Rok 2020 byl bohužel pro mnohé z nás tragický nebo přinejmenším nebyl plný radosti. Pro mě byl takový hořkosladký, se světlými i temnými stránkami. Asi hádáte správně, že se většina těch událostí i v mém životě točila kolem pandemie koronaviru covid-19, ale o tom více v článku. Zároveň bych chtěla oznámit také dočasné pozastavení tohoto blogu, podrobnosti popíšu na konci článku. 😉
Pokračovat ve čtení „Hořkosladká komendie 2020, smrt a pozastavení blogu“Rok 2020 je tady!
Rok se s rokem sešel a já chci pokračovat v (možná jediné) tradici, která tu na blogu časem vznikla, a tou je přání k novému roku a novoroční předsevzetí.
Tento článek navazuje na loňský článek Vítejte v roce 2019!, ve kterém jsem odkázala na články z let předchozích, shrnula co se stalo v uplynulém roce včetně splněných a nesplněných předsevzetí a dala si předsevzetí nová. Podobně to chci udělat i v letošním článku.
Z pohledu blogu se toho v roce 2019 zdánlivě moc neudálo, jelikož když se podívám na články z roku 2019, tak vidím jen články na téma týdne, když tedy nepočítám ten jeden tradiční novoroční. A je to vlastně i pravda – za uplynulý rok se toho u mě zdánlivě moc neudálo.
Jak jsem dříve psala, trpím velkým nedostatkem času a energie. Podstatnou část svého volného času jsem tedy věnovala hledání způsobů, jak toho udělat více za méně času, tedy jak dělat věci efektivněji, a díky tomu získat více energie a volného času na věci, které jsou pro mě opravdu důležité. Druhou podstatnou část jsem věnovala splnění nejdůležitějšího loňského předzevetí, hubnutí. Ani jedno se mi zatím nepovedlo tak hodně, jak bych chtěla. Jak se mi to vlastně všechno dařilo? Popravdě, z pohledu předsevzetí byl rok 2019 celkem fail:
- zhubnout 20 kg: nepovedlo se úplně, zhubla jsem cca 15 kg
, - napsat v roce 2019 na blog 24 článků: nepodařilo se, napsala jsem jich 11, tj. ani polovinu
, - napsat alespoň 2 příběhy z Mezisvěta: nepodařilo se napsat ani jeden ,
- naučit se vařit 3 nová jídla: nepodařilo se mi ani jedno ,
- koupit si na sebe 5 kousků nějakého hezkého oblečení: podařilo se!
Ano, čtete správně, podařilo se mi splnit úplně jen jedno jediné předsevzetí. Možná jsem si toho naložila moc, možná jsem předsevzetím nevěnovala takovou pozornost nebo jen zvolila špatnou strategii. Abych lépe zjistila, co bylo špatně, a abych dokázala to, co jsem nedokázala loni, dávám si ta nesplněná předsevzetí na tento rok znovu. Ale pozor – aby to nebylo tak jednoduché, nedávám si za úkol dotáhnout ty chybějící části, ale začínám vše počítat odznova (takže nových 20 kg dolů a 24 článků ode dneška do konce roku). Každopádně rok 2019 byl jinak, řekla bych, velmi úspěšný. Naučila jsem se spoustu nových věcí, především právě z oblasti efektivity práce. Určitě v tom chci pokračovat i nadále, v roce 2020. Jsem na sebe docela zvědavá. 
Jelikož 5 předsevzetí je hezký počet, místo splněného předsevzetí si dávám jedno nové, a to zefektivnit 4 různé činnosti, co opakovaně dělám nebo budu dělat. U tohoto předsevzetí nebylo úplně jednoduché určit něco, co je dobře měřitelné a přitom by to bylo spojené s mým zkoumáním toho, jak dělat věci efektivněji. Tak jsem vymyslela toto. Jako příklad za všechny bych dala to, že jsem se loni přihlásila na internetový kurz psaní všemi deseti prsty na klávesnici. Zatím jsem ho sice nedokončila, ale už teď využívám výhod psaní všemi deseti a i při psaní tohoto textu využívám techniky, co jsem se tam naučila. Díky tomu budu moci psát články na blog rychleji a ušetřím tak čas nebo jich napíšu více.
Moje novoroční předsevzetí pro rok 2020 jsou tedy tato:
- zhubnout 20 kg,
- zefektivnit 4 různé činnosti,
- napsat na blog alespoň 24 článků,
- napsat alespoň 2 příběhy z Mezisvěta,
- naučit se vařit 3 nová jídla.
Hlavní předsevzetí – a doufám, že už mi tentokrát splnění hlavního předsevzetí vyjde – pro rok 2020 jsou pro mě první dvě, tedy hubnutí a efektivita. Důvody, proč si dávám tato předsevetí, se můžete dozvědět ve výše odkazovaném loňském článku, k letošnímu novému předsevzetí jsem důvod popsala výše – zkrátka získání více volného času a energie. Jde mi také hlavně o to, uvést získané poznatky o efektivitě, co jsem se loni naučila, do praxe – skutečně ty věci začít dělat a změnit tak svůj život.
Rok 2020 má hezké číslo a tak doufám, že bude něčím výjimečný, nejen svým číslem. Každopádně ať bude či ne, přeji vám aby se vám dařilo alespoň tak dobře, jako v roce 2019, ať jste zdraví a šťastní. A sobě to přeji také a chtěla bych pro to udělat maximum.
Vítejte v roce 2019!
P. F. 2019, Šťastný nový rok 2019, … tak by se tento článek mohl též jmenovat. Ale tenhle název je originální. 
A budou i novoroční předsevzetí.
A budou i novoroční předsevzetí. Nebo chcete-li, plány na další rok, pokud nemáte rádi pojem „předsevzetí“. Pro přehled tady uvádím odkazy na má novoroční předsevzetí pro roky 2015, 2016 a 2018. Krom jednoho roku si je od roku 2015 dávám pokaždé, a docela mě to začalo bavit. Letošek tedy nebude výjimkou.
