Rubrika: Elemona

Přemýšlela sem, že bych si tu na blogu založila rubriku deníček. Občas, jako třeba teď, mám potřebu se vypsat a svěřit se (přesto, že to třeba ani nebude nikoho zajímat). Často je to poté, co nemám na blog nějakou dobu čas a pak se vrátím. Uvědomila jsem si ale, že by se to nemohlo jmenovat deníček, ale spíš měsíčníček či půlročníček. Takže článek raději opět zařadím do rubriky s mým jménem, než se naskytne nějaký lepší nápad. Pak možná články přerovnám.

Taky vám někdy přijde, že jsou chvíle, kdy jakoby se váš život, nebo všechno kolem vás, hroutil „jak domeček z karet“? Aneb. jak jsem slyšela v nějakém vtipném povídání: „Když se něco s… nedaří, tak se to holt sere všechno.“ Tak si připadám poslední dobou, a přijde mi to i u několika lidí z mého okolí.

Uplynulý zhruba měsíc až dva jsem věnovala psaní bakalářky, z čehož jsem dost myšlenkově vyčerpaná. Potřebuji nabrat zpátky ztracenou energii a tak odpočívám, chodím na procházky a snažím se nedělat nic náročného a pokud možno nic, co se týče školy. Ano, vím, že bych se měla učit na státnice, ale mě by to hlava prostě nebrala. Takže si na to vyhradím až cca. poslední dva týdny před zkouškami.

Do toho mi umřeli dva známí lidé. Nedá se říct, že přímo blízcí, ale i tak to příjemné nebylo. A další a další špatné věci se přihodily, nechci tu o všech psát. A především nezbývá moc času na blog a jiné aktivity, co mě vyloženě baví. Mám zde na blogu naplánované cca. 3 nové rubriky, k čemuž jsem se bohužel stále nedostala. Je pravda, že škola je důležitější. A je taky pravda, že už mi tak nějak leze krkem… Ale jen kvůli tomu, že nemám dostatek času na jiné činnosti, jinak mě baví vzdělávat se.

Mám chuť něco tvořit a vypsat se z mých starostí… Tak jsem vytvořila tenhle článek. Snad se časem dám i do něčeho většího, třeba do nějakého příběhu nebo tak… Když něco smysluplného vytvořím, podělím se o to zde na blogu.

Pokud jste někdo dočetli až sem, máte můj malý obdiv a přeji vám ať se daří to, co si přejete aby se dařilo. Užívejte života, dokud to jde, nikdy nevíte, kdy nastanou problémy.

Tak, a další rok je za námi. Jak moc rychle to letí! Jsem jedna z těch, kterým roky připadají čím dál tím kratší. No, ale co je ještě důležitější, ode dneška se píše rok 2015 a před námi se otevírá další období plné příležitostí…

No dobrá, možná si říkáte, že příležitosti přichází postupně, a že přechod do dalšího roku na tom vlastně nic nezmění. Což je vlastně pravda . Ale můžeme něco změnit my sami. Pokud se chcete změnit, změnit něco ve vašem životě, či okolí, proč nevzít přelom roku jako malý symbolický převrat ve vlastním životě a nezkusit změnit to, co změnit toužíte?

Já to zkusím. Změnit se tak, jak bych sama chtěla. Nejsem dokonalá, to rozhodně ne a nikdy nebudu, ale chci se zlepšovat, baví mě to, a vlastně se o to snažím stále. A v čem vlastně chci udělat větší změnu? Nedokážu to jednoduše formulovat a vlastně se o to ani (zatím) nechci podělit. Ale co se týče blogu, můžu říci, co zde plánuji. Chtěla bych zavést dvě nové rubriky, a to filmové recenze a rubriku o zdraví. A chtěla bych se blogu věnovat trochu častěji. V roce 2014 jsem na blog napsala celkem 14 článků, což je něco malinko přes jeden článek za měsíc. Myslím, že by si zasloužil trošku více článků a čtenáři by si zasloužili něco víc ke čtení.

Určitě jste slyšeli něco o novoročních předsevzetích. Já jsem si snad nikdy žádné nedávala a pokud ano, asi jsem je ani nesplnila. Letos to zkusím. Původně jsem o tom nepřemýšlela, ale když tak píšu tento článek a přemýšlím o sobě, změnila jsem názor. Kdo chcete změnu, zkuste to také. A nemusíte tomu ani říkat novoroční předsevzetí, pokud se vám ten název zdá moc fádní. Co třeba Revoluce v mém životě 2015? No a nemusíte je vůbec nikomu ukazovat, já to taky tak udělám. Je to přeci jen moje vlastní osobní revoluce.

