Vztahy na jednu noc

Možná jste už slyšeli o tzv. „vztazích na jednu noc“. Já o nic slyšela nedávno a inspirovalo mě to k napsání článku.

Co jsou to vlastně ty „vztahy na jednu noc“? No, představte si následující situaci: Na diskotéce se setká kluk s holkou, kteří se dříve vůbec neznali. Zakoukají se do sebe, zatančí si, a zamilují se do sebe. Potom odejdou k někomu z nich domů, pomazlí se spolu, vyspí se spolu a pomilují se. Druhý den se ale rozejdou, čímž jejich vztah skončí.
Samozřejmě to tak není vždy, ale stává se to. Možná si teď říkáte, proč to, co z toho ti lidé mají? Sama nevím, ale docela mě to zaráží. Milovat se spolu, když se neznaí ani jeden celý den? Pustit si k sobě někoho, koho vlastně ani neznáte? A potom se zase hned rozejít? Moc mi to hlava nebere, navíc to je docela nezodpovědné. Když si nedají pozor, může z toho být přenos nějaké pohlavní nemoci nebo nechtěné početí. Tedy nepředpokládám, že by to chtěli, když se ani neznají.
Slyšela jsem jeden příběh na toto téma, který je prý pravdivý. Stalo se to podobně jako v našem vzorovém příkladu, ale když se po takové noci kluk ráno ve svém bytě probudil, holka už byla pryč a on našel v koupelně na zrcadle rtěnkou napsaný nápis: „Vítej ve světě AIDS“.
Což od ní bylo krajně nezodpovědné… Ale popravdě ji v koutku mysli i chápu… Tedy záleží na situaci.
Co z toho lidé mají, z milování bez trvalé lásky? Z těch všech rizik? Nechci je kritizovat, nechci je odsuzovat, jen je prostě nechápu, sama bych do něčeho takového nikdy v životě nešla… Nerozhodný

Zloději svobody

Tak jsem se konečně odhodlala k napsání článku, a rovnou na téma týdne. Jelikož sleduji jisté události poslední doby, téma se mi hodí, a nedá mi to, abych o něm nenapsala…

Jak si můžete představit takového zloděje svobody, potažmo zloděje svobody slova? Je to někdo, kdo se snaží vám zamezit, abyste se svobodně projevili, ať už v jakémkoliv směru. Nebo vám může bránit v jiné svobodě, například svobodě pohybu. Zářným příkladem budiž politický režim, vládnoucí v Česku (Československu) do roku 1989.
Určitě si vybavíte další příklady z historie, já se ale nyní chci zaměřit na něco novějšího, a částečně techničtějšího rázu.
Už jste možná slyšeli o tom, že se Evropská Unie chystá schválit zákon známý pod zkratkou ACTA. Je to evropská obdoba amerických zákonů SOPA a PIPA. Pokud vám tyto názvy nic neříkají, pokusím se vám tu hrůzu krapet přiblížit.
Zákon ACTA byl původně určen pro pomoc firmám, které se starají o produkci počítačových programů, hudby, her, filmů… Měl by dát větší moc státním orgánům a pomoci lépe dopadávat počítačové piráty. Jenže je v tom háček. Díky tomu, že se dá zákon vyložit různými způsoby, dává těmto orgánům a „copyrightovým společnostem“ až neuvěřitelně velkou moc. Představte si, že si stáhnete film nebo písničku, o které ani nevíte, že je na netu nahrána nelegálně (často není lehké to poznat), načež vám poskytovatel na příkaz „vyšší moci“ odpojí internet, za který si poctivě platíte.
Ano, taková je realita zákonu ACTA (a podobných), nehledě na to, že byste mohli za tento čin platit pokutu nebo i jít do vězení. A nemluvě o tom, pokud byste provozovali své webové stránky, a (byť omylem) na ně umístili nelegální obsah, nebo ho tam umístil někdo jiný.
Je to nějakou dobu zpět, americká vláda zablokovala webové úložiště jménem Megaupload a zatkla jeho majitele. Prý to bylo proto, protože přechovával nelegální obsah. Ve skutečnosti to byl seriózní server, kam si lidé mohli nahrávat svá data, a ostatní si je mohli zase stahovat. Je to jako když sdílíte fotky z dovolené, nebo nazpíváte svoji písničku a chcete ji dát poslechnout ostatním lidem. Majitelé serveru nemohli za to, že si k nim někdo nahrál nelegální data. Oni to ani nemuseli vědět.
Podotýkám, že v době zavření serveru ani nebyly takovéto zákony schváleny, navíc servery ani majitelé se nenecházejí na území USA ani nejsou jejich občany. Přesto se to stalo. Pokud by to pokračovalo v tomto směru, mohli by za chvilku zavřít Facebook (protože si tam lidé mohou nahrávat nelegální obsah), Google (protože na takovýto obsah odkazuje), Seznam (z podobných důvodů), Youtube (ne všechna videa jsou legální) a naprostou většinu vyhledávačů a hostingových služeb (ano, ani blogy by nezůstaly ušetřeny). Zůstaly by možná tak různé prezentace firem (a to ještě asi ne všechny), a vládní stránky. Pokud byste se pokusili na net něco takového nahrát nebo stáhnout, odpojili by vás.
Ještě jeden odstrašující příklad: Jeden kluk z Velké Británie si vytvořil vlastní webovou stránku, kam dával odkazy na svá oblíbená videa (díly seriálů). Je to něco, jako kdybyste si na svůj blog vkládali videa z Youtube, díly vašeho oblíbeného Anime nebo jiných seriálů. Vláda USA si toho všimla, požádali Britskou vládu o jeho vydání do USA, kde měl být náležitě potrestán. Do USA byl vydán a stránky mu byly zablokovány. Přičemž USA neměla žádné právo ho trestat, a co víc, on ani neudělal nic nelegálního! Vkládání videí na web není nelegální. To je tedy „spravedlnost“…
Na internetu jde najít spousta informací o ACTA a podobných zákonech. Lidé se bouří, neznám nikoho kdo by nebyl proti těmto zákonům. Pokud se vám také nelíbí, přidejte se. Už se těším na nějaký ten prostest. No a při příštích volbách volím Pirátskou stranu, a budu doufat, že oni snad dají věci do pořádku a nebudou jak ti naši dnešní nenažraní „jáchcikekorytu“… 🙂