A co se vlastně v roce 2018 v mém světě přihodilo zajímavého? Pokud blog čtete pravidelně, nejspíš o tom máte přehled, ale tak jako tak bych to ráda shrnula:
V roce 2018 jsem úspěšně kompletně dokončila studium, a nyní už bydlím a makám. Poté, co se mi povedlo toho všeho dosáhnout, jsem se po zhruba půlroční pauze vrátila k blogování a došlo i na plánovanou změnu designu blogu. Docela jsem si na nový design zvykla a líbí se mi, o to víc mě těší, že (podle ankety u toho článku) nejsem sama. Pomyslným vrcholem mé cesty za lepším já v roce 2018 bylo objevení třetí části mé osobnosti.
Pomyslným vrcholem mé cesty za lepším já v roce 2018 bylo objevení třetí části mé osobnosti.Uff, tak to by bylo asi tak vše. Chtěla bych ještě uvést přehled toho, jak se mi podařilo nebo nepodařilo splnit novoroční předsevzetí pro rok 2018:
- kompletně dokončit studium: hotovo ✓,
- najít si stálou práci někde v kanceláři, která mě bude bavit: hotovo ✓,
- zhubnout 5 kg: nepodařilo se ✗,
- vyřešit bydlení: hotovo ✓.
Možná si říkáte, proč jsem se nepochlubila také se svým neúspěchem, svým nesplněným novoročním předsevzetím. Zmínila jsem se o něm, ale raději se pochlubím svými úspěchy, než svými neúspěchy. A navíc o něm plánuji napsat právě … teď!
Takže, opravdu se mi zhubnout nepodařilo, naopak jsem minimálně 8 kg přibrala. Nevím to přesně, jelikož si přesně nepamatuji, kolik jsem vážila přesně před rokem. Ale to je vedlejší, důležité je, že se to nepovedlo. A pokud někoho napadlo, že bych sem mohla dát svoji fotku (třeba aby mě to motivovalo, pak bych sem dala fotku po zhubnutí, nebo tak něco…), tak na to zapomeňte. Nemám ráda žádnou svoji fotku, ani pohled na sebe do zrcadla. Motivovaná jsem dost, jen existovaly ještě důležitější věci, které jsem v uplynulém roce vyřešila. Jeden neúspěch a tři úspěchy, to není špatné skóre, že? Každopádně to nevzdávám a o co víc se to nepovedlo, o to více se to budu snažit napravit.
Nevím to přesně, jelikož si přesně nepamatuji, kolik jsem vážila přesně před rokem. Ale to je vedlejší, důležité je, že se to nepovedlo. A pokud někoho napadlo, že bych sem mohla dát svoji fotku (třeba aby mě to motivovalo, pak bych sem dala fotku po zhubnutí, nebo tak něco…), tak na to zapomeňte. Nemám ráda žádnou svoji fotku, ani pohled na sebe do zrcadla. Motivovaná jsem dost, jen existovaly ještě důležitější věci, které jsem v uplynulém roce vyřešila. Jeden neúspěch a tři úspěchy, to není špatné skóre, že? Každopádně to nevzdávám a o co víc se to nepovedlo, o to více se to budu snažit napravit.Tentokrát to sem napíšu, abych to měla na očích a nemusela pátrat, kolik jsem asi tak vážila před rokem. Tak tedy, nyní vážím cca 135 kg. Pro doplnění, při mé výšce cca 180 cm mám BMI kolem 41,5. Uznávám, je to hodně, a je to asi to nejosobnější, co jsem na blog kdy napsala. Uff, pryč od čísel. Píšu to proto, abych to měla černé na zeleném a mohla za rok přesně určit, zda se mi podařilo tohoto předsevzetí dosáhnout. Chci totiž:
Píšu to proto, abych to měla černé na zeleném a mohla za rok přesně určit, zda se mi podařilo tohoto předsevzetí dosáhnout. Chci totiž:- zhubnout 20 kg.
Cože? 
Zní to jako hodně za jeden rok. Ale jdu do toho. Přestože nemám moc ráda výzvy. Ale chci to, potřebuji to! A mám také pár tajných zbraní, abych toho dosáhla. A když se mi to povede, tak se o to tajemství podělím. Nejdřív se chci ale přesvědčit, že to opravdu funguje.
Zní to jako hodně za jeden rok. Ale jdu do toho. Přestože nemám moc ráda výzvy. Ale chci to, potřebuji to! A mám také pár tajných zbraní, abych toho dosáhla. A když se mi to povede, tak se o to tajemství podělím. Nejdřív se chci ale přesvědčit, že to opravdu funguje. Nejdůležitější předsevzetí je tedy dané a dokonce jsem uvažovala o tom, že bych ho nechala jako jediné, abych se na něj mohla plně soustředit. Ale nedalo mi to a vymyslela jsem 4 další, abych pokračovala v trendu co se týče počtu novoročních předsevzetí, které jsem zmínila v loňském P. F. Dále bych tedy chtěla:
- napsat v roce 2019 na blog 24 článků.
Uznávám, že se trochu opakuji , ale přijde mi to jako dobrý nápad. Rok, na který jsem si tohle předsevzetí dala, byl rok s největším množstvím článků ze všech. A já chci psát více článků, protože mě to baví a některé z vás to snad baví i číst.
, ale přijde mi to jako dobrý nápad. Rok, na který jsem si tohle předsevzetí dala, byl rok s největším množstvím článků ze všech. A já chci psát více článků, protože mě to baví a některé z vás to snad baví i číst. Krom množství bych ale chtěla, aby články byly kvalitní a smysluplné. Neříkám, občas sem klidně hodím nějakou krátkou zmínku nebo třeba jen video, ale nebyla bych ráda, kdyby čtenáři otevírali nový článek na mém blogu s myšlenkou „co to zase bude za blábol?“ (i když, samozřejmě, pokud to bude z důvodu odlišného názoru, nic s tím nenadělám). Také bych po loňské smršti „deníčkovských“ článků chtěla zase napsat něco jiného. Proto mým dalším předsevzetím je:
- napsat alespoň 2 příběhy z Mezisvěta.
Tyto příběhy se samozřejmě také započítají to těch 24 článků, jen aby bylo jasno! A co že to vlastně ten Mezisvět je? Že jste o něm nikdy neslyšeli? To je správně, protože, alespoň kam mi paměť sahá, jsem se o něm ještě nezmínila. Stručně řečeno, Mezisvět je můj fantasy svět, ve kterém se budou odehrávat některé příběhy, které vymyslím. Pár už jich vymyšlených mám, jeden nebo dva mám i rozepsané (jeden už docela dlouho, jen zatím nebyl čas ho dokončit). Myslím, že nastal čas je dokončit a dát na blog.
A co že to vlastně ten Mezisvět je? Že jste o něm nikdy neslyšeli? To je správně, protože, alespoň kam mi paměť sahá, jsem se o něm ještě nezmínila. Stručně řečeno, Mezisvět je můj fantasy svět, ve kterém se budou odehrávat některé příběhy, které vymyslím. Pár už jich vymyšlených mám, jeden nebo dva mám i rozepsané (jeden už docela dlouho, jen zatím nebyl čas ho dokončit). Myslím, že nastal čas je dokončit a dát na blog.Dalo mi chvilku vymyslet další dvě předsevzetí, snažím se nevymýšlet je zcela náhodně, ale naopak cíleně, aby mi pomohla nebo mě někam posunula. Vybrala jsem tedy dvě další věci, o kterých si myslím, že by mi prospěly. První z nich je:
- naučit se vařit 3 nová jídla.
Nejsem kuchařka a vaření není můj koníček, nedělám to často a ani moc ráda. Každopádně si myslím, že se hodí umět si uvařit něco dobrého. Ideálně bych se chtěla naučit něco bez masa, něco zdravého, nějaké zeleninové saláty apod. Maso je skoro všude, ne že bych ho neměla ráda, ale ráda ho občas vynechám. A možná napíšu i nějaký ten recept sem na blog, ale to jen možná, ještě si to rozmyslím.
Maso je skoro všude, ne že bych ho neměla ráda, ale ráda ho občas vynechám. A možná napíšu i nějaký ten recept sem na blog, ale to jen možná, ještě si to rozmyslím. A posledním předsevzetím je:
- koupit si na sebe 5 kousků nějakého hezkého oblečení.
A teď tím nemyslím 5 ponožek. Ani 5 párů ponožek. Myslím tím spíše 5 různých druhů oblečení, třeba tričko, mikinu, kalhoty, spodní prádlo, bundu, … Chtěla bych si udělat radost, chtěla bych vypadat a cítit se podle svých představ. 
Takže tenhle bod splním asi až poté, co splním ten první.
Myslím tím spíše 5 různých druhů oblečení, třeba tričko, mikinu, kalhoty, spodní prádlo, bundu, … Chtěla bych si udělat radost, chtěla bych vypadat a cítit se podle svých představ. Takže tenhle bod splním asi až poté, co splním ten první.A co vy, dáte si také nějaká novoroční předsevzetí / plány / něco podobného, jakkoliv to nazvete? Nebo alespoň nějakou životní cestu či směr, kterým byste chtěli svůj život směřovat? Můžete se klidně podělit v komentářích. Tak či tak vám všem přeji, ať se vám podaří vše, co si přejete, ať se vám v roce 2019 daří přinejmenším tak dobře, jako v roce 2018, a pokud možno ještě lépe.
Tak či tak vám všem přeji, ať se vám podaří vše, co si přejete, ať se vám v roce 2019 daří přinejmenším tak dobře, jako v roce 2018, a pokud možno ještě lépe. Třetí část osobnosti
Když jsem se letos po více než půl roce vrátila k psaní blogu, zmínila jsem se o jednom nečekaném „bonusu“ jakožto jednom z mých letošních velkých úspěchů. Přišel čas o něm napsat článek.
Přemýšlela jsem, jak tenhle článek pojmout a jak pojmout to, co se mi stalo, protože tomu stále nerozumím, dodnes netuším, proč a jak se mi to stalo. Ale jsem spokojená s tím, že se to vůbec stalo, protože to pro mě je důležitá a zajímavá životní zkušenost. A životní zkušenosti jen tak něco nenahradí.
Kdysi jsem tu psala o svém elfím já, o tři roky později jsem probrala mé pravé já. Chápu, že je to napsané trochu chaoticky, takže, abych to uvedla na pravou míru, jedno mé já je lidské, druhé elfí. Na pořadí nezáleží. Nyní, opět o tři roky později (náhoda?) bych chtěla popsat třetí část své osobnosti, alespoň jsem to prozatím tak nazvala, protože, jak jsem se už zmínila, nejsem si jistá, co to je, jak a proč se mi to stalo. Do té doby jsem o něčem, jako je třetí část mé osobnosti, netušila.
Začalo to celkem postupně a během několika dnů se to naplno rozjelo. Dříve jsem na spoustu věcí jsem měla svůj celkem jasný názor a měla jsem celkem jasno v tom, co se mi líbí a co ne. Ale letos, během těchto několika dnů se spousta z toho změnila. Tak velká spousta, že jsem cítila, jak kdybych se najednou dívala na svět očima někoho jiného, nebo spíše jako by převzala vládu nějaká, do té doby skrytá, část mé duše. Nevím, jak ji nazvat, na rozdíl od elfí či lidské, zatím ji neumím pojmenovat. Tahle byla oproti „běžnému stavu“ velmi živelná a vášnivá, zaměřená na silné prožitky v přítomnosti. Těžko se to popisuje, a kdo to nezažil, nejspíš nepochopí, jaký je to pocit, a kdekdo tomu ani neuvěří. Je to velmi zvláštní pocit, stát se během několika málo dní z velké části někým jiným. Zajímavé bylo, že jsem v tu chvíli byla schopná připustit názory, které jsem do té doby neuznávala a také dělat věci, které bych do té doby neudělala.
Po asi týdnu to postupně odeznělo a moje původní osobnost se vrátila. A pak se mi to ještě asi dvakrát nebo třikrát vrátilo, pokaždé ale s o něco menší intenzitou a délkou. Ale něco to ve mě zanechalo. A to je důvod proč o tom píšu, jelikož jsem za to opravdu moc ráda. Díky této třetí části osobnosti, díky těm stavům, co jsem zažila, jsem totiž pochopila spoustu věcí, co jsem dřív nechápala, spoustu odlišných názorů a postojů a spoustu věcí, co lidé dělají. Také jsem si uvědomila, že stačí málo, aby se tak moc změnil můj pohled na svět. Tedy myslím, že málo, nejsem si totiž vědomá jediné změny, kterou bych v té době udělala. Jasně, letos těch změn bylo opravdu hodně, ale nic z toho se nestalo v té době, kdy se objevila tahle třetí část mé osobnosti.