Dobře, se dvěmi z nich se podělím. Napsat alespoň 24 článků na blog a Úspěšně složit státní zkoušky a dokončit studium. Budu se snažit, aby se oboje povedlo, můžete mi držet pěsti.

Co říci závěrem? Ať vám vyjde to, co si přejete. Ať se změna, kterou chcete, pokud nějakou chcete, podaří co nejlépe. Ať se vám v roce 2015 daří alespoň stejně tak dobře, jako v tom minulém, a pokud možno ještě lépe! A určitě hodně zdraví, štěstí a lásky, protože to jsou velmi důležité hodnoty, sama to dobře vím. Přeji, ať se vám i nadále líbí můj blog a ať se ostatním líbí ten váš, pokud nějaký píšete. A celkově mnoho úspěchů v osobním i pracovním životě.

Ahoj, milí čtenáři. Je to už dlouhá doba, co se tu objevil nějaký článek (Seznam trpaslíků z filmu Hobit nepočítám). Ne, na blog jsem nezapomněla, jen poslední dobou bylo opravdu málo času, takže na psaní článků, jakožto tvůrčí činnost vyžadující nemálo času, nezbyl žádný. Chci vám tímto článkem alespoň popřát krásné svátky vánoční.

Vánoce mají být svátky klidu. Svátky, kdy si odpočineme, sejdeme se s rodinou, rozdáme si dárky a prožijeme příjemnou vánoční atmosféru. No zatím to tak nevypadá, alespoň u mě. Vyřizuji různé osobní i studijní věci, čeká mě ještě dost úkolů, dělám tak trochu ten předvánoční úklid a ještě donedávna jsem sháněla dárky. Ne, že bych sháněla dárky úplně na poslední chvíli, ale když nevíte, co komu dát, tak potom to dopadne na kupování „univerzálních dárků“ víceméně skoro na poslední chvíli. A ještě mě čeká jejich zabalování. Ale Vánoce nejsou jen o dárcích. Jsou hlavně o tom, být s vašimi nejbližšími a užít si je.

Co dodat? Pokusím se ještě letos jeden článek napsat, takže dnes jen toto:

Kdo mě zná, nebo četl můj blog, asi ví, že kromě techniky-počítačů a přírody mám také hodně ráda Fantasy a skoro vše, co k tomu patří. Knížky, hry, filmy. A k fantasy patří také LARPy, neboli Live Action Role Play – něco ve smyslu: „živá akční hra na hraní rolí“, z nichž jsem se zatím žádného nezúčastnila, ač mám fantasy hodně ráda. Proč? O tom je právě tento článek.

O LARP jako takový jsem se začala zajímat už kolem cca. 18ti let, možná i dříve (nyní je mi už pár let 20 ). V té době jsem četla články, prohlížela fotky, apod. a zajímala se spíše teoreticky i když mě to vcelku zaujalo. V poslední době i potkávám lidi (ať už osobně, či na internetu), kteří na nějakém tom larpu byli. Dokonce i můj přítel byl kdysi na larpu, i když to bylo předtím, než jsme se poznali. Přesto já jsem nesebrala odvahu sama na nějaký larp jít, a možná bych ji neměla ani, kdyby jel někdo se mnou.

Nejsem příliš společenská, naopak, taková ta samotářská lesní elfka. Možná proto mi dělají společenské hry problém, navíc fantasy je docela srdcovka a proto jsem v této oblasti ještě citlivější. Existuje snad jen jeden nebo dva lidé, se kterými bych byla schopná si zahrát třeba Dračí doupě nebo i nějaký larp. Ale ve skupině (zvlášť, pokud bych tam někoho neznala) bych to asi zatím nezvládala.

Co se týče bitevních larpů, neumím zrovna moc dobře bojovat, vlastně skoro vůbec. A že bych se přihlásila na larp, a pak tam nic nedokázala a akorát bych z toho byla otrávená, se mi fakt moc nechce. Navíc nemám skoro žádnou fyzičku, což je pro bojovníka či bojovnici základ.

Více se mi zamlouvají komorní larpy, kde nemusíte často ani zvednout meč nebo luk či jinou zbraň, naopak jsou více zaměřené na hraní rolí. Jenže můj herecký talent se pohybuje někde kolem nuly a tréma při jakémkoliv projevu před více (nemyslím tím hodně, ale množné číslo, tj. více než jeden) neznámými lidmi se blíží ke 100%. Také se bojím toho, že mi bude přiřazena nějaká role a nebudu si moci vytvořit svoji vlastní.

