná více, než dospělí a starší. Samozřejmě krom věku záleží i na dalších faktorech a především na konkrétním člověku. Proč ale mi přijde, že tito o kterých jsem v článku psala, jsou nejvíce vidět? Je snad opravdu většina lidí taková? Sama nevím, jestli ano či ne.

Člověk je tvor společenský. Ne všichni, ale většina, rádi tráví čas s ostatními. V dobrých společnostech se dějí dobré věci. Snad byl článek aspoň trochu srozumitelný a odnesli jste si z něj nějaké poznatky. Přeji příjemné spolčování

Po mém neúspěšném pokusu o článek na minulé téma Sourozenci (než jsem začala psát, tak mi někam ulétla múza ), přišlo další téma – Nahota. Nejdřív jsem si říkala, že na tohle téma nemá cenu nic psát, ale čím více pročítám články na ostatních blozích, tím více mám chuť přidat „svoji trochu do mlýna“. Tak tady tedy je.

Nahota je věc přirozená. Ano, toto si můžete přečíst snad v každém druhém článku na toto téma. Nepopírám to, ale musíme si také uvědomit, že pro někoho to zas tak přirozené není. Ano, možná v soukromí je, ale před ostatními lidmi často ne. Záleží na konkrétním jedinci – někteří by se ve společnosti nikdy neodhalili, někteří naopak ano, a to i bez pocitu studu. Často jsou tací, kteří se neodhalí jen kvůli tomu, že by se nad tím ostatní pohoršovali.

Pokud jde o mě, nahota není můj šálek čaje a nikdy bych se nesvlékla, pokud by to viděli jiní. Mám pro to hned několik důvodů. Nejen že se mi moje tělo nelíbí, ale také se nahá cítím více bezbranná, než oblečená. Mimo to se dost nerada někde ukazuji, zvlášť spoře oblečená. Nenosím například ani mini sukně nebo větší výstřihy, i plavky mám raději jednodílné. Takže, ač v rámci nějakých mezí chápu ty, co by se na veřejnosti klidně svlékli, já bych to nikdy nesvedla, a kdyby mi třeba najednou zmizelo oblečení, asi bych se zhroutila.

Jako děti jsme většina z nás asi běhali nazí, třeba i v létě venku na zahradě, to záleželo na rodičích. Ovšem jako děti jsme ještě své tělo tolik nevnímali, takže nám to bylo víceméně jedno. Co ale způsobuje to, že jsme se postupem času stali stydliví, nebo naopak zůstali takoví, že nám to nevadí? Kdo ví. Může to být výchovou, zážitky ze života nebo nějakými vrozenými předpoklady.

A co nahota a kultura / společnost, či výše uvedená nemoralita? Prý před tisíci lety byla nahota běžná a řekněmě morální, což se postupem let změnilo na úplný opak. (To jsem četla, tak na tom snad pravda bude.) V posledních letech 20. – 21. se však podle mého názoru nahota stává méně „tabu“, někdy až moc. Samozřejmě že ve společnosti je být nahý nevhodné a nemorální (myslím tím třeba v centru města venku, v práci atd.), ale je to tak správné?

Podle mě je to v pořádku, stejně většina lidí by se na veřejnosti nesvlékla, a pro ty co by se svékli, jsou tu nuda pláže, nebo nějaká společnost lidí tolerující nahotu. Představte si, že by jsme tu všichni pobíhali a chodili po městě nazí, v práci, ve škole atd. Myslím že by to nebylo dobré, už jen proto, že oblečení vlastně taky vyjadřuje náš styl, určitou část naší osobnosti a také proto, že bysme prostě neměli odhalovat hned vše (exhibicionisté by se mnou teď nesouhlasili).

A co vy a nahota? Nesvlékli byste se před někým neznámým ani „za kilo“, nebo naopak byste klidně po městě chodili nazí? Nebo něco mezi tím? Napište svůj názor.