Měsíc: Červen 2014

Originalita neroste na stromech. Ale co když ano? Každý plod, každý list stromu je přece trochu jiný. Jedinečný. Stejně jako lidé. Na stromě nenajdete dva přesně stejné listy, stejně jako nenajdete dva úplně stejné lidi nebo jiné živočichy. Lidé ale přesto někdy mají tendenci rozdíly stírat a stávat se neoriginálními.

Neříkám, že kopírování nebo napodobování je špatné. Listy na stromech také vypadají podobně, přestože je každý jiný. Napodobování je přirozené a vlastně se tím učíme. Ale spoustě z nás chybí vlastní originalita, vyjádření své osobnosti, a někdy bohužel i vlastní názor.

Líbí se mi, když je někdo originální. Já sama nemám odvahu být dostatečně originální, tedy originální jsem, ale ne tak, jak bych chtěla. Lidé v mém okolí nejsou moc extra originální a nejsou originalitě moc nakloněni, tedy u některých z nich mi to opravdu tak připadá. A odvaha také neroste na stromech – nebo že by ano? Ale o magii stromů tento článek přeci není. 😉

A co mám vlastně na mysli tou originalitou? Například to, když se člověk obléká podle toho, jak se mu to líbí a ne podle „módních trendů“, ne podle toho, „co se teď nosí“. Když se chová podle toho, co uzná za vhodné a ne podle nějakých „společenských zvyklostí“. Když si umí udělat na věc vlastní názor a nepřebírá jen názory jiných. Originální je, kdo se inspiruje a ne kdo jen kopíruje ostatní. Každý jsme originální. Jen se často bojíme nebo jsme líní se originálně projevit.

Snažím se být originální. Třeba tím, že články na blog píšu vlastní, jen výjimečně kopíruju něco z jiných blogů či z netu. Mám vlastní názory, snažím se být originální i v jiných směrech, nechci být taková ta „ovce uvnitř stáda“. Doufám, že budu čím dál víc originálnější a vy to zkuste taky, být co nejoriginálnější, protože originální lidé, dalo by se říci rebelové, jsou zajímaví. 🙂

Touha. Takový ten pocit, kdy něco chceme, moc si to přejeme, čím méně to máme, tím více po tom toužíme. Snad každý to někdy zažil. Já to zažívám nyní.

Volání divočiny je název knížky, příběhu, který jsem nečetla, jen tak zhruba vím, o čem je. Já ale tak označuji právě tu svoji touhu, která s tímto příběhem nemá toliko společného, i když přeci jen něco ano. Je to touha po svobodě, touha být divoká a nespoutaná, touha toulat se po lesích, šplhat po stromech a setkat se s jinými elfy. Tak nějak by se ten pocit dal popsat.

Je tu i několik faktorů, co této touze brání. V první řadě je to moje současná váha a fyzická kondice, se kterou si můžu nechat o šplhání po stromech zatím jen zdát. Pak také škola a mé jiné koníčky – ve škole toho je hodně a zanedbávat ji nechci, a koníčky mám většinou domácího typu. A také ostatní lidé – mám je ráda a trávím s nimi hodně času, ale nikdo z nich bohužel nesdílí moji touhu o procházkách po lesích a šplhání po stromech. A tak celkově na nějaké větší toulání po lesích není čas, i když několikrát do měsíce si to neodpustím. 🙂

Ale mám takový ten pocit, že síla touhy brzy překoná tyto proti-faktory a bude konečně alespoň trochu naplněna. 🙂