Na začátek uprozorňuji, že toto není návod! 
Je to „jen“ deníčkovský článek. 
Je to „jen“ deníčkovský článek. Dlouho jsem tu nebyla, nepočítaje zatím poslední článek na téma týdne, který jsem napsala před dvěma dny, tak jsem nenapsala nic dlouhých 8 měsíců. Blog zůstal tak, jak jsem ho na podzim nechala, dokonce se „zimní“ podobou loga, protože už tenkrát začalo sněžit. (Přemýšlím, že jednou asi udělám logo pro každé roční období, protože mít jen klasické a zasněžené mi přijde vůči ostatním ročním obdobím nespravedlivé. A do té doby budu používat jen to klasické.) Přibylo jen pár komentářů, za což jsem ráda. 
Na komentáře jsem odpověděla (tedy alespoň na ty, na které jsem měla co říci), mírně upravila design (ještě ho plánuji trochu upravit) a teď píšu už druhý článek po dlouhé přestávce.
Na komentáře jsem odpověděla (tedy alespoň na ty, na které jsem měla co říci), mírně upravila design (ještě ho plánuji trochu upravit) a teď píšu už druhý článek po dlouhé přestávce.No a důvod? Pokud tu nejste poprvé, určitě byste ho uhodli: nedostatek času. Jak jinak, že? I když se sem tam nějaká ta chvilka našla, nebylo to dost na napsání článku, na který potřebuji vždy několik hodin a dostatek inspirace. Inspirací mi často bývá téma týdne a proto můj první článek po této pauze byl právě na téma týdne. A při jeho psaní jsem dostala nápad na tento článek, který je tak trochu pokračováním, či spíše rozšířením minulého článku. Tehdy jsem se i zmínila, že se o nedostatku času, fantazii a na ní založených zájmech, na které jsem nezapomněla, rozepíšu brzy v nějakém „deníčkovském“ článku. Toto je ten článek.
I když se sem tam nějaká ta chvilka našla, nebylo to dost na napsání článku, na který potřebuji vždy několik hodin a dostatek inspirace. Inspirací mi často bývá téma týdne a proto můj první článek po této pauze byl právě na téma týdne. A při jeho psaní jsem dostala nápad na tento článek, který je tak trochu pokračováním, či spíše rozšířením minulého článku. Tehdy jsem se i zmínila, že se o nedostatku času, fantazii a na ní založených zájmech, na které jsem nezapomněla, rozepíšu brzy v nějakém „deníčkovském“ článku. Toto je ten článek. Pamatuji se na období před vznikem tohoto blogu. Tehdy jsem chodila ještě na střední školu, a bylo tedy více času na další aktivity. Zkoumala jsem magii, četla jsem fantasy knihy, naučila jsem se částečně komunikovat se stromy, učila se quenijštinu a sindarštinu (dost se mi to pletlo ), probírali jsme na chatu elfí život a fantasy, dokonce jsem později začala, čistě teoreticky, uvažovat o účasti na nějakém tom LARPu. Většina z těchto aktivit byla později vlivem nedostatku času (studium na VŠ, ti kteří to zažili, mi asi dají za pravdu) potlačena kamsi do pozadí. Navíc se mi stala taková zajímavá věc o pár let později, kdy mi tehdejší elfí kamarádka z chatu napsala, že už „z toho nějak vyrostla“. 
), probírali jsme na chatu elfí život a fantasy, dokonce jsem později začala, čistě teoreticky, uvažovat o účasti na nějakém tom LARPu. Většina z těchto aktivit byla později vlivem nedostatku času (studium na VŠ, ti kteří to zažili, mi asi dají za pravdu) potlačena kamsi do pozadí. Navíc se mi stala taková zajímavá věc o pár let později, kdy mi tehdejší elfí kamarádka z chatu napsala, že už „z toho nějak vyrostla“. Pozorní čtenáři si asi všimli, že jsem na blogu upravila text svého profilu, který nyní končí slovy „… a snaží se najít způsob, jak spokojeně (pře)žít v lidské společnosti. 😀“ (asi časem vydám článek s těmito texty, neboť je zajímavé pozorovat, jak se mění ). Nyní se totiž nacházím někde mezi koncem studia a začátkem zaměstnání, což znamená, že ještě více „chytám oteže svého osudu do svých rukou“, jinými slovy začínám si ještě více rozhodovat o svém životě a řídit ho.
). Nyní se totiž nacházím někde mezi koncem studia a začátkem zaměstnání, což znamená, že ještě více „chytám oteže svého osudu do svých rukou“, jinými slovy začínám si ještě více rozhodovat o svém životě a řídit ho.Ve chvíli, kdy začnete řešit, jak spokojeně (pře)žít v lidské společnosti, což se v této společnosti točí především kolem peněz a známostí, přestane být na fantazii čas. Přitom je ale důležitá, právě i v práci, především pokud děláte nějakou tvůrčí činnost. Píšu článek na blog po více než půl roce, dokonce z hrůzou zjišťuji, že je letošní první (tento vlastně už druhý, dobře… 
). Dále jsem neměla čas na čtení, toulání se, magii a další mé zájmy. Ale nezapomněla jsem na ně a to je důležité!
