Prosinec 2015 – Elemona

31. 12. 2015

Novoroční předsevzetí 2016

Toto je článek k tématu týdne „Novoroční předsevzetí“.

Novoroční předsevzetí. Něco, co jsem si snad nikdy nedávala, a pokud ano, myslím, že jsem je nesplnila. Až loni jsem si jich pár dala, a dokonce je, sice s odřenýma ušima, splnila!

Dokončila jsem studium, o kterém jsem v předsevzetí psala, a tento článek je poslední, dvacátý čtvrtý, v tomto roce. A za dnešek třetí, dokončila jsem dva rozepsané.

Zkusím si tedy dát další předsevzetí, i na tenhle rok. Nevím, jestli je dobré si dávat to samé, co jsem si dala loni, takže to spíše shrnu do jednoho:

1. Vydržet u studia a u blogování.

Dále, jelikož bych chtěla zvýšit svoji fyzickou zdatnost a zároveň ulehčit svému tělu, chtěla bych:

2. Hubnout.

Což také znamená, začít více sportovat. O kolik kilogramů chci být lehčí, to si nechám pro sebe. Ale příští rok se pokusím napsat, jak úspěšně se mi to povedlo.

Se třetím a pro tento rok posledním předsevzetím jsem se nechala inspirovat z ostatních článků na toto téma týdne:

3. Být odvážnější.

V několika dalších článcích jsem četla předsevzetí jako „být svá“, „nebát se“ či „být odvážná“. Uvědomila jsem si, že vlastně to je to, co potřebuji, a tak by odvaha měla být mým dalším předsevzetím. Bohužel se zrovna tohle předsevzetí nedá moc dobře měřit, takže nevím, jestli budu schopná za rok dost dobře posoudit, zda jsem ho splnila, nebo ne.

Budu doufat, že se mi povede předsevzetí splnit a že i vám se povedou, pokud jste si nějaké dali.

Také vám přeji všechno nejlepší do nového roku, hodně zdraví, štěstí, lásky, úspěchů a spokojenosti. Ať je pro vás alespoň tak dobrým rokem, jako ten, co dnes končí.

31. 12. 2015

Chovejte se hezky k věcem

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak se chováte k věcem? Myslím tím samozřejmě teď věci hmotné a zároveň neživé, takže teď nebude řeč o lidech, zvířatech ani rostlinách. O nich byly napsány jiné články. Mimochodem, odkaz na hezký text o chování se k rostlinám mám v Aktuálních odkazech v menu.

Mají věci duši?
Přemýšleli jste někdy o tom, jestli věci mají duši? Nebo něco podobného? Já si vždycky myslela, že ne – ovšem, jsou neživé a je to jen kus nějakého materiálu nebo několika materiálů spojených dohromady. Ale pak jsem si uvědomila – jak je možné, že věci jdou nabít magickou energií? Jak je možné, že v nás jsou věci schopné vyvolat emoce – radost, smutek, … – dokáže snad toto obyčejná hmota? Dá se to vysvětlit různě a je jen na nás, čemu budeme věřit.

Výroba a tvorba věcí
Bez ohledu na to, jestli na „duše věcí“ věříte nebo ne, zde je asi ten hlavní důvod k tomu, abychom se k věcem chovali hezky: jejich vznik. Věci jsou tvořeny, vyráběny z nějakého důvodu, za nějakým účelem a téměř vždy proto, aby nějakým způsobem pomáhaly lidem. Jejich tvůrci si s nimi dali práci, nebo si dali práci s roboty, co ty věci pak vyrobily. Vložili do nich svůj čas, úsilí, znalosti a energii, abychom je mohli využívat a ony nám pomáhat. Je hrozně nefér je „jen tak“ ničit.

