Elektron. Malá částice putující vodivým materiálem, od ničeho k ničemu. Ale když ji dáme tu správnou energii, rozletí se stejným směrem spolu se spoustou dalších elektronů a dokáže zajímavé věci. Od té doby, co lidé přišli na to, co elektřina dokáže, uběhlo již pár století, a jak se využití onoho proudění elektronů rozšířilo! Tak, že v dnešní době si někteří nedokážeme život bez elektřiny ani představit.
V samotné přírodě elektřinu najdeme i nenajdeme, proudí v nervech živých tvorů, a kdo ví, kde ještě jinde. Nejvíce je ale vidět při bouřích. Za to lidé z elektřiny vytvořili něco, co dělá větší „divy“ a zároveň se stali na elektřině tak trochu závislí. Někteří si nedokáží život bez elektřiny ani představit. Vždyť elektřina dělá kolem nás tolik věcí! Kdybychom měli možnost vidět elektromagnetické pole, viděli bychom ho například ve městě snad všude.
Vezměme si typického pracovníka v kanceláři v nějakém velkém městě. Kdyby jeden den přestala fungovat elektřina (myslím tím veškerá, i v bateriích), nejspíše by se ráno nevzbudil do práce, protože většina lidí dnes používá digitální budíky. Jelikož v dnešních domácnostech není nic, co umí udělat teplo bez elektřiny (kamna na dřevo a uhlí mimo chaty a chalupy dnes už téměř nikdo nepoužívá), tak by si ani neohřál snídani. Pokud vstává moc brzo, když je ještě tma, ani by si bez svíčky neposvítil.
Dále by si nemohl nastartovat auto, jelikož je k tomu potřeba elektřina, takže mu zbývá jet klidně i několik desítek kilometrů třeba na kole. Když už by po dlouhé době dorazil do práce, tak pokud tam někdo bude, řekne mu že je tam zbytečně, jelikož jim stejně nejdou počítače, a s propiskou a papírem se v dnešních kancelářích moc nepracuje. 
A to byl jen jeden z příkladů, jaké by to bylo, kdyby přestala fungovat elektřina. Už výpadek elektřiny ve větších městech často působí velké problémy, a to i když baterie a náhradní zdroje fungují. Zkuste si ale představit svět, ve kterém by elektřina vůbec nebyla vynalezena. Možná si stačí předtavit svět starší než jedno století zpět. Topení ohněm v kamnech, práce většinou ruční na poli, psaní ve školách brkem a inkoustem… Ano, samozřejmě, že spousta věcí by se dala vylepšovat i bez elektřiny, ale možná by to vypadalo opravdu podobně, jako v předminulém století. Nemusel by to být špatný svět, ovšem spousta lidí si takový život zkrátka nedovede představit.
Pokud jde o mě, jsem zvyklá pracovat s elektrotechnikou. Navíc, obor ve kterém se (studijně/pracovně) pohybuji, je založen právě na elektřině. Nicméně i přesto si myslím, že bych ve světě bez elektřiny dokázala žít. Vždyť i svět fantazie, především svět elfů, který mám tak moc ráda, nezná elektřinu, jen přírodu, magii a báječné bytosti a tvory. Svět, ve kterém bych si též přála žít. Ale to už je trochu jiné téma, než tento článek.
A teď trochu té temné stránky elektřiny a moderních technologií. Možná vám to bude připadat jako sci-fi horor, ale poslední dobou se to stává realitou. Mám na mysli „biologické“ čipy a nanotechnologie. Nejdřív si řekneme něco o biologických čipech.
Nevím, jestli „biologické“ je pro tyto čipy správný název, ale nic lepšího mě nenapadlo. Mám tím na mysli elektronické zařízení – většinou miniaturní elektronické čipy, které působí na živé bytosti či jsou s nimi pevně spoutány, nebo dokonce přímo implantovány do jejich těla. Možná jste už slyšeli o tom, že jsou již v některých zemích praktikovány věci jako vpravení čipu do těla např. dítěte, což pomáhá je najít při případném únosu. Nebo čipy, které si lidé mohou nechat „zabudovat“ např. do ruky, a pak zaplatit nákup, odemknout byt či auto, jen pohodlným přiložením ruky. Žádné zdlouhavé hledání klíčů či peněz v peněžence. Ovšem má to jeden veliký háček. Nikdy nevíte, co ten konkrétní čip vlastně umí. Může umět lecos. Čip, který by měl umět v podstatě jen vyslat do vzdálenosti cca. 5 centimetrů vaše identifikační číslo, které zajistí přístup k bankovnímu účtu či odemčení zámku, může ale také umět v reálném čase komunikovat s GPS satelitem a GSM sítí, takže si klidně může někdo „výše postavený“ sledovat vaši polohu na mapě v reálném čase, každý váš krok. Čímž vlastně mizí podstatná část vašeho soukromí. A to ještě ani nemluvím o čipech a zařízeních, které jsou schopny snímat či dokonce ovládat vaše myšlenky.
S tím trochu souvisí nanotechnologie. Jsou to v podstatě zařízení, které jsou tak malé, že je ani nevidíme, možná ani pod obyčejným mikroskopem ne. Jsou velké v řádech nanometrů – a jeden nanometr je 1 000 000 x menší než milimetr. Že si takovou velikost nedokážete představit? Já taky ne – jsou totiž neviditelné. Někde jsem četla, že se pomocí nanotechnologií dají léčit nějaké nemoci – tím, že se do těla vyšle několik nanorobotů, kteří tam pracují. Ale opět, jako v případě biologických čipů: víte vlastně, co tihle nanoroboti ve skutečnosti dělají? Jelikož jsou v podstatě neviditelní, zdají se mi ještě daleko nebezpečnější, než výše zmíněné čipy. To už ale možná zacházím do vzdálenější budoucnosti, než je délka lidského života – alepoň doufám.
Tady je vidět, že elektřina a celkově moderní doba má i své temné stránky a to takové, které se mi vůbec nelíbí. A když tak nad tím přemýšlím, kam to ty „úžasné“ lidské technologie mohou jednou dotáhnout, říkám si, nebyl by vlastně lepší svět bez elektřiny?