Toto je článek k tématu týdne „Moje hvězda“.
Dlouho jsem přemýšlela, co na tohle téma napsat. Hlasovala jsem pro téma Ohlédnutí za rokem 2017, u kterého bych věděla, ale které nakonec skončilo na druhém místě. Po přečtení několika článků na téma Moje hvězda a zeptání se dalšího člověka, abych měla od někoho další úhel pohledu na věc, jsem vymyslela nejen článek na toto téma, ale i jak to spojit s tím tématem, na které jsem původně chtěla článek psát. Tak tedy, článek je tu! 🙂
Podle několika článků, co jsem na toto téma přečetla a také podle člověka, kterého jsem se ptala, je pro nás většinou přestava „mé hvězdy“ představou někoho, koho máme rádi, či koho milujeme. Pro mě to byla spíše přestava něčeho jako naší „životní síly“. Podle toho, jak náš život zrovna plyne, naše hvězda září či pohasíná. Líbí se mi obě představy „mé hvězdy“, takže jsem svoji celkovou představu ještě trochu rozšířila.
Zdá se mi zajímavá představa, že každý z nás má svoji pomyslnou hvězdu, která představuje nás samotné, a spolu s hvězdami těch, které máme rádi či milujeme, tvoří souhvězdí. Ne takové, které má nějaký tvar, ale že jsou si prostě blízko. Jsou tu a svítí jak pro naše blízké, tak pro vzdálenější „pozorovatele“. A tyto hvězdy, které se rozsvítí při našem narození, září více či méně, podle toho, jestli jsme šťastní nebo ne. Protože především šťastná hvězda může dobře zářit pro ostatní. 
Nevím, jestli se mi podařilo popsat tu představu dost srozumitelně, ale doufám, že ano. 
Aby to nebylo tak „jednoduché“, pod „mojí hvězdou“ si představuji nejen tu svoji hvězdu (takže vlastně sebe sama), ale i hvězdy mých blízkých (takže svého přítele, rodinu, …). Ne, že by byly přímo moje, ale něco jako moje oblíbené hvězdy. 
Krom toho i třeba můj blog je pro mě taková moje hvězda, prostřednictvím které třeba někdy někomu přidám trochu světla do života. Je to trochu komplikovaná představa s těmi hvězdami, uznávám.
Aby to nebylo tak „jednoduché“, pod „mojí hvězdou“ si představuji nejen tu svoji hvězdu (takže vlastně sebe sama), ale i hvězdy mých blízkých (takže svého přítele, rodinu, …). Ne, že by byly přímo moje, ale něco jako moje oblíbené hvězdy. Krom toho i třeba můj blog je pro mě taková moje hvězda, prostřednictvím které třeba někdy někomu přidám trochu světla do života. Je to trochu komplikovaná představa s těmi hvězdami, uznávám. A jak tedy ta moje hvězda (teď myslím opravdu tu svoji – sebe ) zářila v uplynulém roce 2017? Asi by to líp posoudili ostatní, ale alespoň za sebe můžu říct, že jsem neměla moc času zářit pro ostatní, zato jsem se sama dost posunula a udělala spoustu věcí sama pro sebe. I na mém blogu je to jistě vidět – dnes píši čtvrtý článek v tomto roce. Podrobnosti zde popisovat nechci, jen bych chtěla (a doufám v to), aby se mi příští rok dařilo více zářit pro ostatní a věnovat se zas více blogu, jako dřív. Ale o tom už více ve článku, který bych chtěla napsat zítra.
) zářila v uplynulém roce 2017? Asi by to líp posoudili ostatní, ale alespoň za sebe můžu říct, že jsem neměla moc času zářit pro ostatní, zato jsem se sama dost posunula a udělala spoustu věcí sama pro sebe. I na mém blogu je to jistě vidět – dnes píši čtvrtý článek v tomto roce. Podrobnosti zde popisovat nechci, jen bych chtěla (a doufám v to), aby se mi příští rok dařilo více zářit pro ostatní a věnovat se zas více blogu, jako dřív. Ale o tom už více ve článku, který bych chtěla napsat zítra.Silvestrovské oslavy jsou v plném proudu, a já už jsem moc společensky unavená na to, abych vymyslela další odstavce. Chtěla bych vám tedy už jen popřát vše nejlepší do nového roku, hodně zdraví, štěstí a úspěchů. Ať se vám v roce 2018 daří minimálně stejně dobře, jako v tom letošním.
Jsem ráda alespoň za to, že po Štědrém večeru většinou opravdu nastává období klidu, alespoň na dva dny, v lepším případě do konce roku.
Připomíná mi, jak je důležité alespoň o Vánocích nezapomínat na své blízké a nezanedbávat je. Vlastně se divím, že jsem ho sem nedala už dříve: