Rok 2020 byl bohužel pro mnohé z nás tragický nebo přinejmenším nebyl plný radosti. Pro mě byl takový hořkosladký, se světlými i temnými stránkami. Asi hádáte správně, že se většina těch událostí i v mém životě točila kolem pandemie koronaviru covid-19, ale o tom více v článku. Zároveň bych chtěla oznámit také dočasné pozastavení tohoto blogu, podrobnosti popíšu na konci článku. 😉
Začalo to nevinně
Na začátku roku 2020 jsem si dala (už tradičně) novoroční předsevzetí (jestli se mi je podařilo splnit se dozvíte na konci článku 😉 ) a psala jsem, že doufám, že rok 2020 bude něčím výjimečný. A on skutečně byl, jen ne zrovna kladně. 🙁
Psala jsem také na své oblíbené Téma týdne a blog jednoduše existoval až do té doby, kdy se objevil první velký problém roku 2020…
Neštěstí č. 1: Konec Blog.cz?
V únoru se objevila na oficiálním blogu serveru Blog.cz, na kterém jsem tenhle blog do roku 2020 provozovala, zpráva o ukončení provozu celého Blog.cz, psala jsem o tom hned ten den, kdy se to objevilo. Přestože se později ukázalo, že to nebyla oficiální zpráva (doteď nevím, jestli to byl hackerský útok nebo třeba „iniciativa“ někoho z týmu Blog.cz), nakonec to ke konci serveru opravdu vedlo. Ale nepředbíhejme.
Neštěstí č. 2: Pandemie koronaviru covid-19
O tomhle jsem zatím na blog nepsala, i když jsem chtěla. Nakonec jsem se k tomu nedostala. 🙁 V březnu 2020 se v Česku objevila nákaza tímto koronavirem, vysoce nakažlivým a nebezpečným (i když ne tolik, jako některé jiné nemoci). Celkem rychle se v Česku zavedla různá opatření a omezení, aby se předešlo šíření této nemoci.
Štěstí č. 1: Home-office
V práci jsme vzápětí přešli na práci z domova (home-office), za což jsem opravdu moc ráda, nemuseli jsme se tak vystavovat zbytečnému riziku. Navíc, já jsem se už dříve snažila domluvit, že bych pracovala částečně z domova, ale nebylo mi vyhověno (což chápu, nemůže být v práci vše podle mých představ 😉 ). Najednou to ale šlo a od té doby, co se u nás zavedl home-office, jsem v kanceláři téměř nebyla, ani přes léto, kdy byla všechna omezení zrušena. Jsem moc ráda za tento zodpovědný přístup naší firmy.
Štěstí č. 2: Vzdělávání a sebezlepšování
Říká se, že každý je svého štěstí strůjcem, takže jsem se rozhodla ještě více vzít život do svých rukou a zajistit, abych byla šťastná. Začala jsem se (ještě více) vzdělávat v oblastech osobního rozvoje a získávat lepší pohled na svět. Celkem hezky jsem to sepsala ve článku Životní cesta k lepším zítřkům, který jsem sice sepsala dříve, ale stále je hodně aktuální, jen jsem se rozhodla jít ještě dál a ještě více osobní rozvoj praktikovat. 🙂
Štěstí č. 3: Konec pandemie?