Rozhlédnu se kolem sebe a uvedu několik příkladů:
Počítač: Velmi rozsáhlá a komplikovaná věc. Bez počítačů byste si ani nemohli přečíst tenhle článek. Tisíce lidí pracovaly na tom, aby počítače byly takové, jako jsou dnes. Jsou to velmi složité a všestranné stroje připravené dělat to, co jim přikážete, resp. co jim přikáží programy, které se řídí vašimi instrukcemi.
Počítačové hry a programy: Počítač by nebyl tím, čím je bez těch správných programů. Programátoři tráví dny a noci tím, aby pro váš počítač poskytli programy, které vám usnadní práci, poskytnou nové možnosti či umožní číst například můj blog a hry, u kterých se nádherně odreagujete po těžkém pracovním dni. I když programy nejsou úplně hmotné, je to důležitá součást počítače.
Plyšové srdíčko: Z lásky darované červené plyšové srdíčko, které mi tu leží na polštáři a se kterým v noci spím, mi připomíná moji lásku, když zrovna není se mnou. A nejspíše právě proto bylo vyrobeno. Aby ho někdo daroval svému milému nebo své milé a vyjádřil tak svoji lásku. Srdíčko pak může připomínat, jak krásná ta láska je. A kdo ví, třeba ten, kdo ho vyráběl, to dělal s láskou a myslel při tom na svoji lásku nebo na lásku, která mu chybí.
Knihy – Obsahují mnoho důležitých a cenných znalostí, pokud jsou to odborné knihy, anebo třeba zajímavé příběhy. Ať už nám poskytují vědomosti nebo zábavu, byly napsány spisovateli, kteří nám ostatním chtěli jejich prostřednictvím ty informace předat.

Věci slouží lidem
Jak jsem už naznačila – věci nám slouží. Oddaně a poslušně. Knížka vám nikdy neřekne „dneska nemám náladu, aby sis mě četl(a)“. Postel vám neřekne „teď nemám náladu, lehni si na gauč“. Záchod neodporuje „fuuuj, už zase?“. Počítač… se možná odmítne spustit, protože je to tak složitý stroj, že tam mohou nastat tisíce chyb. Ne proto, že by nechtěl.
Nezaslouží si tedy, abychom je měli rádi, abychom se o ně starali a ne je ničili?

Važte si toho, co máte
Mnozí by namítli, že mají dost peněz a že si mohou koupit třeba nový mobil, protože jim ten starý nevyhovuje, nemá nejnovější funkce, nebo prostě není „in“. A přinejhorším ho vyhodí. Funkční telefon. To je snad to nejhorší, co mohou udělat. Na výrobě takového telefonu se podílí hodně lidí i strojů. Dokonce jsem slyšela, že na těžbě materiálu, co se používá pro výrobu například mobilů či počítačů, se podílí i děti z rozvojových zemí, kteří za to ani nedostávají moc peněz. Nevím ale, jestli je to pravda.

Neměli bychom věcmi plýtvat a způsobovat, že na skládkách odpadu skončí i věci, které by se daly ještě nějak využít. Země pro nás nemá nekonečné zásoby materiálů, které jsou potřeba na výrobu všeho, co dnes máme. Jednou dojdou a ty věci, kterými někteří z nás tak plýtvají, už vyrobit nepůjdou. Také proto bychom si jich měli vážit a dávat si na ně pozor.

Závěr

Snad každý rozumný člověk ví, že by se měl chovat slušně především k ostatním lidem, zvířatům a v neposlední řade k rostlinám. Ale i věci si zaslouží naši pozornost a slušné zacházení. Přiznám se, že sama nejsem v téhle oblasti úplně ukázková, ale snažím se. Také se snažím nic, co by mohlo být užitečné, nevyhazovat, ale dát někomu jinému, kdo má pro danou věc využití. Pro tyto účely se mi líbí stránky jako OdKomunity nebo Nevyhazujto, ale ještě jsem neměla čas a příležitost je vyzkoušet. Každopádně budu doufat, že se v téhle oblasti polepším, a že tenhle můj článek pomůže alespoň jednomu čtenáři si uvědomit, jak jsou věci pro nás důležité a že bychom se k nim měli chovat lépe.

31. 12. 2015

Proč nás naše tělo trápí?