A popravdě, chtěla bych to zjistit. Chtěla bych přijít na to, co vyvolalo tyhle změny a pokud možno to zopakovat. Jak jsem zmínila, něco to ve mě zanechalo a trochu mě to změnilo, doufám, že napořád. Ale chtěla bych to zažít znovu a znovu, protože ten prožitek byl sice děsivý, co se týče poměrně prudké změny osobnosti, ale na druhou stranu úžasně intenzivní. Být z velké části někým jiným bylo opravdu (asi nepopsatelně) zvláštní a zároveň krásné. Jedna z nejlepších věcí na tom také byla ta, že to jako by na chvíli odbouralo některé psychické „bloky“, které mám (a věřím, že nejsem sama, proto bych to přála zažít každému, komu by to prospělo – a příliš nevyděsilo). Jak jsem psala, byla jsem schopná dělat věci, které jsem dřív nedělala (třeba i kvůli přílišnému strachu). A vlastně mi to možná pomohlo překonat strach dělat některé věci i v době, kdy ten stav už odezněl.
Napadá mě přirovnání k některým příběhům v knihách / filmech / hrách o superhrdinech. Příběhy, ve kterých se stane něco, co člověka změní tak, že začne ovládat nějakou „nadlidskou“ schopnost, jako např. telekinezi (hýbání s předměty pomocí myšlenky), telepatii (čtení nebo i ovládání myšlenek jiných lidí), pyrokinezi (ovládání ohně) atd. Ze začátku takový člověk většinou neumí takovou schopnost ovládat, čím mnohdy způsobuje spoustu problémů a nehod, časem se schopnost naučí ovládat a správně využít. Zajímavé je, že než se naučí svoji schopnost ovládat, je často vyděšený a zmatený. A lidé okolo něho jsou vyděšení často také, a to i poté, co se svou schopnost naučí ovládat a používá ji. Já jsem žádnou takovou schopnost nezískala (nebo o tom nevím ), ale získala jsem velkou spoustu zkušeností a posunula se o hodně dál k lepší osobnosti. A nebo jsem také možná objevila chybějící třetí část své osobnosti.
), ale získala jsem velkou spoustu zkušeností a posunula se o hodně dál k lepší osobnosti. A nebo jsem také možná objevila chybějící třetí část své osobnosti. Proč o tom vlastně píšu? V první řadě si myslím, že je to hodně zajímavá a důležitá součást mě samotné a má tedy na mém osobním blogu své místo. Ve druhé řadě, pokud se vám něco podobného náhodou také někdy stalo nebo v budoucnu stane, alespoň víte, že v tom nejste sami. Pokud vás to ale nezaujalo, nevadí, i tak mě těší, že jste dočetli až sem.
Bydlím
Chybovat je lidské a ani elfové nejsou neomylní. A tak zas jednou Elemona udělala menší chybku. 
Nebojte, s tématem článku to nesouvisí.
Nebojte, s tématem článku to nesouvisí. Slíbila jsem totiž, že na Štědrý den dopoledne napíšu o tom, čím pro mě letošní Vánoce budou speciální. A to se nestalo. Tedy, Vánoce speciální byly, ale nestihla jsem sem napsat, jak.
Tedy, Vánoce speciální byly, ale nestihla jsem sem napsat, jak. Tak tedy, letošní Vánoce byly speciální tím, že jsem je slavila ve svém bytě, společně s přítelem, s vlastnoručně přistrojeným stromkem, vlastní výzdobou, vlastnoručně připravenou štědrovečerní večeří… Tedy zkrátka tím, že máme s přítelem vlastní bydlení. Konečně, juchů!
Asi nemusím připomínat, že tohle je třetí z mých letošních úspěchů vycházejících z mých novoročních předsevzetí na tento rok. Ani nevím, ze kterého z nich mám větší radost, spíš bych řekla, že je to jak tři spirály znaku Triskelionu. Všechny tři dohromady tvoří celek, který by bez jakékoliv z nich nebyl úplný.
Vlastní bydlení má samozřejmě své výhody i nevýhody. Asi hlavní výhodou je svoboda a nezávislost na ostatních spolubydlících. Tedy, ne že bych bydlela sama, ale čím méně spolubydlících, tím méně konfliktů je potřeba řešit. Hlavní nevýhodou je spousta nové práce ohledně úklidu / údržby bytu (která je zhruba přímo úměrná počtu spolubydlících a velikosti bytu, plus nějaká malá konstanta navíc ).
Hlavní nevýhodou je spousta nové práce ohledně úklidu / údržby bytu (která je zhruba přímo úměrná počtu spolubydlících a velikosti bytu, plus nějaká malá konstanta navíc ).Vzpomněla jsem si na jeden ze svých starších článků a zauvažovala nad tím, zda mám teď už konečně svůj vlastní opravdový domov? A došla jsem k závěru, že je to můj skoro opravdový domov. Vzhledem k tomu, že je to stále byt v paneláku, a není dost velký na to, abych v něm měla svůj vlastní pokoj, nemůžu v něm dělat některé věci, co jsem popsala v tom článku. Ale jinak tu tvořím polovinu všech bydlících a také zhruba z poloviny rozhoduji o tom, jaké to tu bude. Takže jsem minimálně z poloviny dosáhla na svůj opravdový domov. A splnila poslední z letošních novoročních předsevzetí.
Co dodat? Plánuji zde zůstat dalších cca. 5 let a pak, jak doufám, pomalu postavím vysněný dům a přesunu se do svého opravdového domova. Vzhledem k tomu, že už makám, tak se to zdá být i celkem realizovatelné.
Makám
Jinými slovy: pracuji. Ne, že bych dříve nepracovala, ale konečně jsem si našla práci, která mě baví, vyhovuje mi, a snad mi i vydrží. Stálou práci.