V létě to vypadalo, že pandemie covid-19 pomalu ale jistě končí. Opatření / omezení byla zrušena a život se zdánlivě vrátil téměř „k normálu“. Já jsem byla ráda, že se to podařilo (téměř) vyřešit, začala jsem chodit ven, navštěvovat příbuzné a dělat výlety, prostě všechny ty věci, co jsem běžně dělávala a během pandemie nedělala, abych ochránila sebe i ostatní. 🙂
Navíc jsem měla pocit, že díky tomu, že se svět v době pandemie zčásti „zastavil“, lidé přestali tolik cestovat, možná i továrny nejely naplno apod., tak si příroda „oddechla“ a léto nebylo tak suché a horké. Možná to bylo proto, že se u nás ve městě poučili a přestali tak urputně sekat trávu, takže mohla lépe zadržovat vodu namísto toho, aby její krátké zbytky po sekání usychaly pod náporem horka z letního sluníčka. Možná je to ale díky tomu, že jsme do ovzduší nevypouštěli tolik splodin a nečistot díky tomu, že jsme nedělali to, co stejně nebylo nutně potřeba. A nejspíš je to kombinací obojího. 🙂
Neštěstí č. 3: Skutečný konec Blog.cz
V létě se na Blog.cz objevila poslední špatná zpráva. Byla o tom, že Blog.cz za měsíc končí, že se celý server vypne a blogy se smažou. Byla jsem z toho dost smutná, ale rozhodla jsem se, že nekončím, že budu pokračovat na jiném serveru. Blog jsem během toho měsíce přesunula na freehosting webzdarma.cz na systém WordPress, jelikož odtamtud ho můžu v případě potřeby vzít a celkem jednoduše přestěhovat i z celým WordPressem na jiný hosting a nemusím řešit migraci článků v případě, kdy by se další blogovací server rozhodl ukončit svoji činnost.
Jsem ráda, že Blog.cz dal uživatelům alespoň možnost si svůj blog zálohovat, já jsem to udělala, nahrála jsem ho do WordPressu a napsala jsem článek s celým postupem, jak svůj blog přesunout. Možná jste si všimli, že tu stále nefunguje většina obrázků ani odkazů, ty je totiž potřeba přepsat ručně (případně nějak hromadně převést, ale zatím jsem nepřišla na to, jak to udělat). Na tom chci postupem času ještě zapracovat. 😉
Neštěstí č. 4: Návrat pandemie
Na konci léta a hlavně na podzim se začala nákaza covid-19 celkem rychle šířit, navzdory tomu se ještě nějakou dobu opatření proti jejímu šíření nezavedla a lidé se stále chovali celkem nezodpovědně. Já jsem sice stále chodila ven, ale postupně jsem omezovala návštěvy a snažila se celkově vyhýbat místům, kde je více lidí. To pro mě není žádný problém, jsem celkem samotářská, bohužel pro mnoho lidí je to nejspíš potíž. A tak se stalo to, že se „covidem“ nakazili i lidé z naší rodiny. Začala jsem být naštvaná jak na naši vládu, jelikož nezasáhla proti „druhé vlně“ pandemie včas a účinně, tak hlavně na lidi, jak nezodpovědně se chovají (na podzim mnohem hůř a mnohem méně opatrně, než na jaře) a díky kterým se může nebezpečný virus tak účinně šířit. 🙁
Štěstí č. 4: Láska v pandemii
Štěstím v neštěstí pro mě v roce 2020 bylo utužení vztahu se svým přítelem. Slýchávala jsem, že se někteří lidé často hádají či se dokonce rozešli / rozvedli poté, co kvůli pandemii trávili více času spolu doma. V našem vztahu to mělo přesně opačný účinek. Jelikož jsme měli oba home-office, trávili jsme opravdu hodně času v jedné místnosti a naši lásku tenhle společný čas opravdu hodně posílil. A jelikož bych ráda, aby se lidé měli rádi a nehádali se, ráda bych se podělila o pár tipů, podle kterých se řídím a jelikož je náš vztah opravdu super, možná že by mohly fungovat i vám a vztah posílit. 😉