Taky máte občas pocit, že si se svým tělem nerozumíte? Že vás něco začne bolet nebo vám začne být špatně bez nějaké zjevné příčiny? Jelikož to zažívám já i lidé z mého okolí, rozhodla jsem se o tom napsat článek. Nejsem ale, co se týče péče o zdraví, moc zkušená, takže to budou spíš rady z mých zkušeností nebo z doslechu. Důležité je vědět, že co funguje u jednoho, nemusí fungovat u druhého, takže ty rady vlastně vůbec nemusí pomoci. Také tímto na blogu zakládám rubriku Zdraví, kde bych se chtěla tímto tématem zabývat z různých pohledů.

Jak s námi tělo komunikuje?

Tělo a duše jsou dva rozdílné „objekty“, i když hodně propojené. Nejzřetelnější způsob, jakým nám tělo může dávat najevo, že něco pravděpodobně není v pořádku, je bolest. Bolest je velmi zvláštní téma, kterému chci věnovat ještě alespoň několik dalších odstavců. Dále se od stavu těla odvíjí též pocity, např. když nám je špatně, nebo když se naopak cítíme skvěle. Není to jen stav mysli, ale také stav těla. No a pak samozřejmě pocity jako hlad, motání hlavy, svědění, pálení, atd., atd. Bohužel ve spoustě případů většina z nás neví, proč cítí to, co cítí a co se nám vlastně tělo snaží sdělit.

Bolest
Bolestí či jinými nepříjemnými pocity („je mi špatně“) nám tělo dává najevo, že je s ním něco v nepořádku. Bohužel neřekne, co konkrétně nám schází. Slyšela jsem o tom, že když dobře znáte své tělo, dokážete z bolesti (a dalších pocitů) dost dobře vycítit, co přesně je v nepořádku a díky tomu to napravit. Jenže u mě ani u spousty lidí, co znám to tak nefunguje. Prostě něco bolí a nevíme proč.

Každá bolest nebo nevolnost může mít hned několik příčin. Často se dá řešení najít na internetu, jen je obtížné vybrat ze spousty možných příčin tu pravou. Jasně, mnozí z vás by řekli, že řešením jsou buď léky proti bolesti nebo návštěva lékaře. Léky proti bolesti sice problém dočasně vyřeší, bohužel to je někdy i jediné známé východisko, ale nevyřeší příčinu problému. Návštěva lékaře je podle mě dobrý nápad ve chvíli, kdy to začíná být vážné, bolest je velká či trvá dost dlouho (několik dní). Ale kdybych měla k lékaři chodit s každou bolestí hlavy, břicha, nevolností či průjmem, byla bych tam nejspíš každý týden. A čekárny u lékařů bývají už tak dost plné…

Bolest hlavy

Na bolest hlavy často pomáhá některá (nejlépe více najednou) z těchto věcí:

Vyvětrat v místnosti či místnostech, kde přebýváte.
Napít se, dodržovat pitný režim.
Jít se projít na čerstvý vzduch.
Odpočinout si – na chvíli si lehnout a zavřít oči.
Dát si kávu, případně alkohol (pozor! toto může působit na každého trochu jinak a ani jedno nedoporučuji při zvýšeném krevním tlaku!).
Vyspat se – bolest může být způsobená nedostatkem spánku.

Když mě začne bolet hlava, většinou zkouším tyto věci přibližně v pořadí, ve kterém jsem je napsala. Samozřejmě to není nutné, když jsem venku, tak nebudu větrat, ale zkusím se hned napít.

Většinou to dřív nebo později pomůže, jen párkrát to bylo tak kritické, že jsem si vzala prášek proti bolesti. A říká se, i když to zatím nemám s jistotou ověřeno, že jeden z nejlepších léků na bolest hlavy je sex. Zajímavé.

Příčiny

Příčin bolestí hlavy může být spousta. Trochu se dají odhadnout z toho, co pomáhá. Nedostatek čerstvého vzduchu, nedostatek vody, přepracovanost, nedostatek spánku, stres, dokonce i nadměrné přemýšlení (např. při studiu bychom rozhodně měli dostatečně odpočívat).