Když je člověk mladý, má čas a energii, ale nemá peníze. Když je dospělý, má energii a peníze, ale nemá čas. Když zestárne, má peníze a čas, ale nemá energii. Mě přijde, že se blížím konci přesunu mezi první a druhou etapou. Ne, že bych dříve měla času dostatek, ale bylo to lepší, než teď. V jedné věci jsem se totiž zmýlila. Myslela jsem si, že až dokončím školu, budu jen 8 hodin denně v práci a zbytek času budu mít volno, nebudu muset dělat žádné semestrálky, diplomku atd., budu mít více volného času. Bohužel to tak úplně není.
K těm 8 hodinám je totiž potřeba přičíst ještě minimálně půl hodiny na oběd, dále pak zhruba půl až tři čtvrtě hodiny na cestu tam a to samé zpátky. Sečteno podtrženo se jedná o zhruba devět a půl až deset hodin denně věnovaných práci. Samo o sobě by to znamenalo, že bych měla ještě cca. šest hodin volného času denně a osmihodinový spánek. S těmi osmi hodinami spánku mi to ne vždy vyjde a co se týče těch šesti hodin volného času, přijde mi, že mám každý den tak čtyři. A to je zatraceně málo. Zachraňují mě už jen volné víkendy a občasná dovolená (které by též mohlo být více). Co mě ale děsí nejvíce, často nemám ani dostatek energie.
Naštěstí nedostatek energie a velký nedostatek času jsou jediné dvě podstatné nevýhody zaměstnání. Dělám to, co jsem dělat chtěla, v oboru, který jsem poctivě vystudovala, práce je to pohodová, s mnoha výhodami, bez problémů a včas za ni dostanu zaplaceno, v těchto ohledech si nemůžu stěžovat. A mám pocit, že nedostatek energie snad taky časem vyřeším. A nedostatek času byl, je a bude asi mým věčným prokletím.
A mám pocit, že nedostatek energie snad taky časem vyřeším. A nedostatek času byl, je a bude asi mým věčným prokletím. Co dodat, snad jen, že jsem spokojená. Výhody převažují nad nevýhodami, takže myslím, že se mi tím podařilo splnit druhé z mých novoročních předsevzetí na tento rok. Už zbývají pouze dvě. Pokud jste pravidelnými čtenáři, možná víte, že se mi zatím jen jedno z nich podařilo splnit. Brzy se dozvíte, které z nich to je.
Výhody převažují nad nevýhodami, takže myslím, že se mi tím podařilo splnit druhé z mých novoročních předsevzetí na tento rok. Už zbývají pouze dvě. Pokud jste pravidelnými čtenáři, možná víte, že se mi zatím jen jedno z nich podařilo splnit. Brzy se dozvíte, které z nich to je. Věčná studentka
Prvním ze série „vychloubačných“ článků popisujících mé úspěchy v tomto roce je tento článek o mém největším úspěchu, a to o tom, že jsem úspěšně dokončila studium.
Úplně. Celé. Tedy jak se to vezme.
Někteří z vás si možná pamatují, když jsem tu před cca třemi lety psala o tom, jak jsem úspěšně dokočila bakalářské studium. No dobře, možná bych si neměla dělat naděje, že můj blog ještě čte někdo, kdo si to pamatuje, i když, kdo ví. Každopádně pokud patříte k té téměř jisté většině, doporučuji si ten článek přečíst, protože je až tak smutně pravdivý, že jsem se při jeho čtení po třech letech musela smát. Možná bych to mohla nazvat jako „hořkosladká pravda“.
Každopádně pokud patříte k té téměř jisté většině, doporučuji si ten článek přečíst, protože je až tak smutně pravdivý, že jsem se při jeho čtení po třech letech musela smát. Možná bych to mohla nazvat jako „hořkosladká pravda“. Studium bylo (dle očekávání) ještě náročnější, než to předchozí, a i přesto, co jsem psala o důležitosti navazujícího studia, se pro mě po necelých dvou letech opět stalo důležité v něm uspět, jelikož mi přišlo škoda to po té době vzdát. Přestože to ke konci bylo už velmi náročné a extrémně unavující, což byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodla ve studiu nepokračovat.
Mé pocity z dokončení inženýrského studia jsou dost podobné těm při dokončení bakalářského studia, které jsem popisovala v odkazovaném článku. Spousta pocitů ohledně nedostatku času a ztráty svého elfího já přetrvává dodnes. Hlavní rozdíl je v tom, že tohle bylo mé poslední studium, cítím, že jsem ho zvládla s vypětím svých sil, že jsem v téhle oblasti dosáhla toho, čeho jsem dosáhnout chtěla, a dále už pokračovat nebudu… Nebo snad ano?
Abych to uvedla na pravou míru, končím se studiem ve smyslu učení se ve škole. To je ta oblast a etapa méno života, kterou jsem letos definitivně uzavřela. Ve studiu ve smyslu učení ale budu pokračovat dále. Neustále a navždy. A doporučila bych to každému. Neustále se něčemu učíme a měli bychom se snažit v tom nepřestávat, být zvědaví a snažit se dozvědět co nejvíce. Díky tomu můžeme být chytří a moudří. A to je důležité.
A to je ten důvod, proč jsem v úvodu psala „jak se to vezme“ a proč se tento článek jmenuje Věčná studentka. Protože já taková prostě jsem. Ne proto, že jsem studovala déle, než je základní délka studia, čehož si možná pozornější čtenáři mého blogu všimli, ale proto, že se prostě učit nikdy nepřestanu. Ať už to budou znalosti, které budu potřebovat ke své práci, znalosti techniky nebo třeba studium magie, o které jsem se v různých článcích nekolikrát zmínila. Pevně věřím, chci a doufám, že mi tenhle přístup k učení se vydrží navždy.
Abych to shrnula, první novoroční předsevzetí na tento rok jsem úspěšně splnila, za což jsem moc ráda a myslím, že právě nastal čas si splnit své další velké sny. Čím dříve, típ lépe.
O dalších třech věcech, které se mi povedly, se rozepíšu v dalších třech článcích. Také se už tak těšíte, jako já?
Jsem zpátky!
Ahoj!
Chtěla bych vám, čtenářům mého blogu, oznámit, že jsem zpět a chci se zase více věnovat psaní blogu.
