Toto je článek k tématu týdne „Co když už je pozdě“.
Otázku „Co když už je pozdě?“ si občas pokládám ve chvílích, kdy o sobě pochybuji, přesněji když pochybuji o tom, jestli nejsem už moc stará na dělání různých věcí (podle toho, o čem zrovna přemýšlím). A opakovaně zjišťuji, že ještě není pozdě.
Stejně jako „Nikdy to nevzdávej!“ se „Ještě není pozdě.“ stalo tak nějak mým životním mottem. U většiny věcí totiž opravdu není pozdě je začít dělat. Když jsem chodila na střední školu, měla jsem pocit, že už je pozdě jít studovat na vysokou školu můj vysněný obor, který jsem si na střední nezvolila jen proto, že jsem na to neměla na základce dostatečné výsledky (průměr známek) a hodně jsem se bála přijímaček. Nakonec jsem na vysokou na vysněný obor šla, i když jsem se kdesi v koutku duše ptala sama sebe „Co když už je pozdě změnit obor? Budeš se muset ty věci učit od začátku a budeš v nevýhodě před těmi, kdo studovali stejný obor i na střední.“, úspěšně jsem ho vystudovala a už přes dva roky v něm pracuji a troufám si říct, že mi to docela jde. 
Slýchávala a četla jsem, že dobří umělci, včetně zpěváků, houslistů, malířů apod. se učí tvořit odmalička a že je to potřeba, aby se mohli stát mistry ve svém oboru. Já si myslím, že to není zas tak úplně pravda. Jsem si sice jistá, že ti, kteří se nějakému umění věnují odmalička a baví je to, mají výhodu před někým, kdo se tomu začne věnovat později, ale myslím si, že spoustu věcí se dá „dohnat“ a viděla jsem lidi, co začali tvořit třeba až v dospělosti a jejich díla bych si troufla porovnat z výtvory dětí ze základní školy, ale po několika letech, kdy se tomu opravdu věnovali začaly ty výtvory být opravdu na profesionální úrovni. Takže si myslím, že není pozdě začít něco tvořit, ale pokud se tomu bude člověk naplno věnovat, za pár let může být schopný tvořit úžasná hodnotná díla.
Věřím, že otázku „Co když už je pozdě?“ si budu klást hlavně ve stáří. A chtěla bych, aby bylo co nejméně věcí, u kterých bych si musela říct, že už je pozdě na to, je udělat. Chtěla bych jednou umírat s vědomím, že jsem většinu svého života prožila naplno. Proto chci dělat co nejvíce věcí, u kterých si můžu říct, že na ně ještě není pozdě (což je zatím téměř vše). Věci které mě baví a cítím, že je jednou chci udělat.
Existuje samozřejmě několik výjimek, kdy už opravdu pozdě je. Například, když chcete udělat něco pro člověka, který ale zemřel dříve, než jste to stihli udělat. Ať už to znamená „jen“ s ním být, říct mu co pro vás znamená nebo cokoliv jiného. Proto bychom se měli snažit být s našimi blízkými co nejvíce, trávit s nimi co nejvíce času, zvlášť s těmi staršími, kteří tu pro nás pravděpodobně nebudou tak dlouho, jako ti mladší.
Chtěla jsem tímto článkem hlavně říct, nebojte se udělat to, co cítíte, že chcete udělat, co je váš sen. Snažte se, abyste se časem nemuseli sami sebe ptát „Co když už je pozdě?“. Snažte se si život hlavně užít a trávit čas s lidmi, na kterých vám záleží. 