Pitný režim

Ještě ke zmíněnému pitnému režimu, aby bylo jasno. Především neplatí to, že bychom měli vypít co nejvíce tekutin. Říká se, že takové orientační množství je 2 – 3 litry. Řekla bych, že množství pod 1 litr nebo nad 5 litrů denně rozhodně není zdravé. Důležité je ale několik faktorů, jedním z nich je vaše hmotnost. Orientační množství vody, které bychom měli vypít, vypočítáme tak, že vydělíme svoji hmotnost třiceti (výsledek je v litrech). Takže, pokud např. vážíme 80 kg, 80 / 30 = 2,6 l, měli bychom tedy vypít průměrně 2,6 litru vody denně. To ale neznamená vypít přesně tolik vody každý den. Záleží na mnoha dalších faktorech, například jaká je okolní teplota (horké léto vs. chladná zima), jaký je náš zdravotní stav (pokud jsme nemocní, máme průjem, apod., je třeba pít více. Také závisí na naší tělesné aktivitě. Pokud těžce pracujeme (silou nebo se neustále hýbeme) či sportujeme, hodně se potíme, čímž tekutiny ztrácíme a je třeba pít více. Pokud naopak sedíme v chladné kanceláři, nepotřebujeme pít tolik. Důležité je především „poslouchat“ své tělo. Pokud máme žízeň, napijme se.

Je dobré mít pití v lahvi nebo sklenici, hrníčku apod. o určitém objemu. Díky tomu můžete kontrolovat, kolik jste toho vypili. Třeba si dělat čárku při každém doplňování hrníčku nebo lahve.

Pokud za den vypijete řekněme +/- litr okolo orientačního množství tekutin vypočítaných podle vaší hmotnosti a zároveň je to ve „zdravých mezích“ 1 – 5 litru, pak bych nic neřešila. Pokud vypijete málo, je dobré si dát nádobu s pitím někde poblíž, abyste ji měli na očích a pili více. Pokud pijete moc, nádobu naopak ukliďte mimo dosah rukou. Ono když člověk musí vstát, aby se napil, tak přeci jen většinou pije méně.

A mimochodem, káva či alkoholické nápoje se do pitného režimu nepočítají, jelikož odvodňují organismus. Víc informací o pitném režimu si můžete vyhledat na internetu.

Motání hlavy

Motání hlavy může mít podobné příčiny i řešení jako bolest hlavy. Často se motání hlavy přisuzuje nízkému krevnímu tlaku, na který pomáhá káva nebo alkohol. Samozřejmě může mít i jiné příčiny, např. jsem zažila, že se někomu motala hlava kvůli špatně pohnuté krční páteři (nejspíš během spánku), což se za pár dní nějak samo srovnalo. Doporučuji zkusit postup výše, jako při bolesti hlavy.

Špatně od žaludku

Špatně od žaludku může být z několika důvodů. Co může pomoci?

Vyvětrat, čerstvý vzduch může udělat lépe, a často opravdu udělá.
Jít se projít na čerstvý vzduch.
Odpočinout si, lehnout si.
Prostě počkat, nejlépe být v klidu.
Vyzvracet se.
Dojít si na velkou.

Pocit nevolnosti, stejně jako další bolesti či nepříjemné pocity, může být samozřejmě příčinou nějaké nemoci, proto doporučuji zajít k lékaři, pokud se to zdá být vážné. Zde mám na mysli spíše občasnou nevolnost, která po nějaké chvíli přejde, stejně jako motání či bolest hlavy výše.