Sečteno podtrženo: nedůvěra v neznámé lidi, téměř nulová fyzička, téměř nulová schopnost boje, téměř nulové herecké schopnosti a naopak velká tréma, strach z toho, že nebudu moci hrát svoji roli nebo že mé postavě bude nějak ublíženo (to platí hlavně pro „dračák“). To všechno mi brání hrát LARP. Ale kdo ví, třeba se z toho časem dostanu a na nějaký LARP se vydám, protože o tom tak trochu sním, ale chci si to užít a ne se tam trápit a ještě ostatním kazit hru. Ještě nejsem připravená na takový nápor emocí a všeho, co by to ve mě vyvolalo. Těším se, až (jestli) někdy budu.

Nějaké dotazy nebo rady pro samotářskou elfku Elemonu?

Nebojte, na blog jsem nezapomněla! Po dlouhé době opět něco o blogu a o tom, co je v životě nového.

Jak jsem si tak prohlížela různé blogy, napadlo mě, že já vlastně na blogu vůbec nemám rubriku se spřátelenými blogy. Proč? Jednoduše proto, že blogy nespřáteluji. Blogy, které mě nějak zaujaly, nebo které pravidelně navštěvuji, mám v menu pod Oblíbenými odkazy a zajímavé články pod aktuálními odkazy. Komu se zalíbí můj blog, může udělat totéž. Jelikož nebloguji pravidelně, pravidelné obcházení „affs“ (spřátelených blogů) by taktéž nebylo pro mě.

Úspěšně jsem zvládla první dva semestry (tj. ročník) na vysoké škole! Tedy skoro úspěšně, matematiku pro každý semestr musím opakovat a ostatní známky taky nejsou zrovna chvályhodné. Stejně si myslím, že kdybych se dokázala lépe ovládat a nekašlala tak na to učení, že bych mohla mít ještě daleko lepší výsledky. Snad se mi to jednou podaří a snad nebude pozdě…

Můj Lassee (tak jsem pojmenovala svůj notebook) byl opět v opravě. Poté, co mi ho před několika měsíci přítel omylem polil šťávou, se mi před několika dny rozlomil pod rukama pant od víka při otevírání. Proto jsem tenhle článek ze začátku psala na papír, ale teď, jelikož už je můj Lassee zpátky doma z opravy, píšu ho rovnou na něm. A tentokrát oprava byla dokonce zadarmo v rámci záruky.

Můj blog má dnes narozeniny! Od zveřejnění prvního článku uplynul přesně jeden rok! Sice zde za tu dobu nepřibylo příliš mnoho článků, ale to vůbec nevadí – nejsem žádná zapálená pravidelná blogerka.

Blogu tedy přeji vše nejlepší, a ať to tu se mnou vydrží i další rok(y)! 🙂

Taaak, po delší době zase píšu na blog. Myslím, že by to bylo (alespoň pro mě) opovídané klišé, kdybych řekla, že jsem neměla čas. Ale je to pravda, krom toho že jsem neměla ani moc náladu, navzdory tomu, že mám blogování ráda.

Nedostatek inspirace, nápadů, času, energie, … To všechno tak nějak dohromady zapříčinilo, že se tu na blogu více než měsíc ode mě nic nového neobjevilo… Snad se mi to podaří napravit. Mám tak nějak o čem povídat!

Takže, v první řadě, jsem začala chodit do nové školy, konkrétně na VŠ na obor IT (Informační technologie). Říkáte si, že se ke mě počítače nehodí? To mě asi ještě moc neznáte! Já jsem rozená sbírka paradoxů. No a v souvislosti se školou nastává kupa starostí, učení a samozřejmě zmiňovaný nedostatek času. Také jsem ale zjistila, že pokud mám hlavu plnou rovnic, ekonomických pojmů, softwarových algoritmů a dalších věcí, začíná mi chybět fantasy svět… To způsobilo, že jsem se začala vracet k fantasy hrám, takže jsem se tento víkend místo derivací a mikroekonomie „učila“ část historie Warcraftu 3 a alchymii ve World of Warcraft. 🙂 A nakonec jsem se dostala až zpátky na blog (což je vlastně super, ne? ).