Dnes jen krátce, více bych se chtěla rozepsat v dalších článcích během následujících měsíců. Mám za sebou poměrně těžké období a řekla bych, že úspěšně. Pokud jste zvědaví, co všechno se mi povedlo, sledujte od teď můj blog, v dalších článcích se postupně pochlubím se svými hlavními 3 + 1 úspěchy. 3 + 1 proto, protože 3 z nich vychází z mých letošních novoročních předsevzetí a 1 je takový nečekaný „bonus“.
Pokud jste zvědaví, co všechno se mi povedlo, sledujte od teď můj blog, v dalších článcích se postupně pochlubím se svými hlavními 3 + 1 úspěchy. 3 + 1 proto, protože 3 z nich vychází z mých letošních novoročních předsevzetí a 1 je takový nečekaný „bonus“. Možná to vypadá, že se chci jen chlubit. Popravdě, zrovna moc vychloubačná nejsem, ale letos se mi to opravdu povedlo, takže protentokrát se prostě chlubit budu. Ale hlavně bych zase chtěla začít psát, tvořit a celkově se věnovat poslední dobou tak zanedbávanému blogu. A také bych si chtěla splnit zbývající čtvrté novoroční předsevzetí. Zkuste si v komentářích pod článkem tipnout, které to je. Postupně začnu popisovat ty splněné.
Ale hlavně bych zase chtěla začít psát, tvořit a celkově se věnovat poslední dobou tak zanedbávanému blogu. A také bych si chtěla splnit zbývající čtvrté novoroční předsevzetí. Zkuste si v komentářích pod článkem tipnout, které to je. Postupně začnu popisovat ty splněné.A také chci určitě zase začít psát na téma týdne. A různé další články. A asi napíšu také nějaký příběh.
Také se tak těšíte na další články, jako já?
P.F. 2018
Ve včerejším článku jsem chtěla mimo jiné shrnout, co se stalo v uplynulém roce, což jsem víceméně udělala, dneska bych to chtěla malinko více rozvést a pokračovat i dál, do budoucnosti (ano, chci si zkusit dát zas nějaké předsevzetí, i když mi jejich plnění nejde tak dobře, jak bych chtěla).
Jak tak procházím blogem, vidím, že jsem si naposled dávala novoroční předsevzetí před dvěma lety a ještě rok předtím. Jak to s nimi vlastně dopadlo? Rubriku filmové recenze, kterou jsem vymyslela na začátku roku 2015 jsem zatím nezaložila, ale rubriku o zdraví ano. Přijde mi ale, že nejsem asi ta pravá, kdo by měl psát zrovna o zdraví, proto je zde zatím jen jeden článek. Uvidíme ale, co přinese budoucnost, třeba zmiňovaná rubrika o filmech je stále plánovaná, jen nevím, kdy se dostanu k jejímu založení. Nové rubriky nebyly ale předsevzetími na rok 2015, spíš jen takové plány. Předsevzetí napsat alespoň 24 článků na blog a úspěšně složit státní zkoušky a dokončit studium jsem si úspěšně splnila. ✓
Nové rubriky nebyly ale předsevzetími na rok 2015, spíš jen takové plány. Předsevzetí napsat alespoň 24 článků na blog a úspěšně složit státní zkoušky a dokončit studium jsem si úspěšně splnila. ✓O rok později, na začátku roku 2016 jsem přišla rovnou se třemi. Vydržet u studia a u blogování, hubnout a být odvážnější. Jak se mi to podařilo?
- U studia a blogování jsem vydržela dodnes, jen už to není takové. Studia už mám takříkajíc „plné zuby“ a na blog jsem za celý loňský rok napsala 4 články. Na blog nebyl většinou čas a někdy ani chuť a co se týče studia, bylo toho na mě letos více než dost. Nejdříve semestr plný pro mě nejtěžších předmětů na celém navazujícím studiu, ke každému předmětu relativně náročná semestrální práce a ještě do toho jsem se snažila psát diplomovou práci. Jelikož toho bylo tolik, musela jsem si diplomku o rok odložit. Díky tomu jsem mohla začít pracovat, díky čemuž opět nemám čas na nic dalšího. ✓
- S hubnutím to zas tak dobře nešlo, každopádně už dlouhou dobu nepřibírám na váze, což je určitě dobrý začátek!
- Jestli jsem odvážnější, tak to se hodně těžko posuzuje. Každopádně jsem letos dokázala dost věcí, které mě posunuly kupředu, takže si myslím, že alespoň trochu se to povedlo. ✓
Takže myslím, že jsem byla vcelku úspěšná s plněním předsevzetí, i když jsem si je dala před dvěma lety, ale myslím, že je důležité, že se to vůbec podařilo, alespoň většina věcí. Chtěla bych v nich ale pokračovat a pokud možno si určit něco dobře měřitelného, protože je super moci si s jistotou říct: „tohle jsem splnila!
Jelikož vedle práce stále dělám na diplomce a v létě mě čekají státní zkoušky navazujícího (magisterského) studia, chtěla bych
- kompletně dokončit studium.
Jelikož už jsem hodně věcí zapomněla, budu si muset vyhradit hodně času a zopakovat si všechno, co jsem se za uplynulé dva roky ve škole naučila. Ale hlavní je, dodělat a odevzdat diplomku, protože státní zkoušky jako takové se dají opakovat, diplomku ale musím mít už odevzdanou. S tím (časem) souvisí další věc, které bych chtěla dosáhnout, a to
- najít si stálou práci někde v kanceláři, která mě bude bavit.
Proč v kanceláři? V současnosti pracuji z domova a zjistila jsem, že mi to nevyhovuje. Práce je stále hromada, a jelikož se snažím toho udělat co nejvíce a co nejlépe, strávím u toho mnohem více času, než bych asi měla. Myslím si, že když budu 8 hodin v práci, pak odejdu, přestanu na práci myslet a hlavně víkendy budu mít sama pro sebe, případně se budu věnovat někomu jinému, ale ne práci, bude to pro mě lepší. Krom toho, potřebuji dopsat tu diplomku.
Jak jsem psala, chtěla bych měřitelné cíle a zároveň pokračovat v těch předchozích, chtěla bych dále
- zhubnout 5 kg.