Příčiny

Jednoduchá a logická příčina může být ta, že jsme snědli nebo vypili něco, co nám „nesedlo“, nebo jsme toho příliš „namixovali“ (snědli či vypili moc různých jídel či pití najednou), případně jsme toho jednoduše vypili či snědli moc. Pokud se vám dělá nevolno opakovaně, zkuste si vzpomenout, co jste měli ten den k jídlu (či pití), a pokud se vám dělá nevolno opakovaně po určitém jídle, bude nejlepší se takovému jídlu vyhýbat. Může třeba i vadit, že je například moc mastné. Můžete zkusit vyřadit na nějakou dobu mastná jídla nebo po takovém jídle třeba vypít pivo. To se totiž navzájem s mastnými jídly neutralizuje. Pokud jste namixovali moc druhů jídel či pití (platí zejména u alkoholických nápojů) či jste toho snědli / vypili příliš, nezbývá nic moc než počkat, než se s tím trávící systém popere. Určitě byste při tom neměli vykonávat žádnou fyzicky náročnou aktivitu (a ani psychicky náročné vám nejspíše moc nepůjdou), jelikož tělo se potřebuje soustředit na trávení. Takže odpočívat. Ovšem, pokud je ta nevolnost příliš nesnesitelná, můžete zkusit vyvolat zvracení. Pokud je to opravdu špatné, nejspíš to půjde samo. Jinak prý pomáhá strčit si prst do krku, čímž se zvracení vyvolá, ale to nemám vyzkoušeno, takže opatrně, nevím, jak to funguje.

Jednou z dalších příčin může být, podobně jako při bolesti nebo motání hlavy, nedostatek čerstvého vzduchu. Nevím, jak moc spolu trávící a dýchací systém souvisí, ale vím, že mi občas vyvětrat nebo prosít se venku pomůže.

Ještě jedna příčina, která mě napadá, může být „zácpa“, kdy tělo potřebuje (pravděpodobně) vyloučit stolici, ale vám se ještě nezačalo chtít na velkou. I když toto se spíš pojí s bolestí břicha, než s nevolností, i když ta tam může být také.

Bolest břicha

Ta může mít opět podobné příčiny a řešení, jako nevolnost od žaludku, i když například vyvětrat mi snad nikdy na bolest břicha nepomohlo. Spíše doporučuji sednout na WC a zkusit vyvolat stolici, přestože se vám zrovna nechce, především pokud jste v uplynulých 24 hodinách nebyli. Odpočinek občas také pomůže.

Proč nás naše tělo trápí?

Protože my trápíme jeho. To je zajímavá myšlenka, kterou mi řekl jeden moudrý člověk. A něco na tom také bude. Záleží na stylu života, jaký žijeme, jak zdravě ho žijeme, jak sportujeme a jak zdravě jíme. Samozřejmě i na dalších okolnostech. Problémem spousty z nás je, že neumíme „propojit dnešní dobu a naše zdraví“. Pokusím se to vysvětlit.

Nemám moc ráda pojem „dnešní doba“ v souvislosti s nějakými problémy, protože za problémy mohou lidé, ne doba / čas / kalendář… Tady to pro zjednodušení použiji a myslím tím problémy a příležitosti současnosti. Problémem například je, že do běžných potravin (naštěstí ne všech) prodávaných v obchodech výrobci dávají zdraví škodlivé chemikálie. Týká se to i třeba drogerie, věcí, které si patláme na kůži, vlasy, nebo si s nimi čistíme zuby. Dnešní doba je složitá a vyznat se ve složení potravin či drogerie je umění. I když, umění je spíš výraz pro něco kreativního, ale prostě je to velmi těžké. A tohle „umění“ by se měl dříve nebo později naučit každý z nás. Umět ze složení výrobků poznat, zda je uvnitř něco škodlivého, a pokud možno kupovat jen ty, kde nic škodlivého není. Dobrými průvodci mohou být například pořady ze stránky Stream.cz Peklo na talíři, Jídlo s.r.o. a A DOST!, případně knížky jako Doba jedová či Tajemství kosmetiky (knížky jsem zatím nečetla, spíše jsou to jen tipy).

Další věcí ohledně spojitosti dnešní doby se zdravím je životní styl, především pohyb. Jelikož v současnosti, oproti minulým stoletím, čím dál více převládá tzv. sedavá práce, taková, kde se moc nehýbete a je spíše o přemýšlení. Typicky práce v kanceláři.