). Dále jsem neměla čas na čtení, toulání se, magii a další mé zájmy. Ale nezapomněla jsem na ně a to je důležité!A co vlastně znamená hledání způsobu, jak spokojeně (pře)žít v lidské společnosti? No, je to trošku složitější. Pokud tu nejste poprvé … dobře, chápu, většina z vás tu asi je poprvé, jak vychází najevo i z aktuální ankety. Ale určitě už jste si přečetli popisek profilu v levém sloupku, ne? Tak tedy, půlelfí duše v lidském těle v lidské společnosti. Trochu nesoulad, že?
Ale určitě už jste si přečetli popisek profilu v levém sloupku, ne? Tak tedy, půlelfí duše v lidském těle v lidské společnosti. Trochu nesoulad, že?Posledních několik let jsem se snažila věnovat studiu téměř všechen svůj volný čas, abych uspěla, a sama sebe jsem dost zanedbávala. Teď bych to chtěla změnit. Přichází ale zaměstnání a s ním další problémy. Jednak trávit více než 8 hodin (včetně cestování) 5 dní v týdnu v práci bude „zajímavé“ a jednak budu též dost unavená. Dobrá zpráva ale je, že se mi snad poštěstí (alespoň v to doufám) najít práci, která mě bude bavit a ve které budu vidět smysl. To je totiž hrozně důležité. Navíc, pracovat chci jen v práci, ne doma. Tam chci mít čas pro sebe. Tedy večery a víkendy snad už budu mít volné, aniž bych musela myslet na nějaký úkol či semestrální práci. Má to tedy svá pro i proti. V zaměstnání budu trávit více času, ale doma už nebudu muset na práci myslet. Alespoň doufám.
Navíc, pracovat chci jen v práci, ne doma. Tam chci mít čas pro sebe. Tedy večery a víkendy snad už budu mít volné, aniž bych musela myslet na nějaký úkol či semestrální práci. Má to tedy svá pro i proti. V zaměstnání budu trávit více času, ale doma už nebudu muset na práci myslet. Alespoň doufám. A co tedy ta lidská společnost? Té se snažím vyhýbat, jak to jde. Jednak jsem samotářská, a jednak prostě lidem nerozumím. Až na několik málo výjimek, mezi které naštěstí patří i můj přítel. Jsem ráda, že on je z lidí ten výjimečný typ, který se netváří divně, když mu řeknu, že ho pozdravuje můj oblíbený strom (resp. duše, bytost stromu), když se snažím zkoušet ohnivou magii (alespoň dokud jsem omylem nepolila voskem ze svíčky deníky postav z Dračího doupěte ), chápe, když potřebuju delší chvíli klid na soustředění, atd. Myslím, že málokterý člověk tohle pochopí.
Jsem ráda, že on je z lidí ten výjimečný typ, který se netváří divně, když mu řeknu, že ho pozdravuje můj oblíbený strom (resp. duše, bytost stromu), když se snažím zkoušet ohnivou magii (alespoň dokud jsem omylem nepolila voskem ze svíčky deníky postav z Dračího doupěte ), chápe, když potřebuju delší chvíli klid na soustředění, atd. Myslím, že málokterý člověk tohle pochopí.Já zase nerozumím lidem. Nerozumím, proč spousta z nich má odpor k něčemu jinému, odlišnému. Proč chtějí, aby byl každý stejný, jako oni. Vzhledem, oblékáním, chováním. Proč často říkají něco jiného, než si myslí a očekávají, že někdo jiný říká něco jiného, než si doopravdy myslí? Proč, když něco chtějí, často očekávají i něco navíc, co vůbec neřekli? …
Já jsem jiná. A jsem za to ráda. Nechci být jako ostatní a ne vždycky mě ostatní pochopí. V budoucnu se budu muset asi více setkávat s lidmi, v práci, na úřadech, v obchodech, … a proto se snažím najít způsob, jak s nimi lépe vycházet a přitom neztratit sama sebe, naopak nechat svoji osobnost vyniknout.
Možná jsem ale našla způsob… Sebevědomí a odvaha. A také nepouštět si k tělu lidi, co by mě táhli ke dnu. Nebo jen na krátkou chvíli, když je to potřeba. Toužím být sama sebou bez omezování se pro ostatní. To je ono! 
Pokud vám článek připadal moc chaotický nebo nejasný, omlouvám se, ale odpovídá tomu, jak mi proudily myšlenky, proto nemusí mít v sobě moc řád.