Možná se to může zdát málo za celý rok, ale (nejen) podle mě je lepší si dávat menší cíle, které vypadají jednodušší na splnění, a proto bude snazší se do toho pustit. Budu ráda za sebemenší úspěch, a když to půjde lépe, tak je to jedině dobře.
A nakonec bych chtěla
- vyřešit bydlení.
Samo o sobě to zní naprosto nejasně, trochu to tedy rozvedu. Jelikož práce v mém oboru je spíše ve větších městech, strávím cca. 3 hodiny denně dojížděním. Jelikož budou peníze, chtěla bych si zařídit bydlení někde blízko práce. Na víkendy bych jezdila domů a více bych se osamostatnila, na což se těším.
To by mohlo pro letošek stačit. Možná jste si všimli, že jsem si v úplně prvním článku o předsevzetích dala dvě, ve druhém tři a letos to jsou čtyři. Třeba se mi podaří udržet tento trend, ale na nějakém počtu se to pak určitě zastaví. Ale kdo ví, jak to bude, že?
A možná si taky říkáte, že tentokrát nemám žádné předsevzetí ohledně blogu, jak to? No, jde o to, že v psaní chci určitě pokračovat. Blogování mám ráda a chybí mi to, vždy po nějakém čase, ráda se ke psaní vracím. Nemůžu ale říci, jak aktivní budu, kolik času na to budu mít a kolik starostí okolo. Přeci jen, napsat takový článek několik hodin zabere. Krom toho, že budu pokračovat, bych také chtěla, ideálně letos, vylepšit vzhled blogu. Nechci žádné radikální změny, ale vím, jak ho trochu vylepšit, jen se k tomu potřebuji dostat.
No, jde o to, že v psaní chci určitě pokračovat. Blogování mám ráda a chybí mi to, vždy po nějakém čase, ráda se ke psaní vracím. Nemůžu ale říci, jak aktivní budu, kolik času na to budu mít a kolik starostí okolo. Přeci jen, napsat takový článek několik hodin zabere. Krom toho, že budu pokračovat, bych také chtěla, ideálně letos, vylepšit vzhled blogu. Nechci žádné radikální změny, ale vím, jak ho trochu vylepšit, jen se k tomu potřebuji dostat. Také máte nějaká předsevzetí či plány na nastávající rok? Pokud ne, zkuste to, doporučuji. Pocit, že máte cíl, za kterým jdete, nebo cestu která někam vede, je super stejně jako pocit, když dosáhnete toho, čeho jste dosáhnout chtěli.
Pocit, že máte cíl, za kterým jdete, nebo cestu která někam vede, je super stejně jako pocit, když dosáhnete toho, čeho jste dosáhnout chtěli.Přeji vám mnoho úspěchů, zdraví a štěstí v nastávajícím roce 2018!
Jak spokojeně (pře)žít v lidské společnosti
Na začátek uprozorňuji, že toto není návod! Je to „jen“ deníčkovský článek.
Je to „jen“ deníčkovský článek. Dlouho jsem tu nebyla, nepočítaje zatím poslední článek na téma týdne, který jsem napsala před dvěma dny, tak jsem nenapsala nic dlouhých 8 měsíců. Blog zůstal tak, jak jsem ho na podzim nechala, dokonce se „zimní“ podobou loga, protože už tenkrát začalo sněžit. (Přemýšlím, že jednou asi udělám logo pro každé roční období, protože mít jen klasické a zasněžené mi přijde vůči ostatním ročním obdobím nespravedlivé. A do té doby budu používat jen to klasické.) Přibylo jen pár komentářů, za což jsem ráda. Na komentáře jsem odpověděla (tedy alespoň na ty, na které jsem měla co říci), mírně upravila design (ještě ho plánuji trochu upravit) a teď píšu už druhý článek po dlouhé přestávce.
Na komentáře jsem odpověděla (tedy alespoň na ty, na které jsem měla co říci), mírně upravila design (ještě ho plánuji trochu upravit) a teď píšu už druhý článek po dlouhé přestávce.No a důvod? Pokud tu nejste poprvé, určitě byste ho uhodli: nedostatek času. Jak jinak, že? I když se sem tam nějaká ta chvilka našla, nebylo to dost na napsání článku, na který potřebuji vždy několik hodin a dostatek inspirace. Inspirací mi často bývá téma týdne a proto můj první článek po této pauze byl právě na téma týdne. A při jeho psaní jsem dostala nápad na tento článek, který je tak trochu pokračováním, či spíše rozšířením minulého článku. Tehdy jsem se i zmínila, že se o nedostatku času, fantazii a na ní založených zájmech, na které jsem nezapomněla, rozepíšu brzy v nějakém „deníčkovském“ článku. Toto je ten článek.
I když se sem tam nějaká ta chvilka našla, nebylo to dost na napsání článku, na který potřebuji vždy několik hodin a dostatek inspirace. Inspirací mi často bývá téma týdne a proto můj první článek po této pauze byl právě na téma týdne. A při jeho psaní jsem dostala nápad na tento článek, který je tak trochu pokračováním, či spíše rozšířením minulého článku. Tehdy jsem se i zmínila, že se o nedostatku času, fantazii a na ní založených zájmech, na které jsem nezapomněla, rozepíšu brzy v nějakém „deníčkovském“ článku. Toto je ten článek. Pamatuji se na období před vznikem tohoto blogu. Tehdy jsem chodila ještě na střední školu, a bylo tedy více času na další aktivity. Zkoumala jsem magii, četla jsem fantasy knihy, naučila jsem se částečně komunikovat se stromy, učila se quenijštinu a sindarštinu (dost se mi to pletlo ), probírali jsme na chatu elfí život a fantasy, dokonce jsem později začala, čistě teoreticky, uvažovat o účasti na nějakém tom LARPu. Většina z těchto aktivit byla později vlivem nedostatku času (studium na VŠ, ti kteří to zažili, mi asi dají za pravdu) potlačena kamsi do pozadí. Navíc se mi stala taková zajímavá věc o pár let později, kdy mi tehdejší elfí kamarádka z chatu napsala, že už „z toho nějak vyrostla“.