Tělo ale pohyb potřebuje, není stavěné na málo pohybu. Takže je potřeba takovou sedavou práci doplnit nejlépe nějakým sportem, nebo přinejmenším nějakou nesedavou prací, třeba úklidem domácnosti. Nejen že tím tělo zesílí, získá na vytrvalosti, ale vyřeší se tím spousta zdravotních problémů, včetně těch psychických. O spojitosti sportu a psychiky by se dal napsat snad celý článek, a jistě už nějaký na internetu napsaný je. Jednoduše můžu říci, že při sportu se zrychluje krevní oběh a lépe se prokrvuje tělo včetně mozku, což samozřejmě psychiku (kladně) ovlivňuje. A naopak, pokud se nehýbeme, nebo hýbeme minimálně, mozek může časem ochabovat, což se na psychice projeví negativně.

Možná nás naše tělo trápí různými bolestmi právě proto, že ho trápíme jídlem s chemikáliemi, nedostatečným pohybem, neaktivitou. Často je těžké zjistit, co tělu chybí, ale pokud máte málo pohybu, zkuste nějaký přidat, začít více sportovat. Na internetu se dá najít spousta článků a rad o tom, jak je pohyb prospěšný. A správná strava je neméně důležitá, nejen bez chemikálií, ale pokud možno vyvážená. O tom by se dal napsat opět další článek, ale já zatím určitě na toto téma nejsem ta pravá autorka a na internetu určitě články na toto téma jsou.

28. 12. 2015

A co mé pravé já?

Toto je článek k tématu týdne „Mé druhé já“.

Před třemi roky jsem psala na téma týdne Moje osobnost článek Mé elfí já. Ten by se hodil i pro toto téma, proto jsem si na něj vzpomněla. To, co je v článku u mě stále platí. Ale přijde mi, a nejen u mě, že svých „druhých já“ máme hned několik a že často zapomínáme žít v tom nebo těch „já“, které jsou pro nás důležité, a místo toho žijeme pod maskami našich „pozměněných já“.

Pročetla jsem si několik článků na toto téma týdne a uvědomila jsem si, jak to je s těmi našimi „já“. Mohu jedině souhlasit s tím, že většina z nás má několik různých „já“, myšleno jako několik různých „stylů projevu naší osobnosti“, které jsou ale samozřejmě vzájemně propojené. Prostě, že v různých prostředích a situacích se chováme různě. Potom se různým lidem jevíme jako více či méně rozdílné osobnosti. Jinak nás znají učitelé ve škole, jinak rodiče, jinak kamarádi, jinak šéf v práci a jiní připadáme neznámým lidem, se kterými se teprve seznamujeme. Samozřejmě každý z nás to má trochu jinak a u některých se může zdát, že se jednotlivé „já“ od sebe moc neliší.

Ale spousta lidí, dalo by se říci, si nasazuje „masku“ – tím je myšleno právě to „jiné já“. Často se před ostatními – někdy i svými nejbližšími – chováme tak, jak si myslíme, že oni chtějí, abychom se chovali, a nejsme tak sami sebou – takoví, jací bychom doopravdy chtěli být. Skrýváme před okolím své pravé já – většinou se tak chráníme před posměchem, pohrdáním, ponížením apod. od ostatních lidí. Což je dost dobrý důvod.

Je často škoda, že nemůžeme svoji osobnost, své pravé já, před okolím naplno projevit. Pokud by se ostatní přestali posmívat, pomlouvat, ponižovat, pak by snad nic nebránilo, abychom se mohli projevovat tak, jak to sami cítíme. Bohužel, tím, jak si často „nasazujeme masku“ jiného já, občas zapomínáme, jací doopravdy jsme (nebo chceme být). Myslím, že se to dá zjistit vcelku jednoduše: následujte svoje touhy, sledujte, když máte z něčeho radost a především, když vás něco „naplňuje“ (pro ty, co neví, oč jde – nevím, jak ten pocit vyjádřit, ale je to jakoby taková větší radost a takový pocit, jako „tohle mě baví, to chci dělat i dál“). Pokud po něčem toužíte, naplňuje vás to apod. bude to nejspíš část vašeho pravého já.