- Humor: Naučte se smát sami sobě. Rádi si děláme srandu navzájem i sami ze sebe. Právě můj přítel mě naučil, že když si ze mě někdo dělá srandu, tak to často nemyslí špatně, jen si chce prostě udělat srandu, pobavit se, pobavit ostatní a to i mě. Takže si nejen vyprávíme vtipy, které máme odmalička rádi, ale časem jsme se naučili dělat si srandu ze sebe navzájem, takže jsme navzájem v podstatě neurazitelní, jelikož víme, že to ten druhý vždy myslí dobře, jen nás oba chce pobavit. Skvělý je také situační humor, dělat si srandu ze situace, která zrovna nastala, tím i špatná věc najednou nevypadá tak hrozně. A možná nejvyšším uměním humoru je umět si udělat srandu sám ze sebe. Říká se, že smích prodlužuje život, a já můžu ze svých zkušeností říct, že také utužuje vztahy. Jen je potřeba ujistit druhou stranu o tom, že je nemyslíte špatně, nejlépe to tomu člověku přímo říct. Můj přítel mi dřív hodně vysvětloval, že ten vtípek nemyslel špatně, než jsem se to naučila. 😉
- Tolerance: Umění budovat dobré vztahy spočívá mimo jiné v tom, umět brát druhého člověka takového, jakým je a nesnažit se ho za každou cenu změnit. Začít nějaký vztah s myšlenkou, že mi ten druhý člověk nevyhovuje, ale já ho změním, rozhodně není dobrý nápad. Není špatné chtít někoho trochu změnit, snažit se mu pomoci, aby se v něčem zlepšil, důležité je ale ho nejdřív přijmout takového, jaký je. A umět hledat ve vztahu kompromisy, umět si o věcech v klidu rozumně promluvit. A nepřetvařovat se, bere to energii a bez energie děláme hloupé věci, jednáme neuváženě. 😕
- Podpora: Podporujte se navzájem. Jste „na jedné lodi“, myslím, že zvlášť teď v době pandemie je to potřeba ještě víc, než dřív. Když jeden z vás potřebuje pomoci, ten druhý by mu měl pomoci, pokud je to alespoň trochu možné. Také na péči o domácnost, o tu „společnou loď“ by se měli podílet všichni, ideálně by měl každý dělat věci, co ho baví, nebo alespoň takové, které mu nejméně vadí. V partnerském vztahu je také podle mě nejlepší zahodit ego a projevit laskavost a pečovat o sebe navzájem. <3
- Čas pro sebe: Možná to bude znít trochu paradoxně, ale je důležité, aby měl každý člověk nějaký čas sám pro sebe, kdy ho nikdo nebude rušit, aby mohl dělat to, co opravdu sám chce. Ideálně být v jiné místnosti, než ten druhý, aby jeden nijak neovlivňoval činnost toho druhého. Člověk potřebuje svobodu a být spolu neustále vede paradoxně k nespokojenosti v tom vztahu. My to například s přítelem děláme tak, že on je chronotypem sova, takže zůstává vzhůru déle do noci, zatímco já jsem něco mezi sovou a skřivanem, takže chodím spát dřív a vstávám dřív. Večer má tedy on čas sám na sebe a ráno ho mám zase já. 🙂
Neštěstí č. 5: Covid přináší smrt
Nejhorší událostí tohoto roku je pro mě smrt blízkého člověka z mé rodiny, který zemřel právě v důsledku nákazy covid-19. Cítím smutek i vztek. Smutná jsem proto, že jsme si byli blízcí a mám na něj hezké vzpomínky. Smutek ale střídá vztek na všechny lidi, co „nevěří na covid“, chovají se velmi nezodpovědně či dokonce porušují omezení, která tu jsou proto, aby se nákaza nešířila, a pomáhají tak viru, aby se mohl efektivně šířit a zabíjet. K dnešnímu dni v Česku zemřelo téměř 12 000 lidí na covid-19 a jeden z nich je z naší rodiny. Dobrý člověk, který by mohl ještě žít, nebýt této nákazy.