), probírali jsme na chatu elfí život a fantasy, dokonce jsem později začala, čistě teoreticky, uvažovat o účasti na nějakém tom LARPu. Většina z těchto aktivit byla později vlivem nedostatku času (studium na VŠ, ti kteří to zažili, mi asi dají za pravdu) potlačena kamsi do pozadí. Navíc se mi stala taková zajímavá věc o pár let později, kdy mi tehdejší elfí kamarádka z chatu napsala, že už „z toho nějak vyrostla“. Pozorní čtenáři si asi všimli, že jsem na blogu upravila text svého profilu, který nyní končí slovy „… a snaží se najít způsob, jak spokojeně (pře)žít v lidské společnosti. 😀“ (asi časem vydám článek s těmito texty, neboť je zajímavé pozorovat, jak se mění ). Nyní se totiž nacházím někde mezi koncem studia a začátkem zaměstnání, což znamená, že ještě více „chytám oteže svého osudu do svých rukou“, jinými slovy začínám si ještě více rozhodovat o svém životě a řídit ho.
). Nyní se totiž nacházím někde mezi koncem studia a začátkem zaměstnání, což znamená, že ještě více „chytám oteže svého osudu do svých rukou“, jinými slovy začínám si ještě více rozhodovat o svém životě a řídit ho.Ve chvíli, kdy začnete řešit, jak spokojeně (pře)žít v lidské společnosti, což se v této společnosti točí především kolem peněz a známostí, přestane být na fantazii čas. Přitom je ale důležitá, právě i v práci, především pokud děláte nějakou tvůrčí činnost. Píšu článek na blog po více než půl roce, dokonce z hrůzou zjišťuji, že je letošní první (tento vlastně už druhý, dobře… ). Dále jsem neměla čas na čtení, toulání se, magii a další mé zájmy. Ale nezapomněla jsem na ně a to je důležité!
). Dále jsem neměla čas na čtení, toulání se, magii a další mé zájmy. Ale nezapomněla jsem na ně a to je důležité!A co vlastně znamená hledání způsobu, jak spokojeně (pře)žít v lidské společnosti? No, je to trošku složitější. Pokud tu nejste poprvé … dobře, chápu, většina z vás tu asi je poprvé, jak vychází najevo i z aktuální ankety. Ale určitě už jste si přečetli popisek profilu v levém sloupku, ne? Tak tedy, půlelfí duše v lidském těle v lidské společnosti. Trochu nesoulad, že?
Ale určitě už jste si přečetli popisek profilu v levém sloupku, ne? Tak tedy, půlelfí duše v lidském těle v lidské společnosti. Trochu nesoulad, že?Posledních několik let jsem se snažila věnovat studiu téměř všechen svůj volný čas, abych uspěla, a sama sebe jsem dost zanedbávala. Teď bych to chtěla změnit. Přichází ale zaměstnání a s ním další problémy. Jednak trávit více než 8 hodin (včetně cestování) 5 dní v týdnu v práci bude „zajímavé“ a jednak budu též dost unavená. Dobrá zpráva ale je, že se mi snad poštěstí (alespoň v to doufám) najít práci, která mě bude bavit a ve které budu vidět smysl. To je totiž hrozně důležité. Navíc, pracovat chci jen v práci, ne doma. Tam chci mít čas pro sebe. Tedy večery a víkendy snad už budu mít volné, aniž bych musela myslet na nějaký úkol či semestrální práci. Má to tedy svá pro i proti. V zaměstnání budu trávit více času, ale doma už nebudu muset na práci myslet. Alespoň doufám.
Navíc, pracovat chci jen v práci, ne doma. Tam chci mít čas pro sebe. Tedy večery a víkendy snad už budu mít volné, aniž bych musela myslet na nějaký úkol či semestrální práci. Má to tedy svá pro i proti. V zaměstnání budu trávit více času, ale doma už nebudu muset na práci myslet. Alespoň doufám. A co tedy ta lidská společnost? Té se snažím vyhýbat, jak to jde. Jednak jsem samotářská, a jednak prostě lidem nerozumím. Až na několik málo výjimek, mezi které naštěstí patří i můj přítel. Jsem ráda, že on je z lidí ten výjimečný typ, který se netváří divně, když mu řeknu, že ho pozdravuje můj oblíbený strom (resp. duše, bytost stromu), když se snažím zkoušet ohnivou magii (alespoň dokud jsem omylem nepolila voskem ze svíčky deníky postav z Dračího doupěte ), chápe, když potřebuju delší chvíli klid na soustředění, atd. Myslím, že málokterý člověk tohle pochopí.
Jsem ráda, že on je z lidí ten výjimečný typ, který se netváří divně, když mu řeknu, že ho pozdravuje můj oblíbený strom (resp. duše, bytost stromu), když se snažím zkoušet ohnivou magii (alespoň dokud jsem omylem nepolila voskem ze svíčky deníky postav z Dračího doupěte ), chápe, když potřebuju delší chvíli klid na soustředění, atd. Myslím, že málokterý člověk tohle pochopí.Já zase nerozumím lidem. Nerozumím, proč spousta z nich má odpor k něčemu jinému, odlišnému. Proč chtějí, aby byl každý stejný, jako oni. Vzhledem, oblékáním, chováním. Proč často říkají něco jiného, než si myslí a očekávají, že někdo jiný říká něco jiného, než si doopravdy myslí? Proč, když něco chtějí, často očekávají i něco navíc, co vůbec neřekli? …
Já jsem jiná. A jsem za to ráda. Nechci být jako ostatní a ne vždycky mě ostatní pochopí. V budoucnu se budu muset asi více setkávat s lidmi, v práci, na úřadech, v obchodech, … a proto se snažím najít způsob, jak s nimi lépe vycházet a přitom neztratit sama sebe, naopak nechat svoji osobnost vyniknout.
Možná jsem ale našla způsob… Sebevědomí a odvaha. A také nepouštět si k tělu lidi, co by mě táhli ke dnu. Nebo jen na krátkou chvíli, když je to potřeba. Toužím být sama sebou bez omezování se pro ostatní. To je ono!
Pokud vám článek připadal moc chaotický nebo nejasný, omlouvám se, ale odpovídá tomu, jak mi proudily myšlenky, proto nemusí mít v sobě moc řád.