Já sama mám své pravé já, dokonce možná dvě (viz článek odkazovaný na začátku textu) a několik „masek“, které nasazuji před ostatními lidmi. Před všemi, bez výjimky. Samozřejmě před každým jinou, více či méně odlišnou oproti mému pravému já. Možná to by se dalo označit jako mé druhé já. Nebo spíše několikáté já.

A co mé pravé já? Až moc na něj zapomínám. Tak často jsem obklopena ostatními lidmi, kteří by se mi mohli vysmát (atd.), že je mé pravé já skryto kdesi v zaprášeném koutě mé duše. A já stále nemám čas (mimo jiné kvůli studiu) a příležitost jít na pořádnou dlouhou procházku přírodou, jít bosky do lesa a obejmout nějaký strom, načerpat energii přírody a věnovat se zas chvíli magii… Těším se, až se zas do něčeho z toho pustím.

6. 12. 2015

Stín: Naše temné já

Toto je článek k tématu týdne „Ve stínu“.

Stín, tmavé místo za neprůhledným, z druhé strany osvětleným předmětem, kam nedopadá téměř žádné světlo. No tak o tom tu dnes řeč nebude.

Místo toho jsem se rozhodla psát o stínu v nás – o našem temném já.

Stín jako pojem v psychologii označuje soubor vlastností, co navenek bytostně nenávidíme, zatímco v našem podvědomí nám to může naopak působit velké potěšení. Narazila jsem na článek, kde to je hodně pěkně vysvětlené.

Součástí „našeho temného já“ – stínu nemusí být jen špatné vlastnosti, ale i ty dobré. Jde především o to, že jsou to potlačené vlastnosti, které jsme v sobě nepřijali my, nebo naše okolí (především ti, kdo nás vychovávali). Typické na stínu je, že o něm nevíme, dokud si ho neuvědomíme. Existují na to pomůcky a testy, doporučuji přečíst článek odkazovaný výše, nebo trochu prohledat internet.

Nejsem psycholožka, ale takovéhle věci mě zajímají a zprvu jsem vůbec nemohla uvěřit tomu, že nějaký stín vůbec existuje. Dnes už tomu věřím, vím alespoň částečně i o svém stínu, i když ho raději moc nerozebírám. Každopádně si myslím, že projevem stínu je spíš až přehnaná nenávist k lidem s takovouto vlastností. Mám ve svém okolí spoustu lidí, kteří nemají rádi násilí, a pochybuji, že by takovým lidem ve skrytu duše působilo násilí potěšení.

Každopádně dozvědět se o stínu může vyvolat (u mě vyvolává) trochu smíšené pocity. V první řadě pocit, že to je blbost. Následně, že by na tom mohlo být něco pravdy. Později pocit, že se mě to možná taky týká, a zamyšlení nad svými názory a pocity. Možná také menší strach ze svého stínu. Nakonec to ve vás může vyvolat menší fascinaci „temným světem“, když si náhle své temné já tak trochu uvědomíte. Tou fascinací nemyslím touhu být svým stínem, ale spíš zájem o tuhle část naší osobnosti. A prý když člověk dokáže svůj stín, svoje „nechtěné vlastnosti“ přijmout, je to pro psychiku dobré. Ať žijí přednášky z psychologie.

S tím mohou teoreticky souviset i osobnosti co „inklinují k temnotě“. Občas je můžete najít na internetu na jejich blozích. Krom lidí s „temnou minulostí“ to mohou být i ti, kteří prostřednictvím blogů vyjadřují své temné já.

Tak si tak říkám, že já jsem v reálném životě prý hodná, snažím se pomáhat a nenávidím špatné lidi, násilí, apod. Zatraceně…