Bohužel někteří lidé neuvěří, že covid-19 existuje nebo že je tak nebezpečný, dokud na tuto nemoc neumře někdo, koho měli rádi. A možná ani pak ne, jelikož si řeknou, že zemřel s covidem, a ne na covid. 🙁 Přitom by, myslím si, stačilo, kdyby všichni dodržovali „3R princip“, nosit roušky (všude, kde jsou jiní lidé, mimo domácnost), mýt si často ruce (hlavně, když přijdu z venku domů, a pokud možno se vůbec nedotýkat povrchů na veřejných místech, madel v MHD, apod.) a dodržovat rozestupy od ostatních lidí (alespoň 2 metry, pokud je to alespoň trochu možné a pokud nemusím, tak vůbec nechodit na místa, kde jsou jiní lidé). Pokud by všichni byli takhle opatrní, myslím si, že bychom tu dnes nemuseli mít tolik opatření a hlavně by nezemřelo zdaleka tolik lidí. 🙁
Štěstí č. 5: Štěstí v neštěstí
Přestože byl pro mě rok 2020 vesměs dost tragický, měl i své světlé stránky. Líbily se mi výlety, na které jsem v létě jezdila s kamarádkou i jeden větší, který jsme uspořádali ve více lidech, mám na něj krásné vzpomínky. Podařilo se mi hodně změnit své myšlení i pohled na svět a snažím se ještě více vidět v lidech to dobré. (Dokonce i v těch, kteří ani v době té největší pandemie nenosí roušku, když jsou mezi cizími lidmi. Vždyť je přeci v nařízení o nošení roušek výjimka vztahující se na „osoby s poruchou intelektu, s poruchou autistického spektra, a kognitivní poruchou nebo se závažnou alterací duševního stavu, jejichž mentální schopnosti či aktuální duševní stav neumožňují dodržování tohoto zákazu“. Tím nechci znevažovat situaci skutečně nemocných lidí, jen mám takový nepěkný pocit, že odpůrci roušek, co „nevěří na covid“, mají nejspíš taky jakousi „poruchu intelektu“. 🙁 ) Přestože jsem opravdu naštvaná, mám pocit, že lidé by potřebovali spíše pomoci, než vynadat, a tak se nesnažím zaměřit svoji energii na to, abych někde psala, jak je někdo špatný, ale snažím se být na lidi milá.
Hořkosladké Vánoce
Letošní Vánoce byly opravdu zvláštní. Přestože jsem se snažila, aby byly podobné, jako Vánoce v uplynulých letech včetně obvyklého „nestíhání“ těsně před Vánoci a shánění dárků téměř na poslední chvíli, stejně byly jiné. Dárky jsem tentokrát nakupovala výhradně přes e-shopy, nebyla jsem v žádném „kamenném“ obchodu. Zároveň jsem nechodila na delší návštěvy, spíš jen „předat dárky mezi dveřmi“. 🙂 Výjimečná situace si žádá výjimečné postupy a zas tak moc mi to nevadí. Omezení se snažím dodržovat, i když není vždy lehké dodržet vše. Co mi ale zkazilo radost z Vánoc bylo právě to úmrtí v rodině. 😥
A co ta předsevzetí?
Z předsevzetí, která jsem si na rok 2020 dala, se mi nepodařilo splnit ani jedno. 🙁 Jednak jsem na ně neměla moc čas, jednak jsem řešila důležitější věci. Nedávám si žádná nová, stále bych je chtěla splnit, ale letos to asi nebude. Chtěla bych si totiž dát pauzu a věnovat se jiným věcem.
Pozastavení blogu
Rozhodla jsem se blog na nějakou dobu pozastavit. Poslední dobou toho mám opravdu moc a tak jako tak se mu nestíhám věnovat, v roce 2020 jsem toho sem moc nenapsala. 🙁 V roce 2021 se chci více věnovat sama sobě, svému rozvoji a změnám ve svém životě, které budou vyžadovat mnoho úsilí a tak bych se stejně nemohla blogu věnovat. 😕
Když budu mít chvíli, pokusím se alespoň opravit odkazy a obrázky ve starších článcích, které přestaly fungovat po přesunutí blogu na nový hosting. A za rok nebo za dva se chci k psaní blogu opět vrátit a pokračovat v něm. 😉
Všechno nejlepší do nového roku
Na závěr bych vám chtěla popřát všechno nejlepší do nového roku 2021 (a i do dalších let, nevím, zda sem budu psát i příští rok), hodně zdraví, štěstí, lásky, spokojenosti a úspěchů. Ať se vám daří vše, o co usilujete. 😉