Za druhé, a teď to konečně přiznám a řeknu naplno – jsem si našla přítele. Tedy on si našel mě. A kupodivu to není elf! Kdo to je zač radši psát nebudu, jinak by se ze mně některým elfům asi udělalo špatně. Za 6 dní tomu bude měsíc, co spolu „oficiálně“ chodíme, a mám ho moc moc ráda! (Doufám, že mu nebude vadit, že o něm píšu. )

Poslední dobou nějak nevím, co dřív – jestli se starat o web, psát články, učit se derivace, ekonomku, algoritmy, angličtinu, či třeba němčinu nebo quenijštinu , psát si s kamarády nebo být s přítelem… Krom toho, při školním a dalším shonu často spím jen 4 hodiny denně a bývám často unavená. (Kéž by byly nějaké penízky na ubytko při škole.) Takže prosím předem omluvte moji další nepřítomnost na blogu – nevím, kdy sem znovu napíšu, popravdě budu ráda, když dopíšu a zveřejním tento článek.

A co se změnilo jinak? Už delší čas je podzim, stromy shodily své listy a uchýlily se k zimnímu spánku. Jen ta sněhová peřina chybí – pod ní mráz tolik nepálí. A já? Já jsem sice o dost unavenější, tou zimou, starostmi a nedostatkem spánku (četla jsem i názor, že 4 hodiny denně není spánek, ale zase někteří to zvládají…). Zato jsem malinko odvážnější, více optimističtější, a šťastnější (kdoví, díky komu to bude ). Jinak se ale těším na jaro (v zimě je moc zima).

Tak jsem po delší době opět začala hrát nějakou hru, a to rovnou webovou – Travian. Už jsem ho kdysi dávno hrála, dokonce několikrát. Teď se o to pokouším znova.

Travian je, jak už jsem řekla, webová hra, takže ke hraní potřebujete jen internetový prohlížeč (což už stejně máte, když čtete můj blog ). Hrajete s tisíci jinými hráči z Česka (pokud hrajete na českém světě, jako já).

V Travianu po registraci založíte svou první malou vesničku, můžete si vybrat kde přibližně budete hrát a za jaký národ. Na výběr jsou Římané, Galové a Germáni. Já například hraji na severovýchodě světa CZ 3 za Galy. Cílem hry je stále vylepšovat svoji vesničku a nakonec založit svou druhou vesnici. Tím ale samozřejmě hra nekončí, stále je co vylepšovat, proti komu bojovat atd. až dokud herní svět neskončí. Pokud se vám hra zalíbí, určitě poskytne hodiny a hodiny zábavy, a třeba i nějaké to přátelství s ostatními hráči.

Pokud chcete zkusit si Travian zahrát, a třeba to později dotáhnout až ke druhé vlastní vesnici, nebo i dál, klikněte na tento odkaz a zaregistrujte se do hry:

Přeji vám mnoho úspěchů a zábavy ve hře, ať vás tak baví, jako i mě.

Tak po dlouhé době konečně přidávám na blog článek. Tentokrát to bude o studiu jazyků, protože je to takový můj menší koníček, nebo spíše touha jazyky umět.

Neříkám, že umím nějak moc jazyků. Naopak, umím jich na můj vkus až příliš málo. Existují jen 3 jazyky, kterými bych se byla schopná domluvit: jedním plynule, bez větších problémů, druhým jakž takž, třetím dost lámaně a s potížemi, ale také. Jsou to: čeština, slovenština, angličtina.

Mimochodem, víte jaký rozdíl je mezi názvy: slovenština, slovinština, slovenčina a slovenščina? Trochu jsem potom pátrala a (s pomocí kamaráda ze Slovenska a Wikipedie) dospěli jsme k tomuto:

Slovenština je český název pro slovenský jazyk (podobně jako Angličtina pro anglický jazyk).

Slovinština je český název pro jazyk, kterým se mluví ve Slovinsku (jihoevropská země).

Slovenčina je slovenský název pro slovenský jazyk (podobně jako English pro anglický).

Slovenščina je slovinský název pro Slovinštinu.

Ale zpět ke studiu jazyků. Kdybych to vzala do důsledku, umím jen jeden cizí jazyk, protože čeština je můj mateřský a slovenština je velmi podobná. To je dost málo jeden jazyk. Další, ze kterých umím pár slovíček, asi nemá cenu zmiňovat, ale přeci jen: němčina, španělština, quenijština a trochu ruština. Ale na domluvení se žádný z nich zdaleka nestačí.

A proč jich vlastně neumím více? Sama nevím. Je to snad antitalent na jazyky? Špatná paměť? Nedostatek motivace? Nedostatek uplatnění? Lenost? Kdo ví…. Ale každopádně, bych se v tom měla zlepšit… Uvidíme, snad se časem zadaří, Teď na škole budeme mít zase AJ, tak mě to snad donutí se učit, a bokem si asi vezmu i jiný jazyk, pokud na to bude čas…