Byl jednou jeden elektron…

Elektron. Malá částice putující vodivým materiálem, od ničeho k ničemu. Ale když ji dáme tu správnou energii, rozletí se stejným směrem spolu se spoustou dalších elektronů a dokáže zajímavé věci. Od té doby, co lidé přišli na to, co elektřina dokáže, uběhlo již pár století, a jak se využití onoho proudění elektronů rozšířilo! Tak, že v dnešní době si někteří nedokážeme život bez elektřiny ani představit.

V samotné přírodě elektřinu najdeme i nenajdeme, proudí v nervech živých tvorů, a kdo ví, kde ještě jinde. Nejvíce je ale vidět při bouřích. Za to lidé z elektřiny vytvořili něco, co dělá větší „divy“ a zároveň se stali na elektřině tak trochu závislí. Někteří si nedokáží život bez elektřiny ani představit. Vždyť elektřina dělá kolem nás tolik věcí! Kdybychom měli možnost vidět elektromagnetické pole, viděli bychom ho například ve městě snad všude.
Vezměme si typického pracovníka v kanceláři v nějakém velkém městě. Kdyby jeden den přestala fungovat elektřina (myslím tím veškerá, i v bateriích), nejspíše by se ráno nevzbudil do práce, protože většina lidí dnes používá digitální budíky. Jelikož v dnešních domácnostech není nic, co umí udělat teplo bez elektřiny (kamna na dřevo a uhlí mimo chaty a chalupy dnes už téměř nikdo nepoužívá), tak by si ani neohřál snídani. Pokud vstává moc brzo, když je ještě tma, ani by si bez svíčky neposvítil.
Dále by si nemohl nastartovat auto, jelikož je k tomu potřeba elektřina, takže mu zbývá jet klidně i několik desítek kilometrů třeba na kole. Když už by po dlouhé době dorazil do práce, tak pokud tam někdo bude, řekne mu že je tam zbytečně, jelikož jim stejně nejdou počítače, a s propiskou a papírem se v dnešních kancelářích moc nepracuje. Mrkající
A to byl jen jeden z příkladů, jaké by to bylo, kdyby přestala fungovat elektřina. Už výpadek elektřiny ve větších městech často působí velké problémy, a to i když baterie a náhradní zdroje fungují. Zkuste si ale představit svět, ve kterém by elektřina vůbec nebyla vynalezena. Možná si stačí předtavit svět starší než jedno století zpět. Topení ohněm v kamnech, práce většinou ruční na poli, psaní ve školách brkem a inkoustem… Ano, samozřejmě, že spousta věcí by se dala vylepšovat i bez elektřiny, ale možná by to vypadalo opravdu podobně, jako v předminulém století. Nemusel by to být špatný svět, ovšem spousta lidí si takový život zkrátka nedovede představit.
Pokud jde o mě, jsem zvyklá pracovat s elektrotechnikou. Navíc, obor ve kterém se (studijně/pracovně) pohybuji, je založen právě na elektřině. Nicméně i přesto si myslím, že bych ve světě bez elektřiny dokázala žít. Vždyť i svět fantazie, především svět elfů, který mám tak moc ráda, nezná elektřinu, jen přírodu, magii a báječné bytosti a tvory. Svět, ve kterém bych si též přála žít. Ale to už je trochu jiné téma, než tento článek. Mrkající
A teď trochu té temné stránky elektřiny a moderních technologií. Možná vám to bude připadat jako sci-fi horor, ale poslední dobou se to stává realitou. Mám na mysli „biologické“ čipy a nanotechnologie. Nejdřív si řekneme něco o biologických čipech.
Nevím, jestli „biologické“ je pro tyto čipy správný název, ale nic lepšího mě nenapadlo. Mám tím na mysli elektronické zařízení – většinou miniaturní elektronické čipy, které působí na živé bytosti či jsou s nimi pevně spoutány, nebo dokonce přímo implantovány do jejich těla. Možná jste už slyšeli o tom, že jsou již v některých zemích praktikovány věci jako vpravení čipu do těla např. dítěte, což pomáhá je najít při případném únosu. Nebo čipy, které si lidé mohou nechat „zabudovat“ např. do ruky, a pak zaplatit nákup, odemknout byt či auto, jen pohodlným přiložením ruky. Žádné zdlouhavé hledání klíčů či peněz v peněžence. Ovšem má to jeden veliký háček. Nikdy nevíte, co ten konkrétní čip vlastně umí. Může umět lecos. Čip, který by měl umět v podstatě jen vyslat do vzdálenosti cca. 5 centimetrů vaše identifikační číslo, které zajistí přístup k bankovnímu účtu či odemčení zámku, může ale také umět v reálném čase komunikovat s GPS satelitem a GSM sítí, takže si klidně může někdo „výše postavený“ sledovat vaši polohu na mapě v reálném čase, každý váš krok. Čímž vlastně mizí podstatná část vašeho soukromí. A to ještě ani nemluvím o čipech a zařízeních, které jsou schopny snímat či dokonce ovládat vaše myšlenky.
S tím trochu souvisí nanotechnologie. Jsou to v podstatě zařízení, které jsou tak malé, že je ani nevidíme, možná ani pod obyčejným mikroskopem ne. Jsou velké v řádech nanometrů – a jeden nanometr je 1 000 000 x menší než milimetr. Že si takovou velikost nedokážete představit? Já taky ne – jsou totiž neviditelné. Někde jsem četla, že se pomocí nanotechnologií dají léčit nějaké nemoci – tím, že se do těla vyšle několik nanorobotů, kteří tam pracují. Ale opět, jako v případě biologických čipů: víte vlastně, co tihle nanoroboti ve skutečnosti dělají? Jelikož jsou v podstatě neviditelní, zdají se mi ještě daleko nebezpečnější, než výše zmíněné čipy. To už ale možná zacházím do vzdálenější budoucnosti, než je délka lidského života – alepoň doufám.
Tady je vidět, že elektřina a celkově moderní doba má i své temné stránky a to takové, které se mi vůbec nelíbí. A když tak nad tím přemýšlím, kam to ty „úžasné“ lidské technologie mohou jednou dotáhnout, říkám si, nebyl by vlastně lepší svět bez elektřiny?

Stolní počítač nebo notebook?

Pokud se alespoň trochu orientujete v technice, nebo alespoň sledujete reklamy elektro obdchodů, možná jste zaregistrovali jistou změnu na poli osobních počítačů: Stolní počítače jsou postupně vytlačovány notebooky. Možná jste si to uvědomili teprve teď. Otázka zní, proč tomu tak je? Odpovědí si povíme hned několik.

Mobilita
První věc, která asi každého napadne, když se řekne „rozdíl mezi notebookem a stolním PC“: notebook se dá lehce přenášet. Právě k tomuto účelu byly notebooky stvořeny – je to výhoda, nejste vázáni k jednomu místu, můžete svůj počítač (notebook) přenést kam chcete, dokonce díky baterii pracovat třeba ve vlaku. Dnes je to samozřejmost a nikdo se nepodiví nad studentem, který jede vlakem a na klíně má notebook, kde vypracovává svou práci do školy, aby posléze shlédl film, co tam má uložený. Ale před cca. deseti a více lety to byla spíše výhrada než samozřejmost.
Spotřeba
Další věcí, která mi vlastně byla inspirací pro napsání článku, je spotřeba. Zatímco spotřeba stolního PC se hravě přehoupne přes 100 W, spotřeba notebooků se většinou drží pod 50 W. Například můj studijní notebook se spotřebou podle měření pohybuje mezi 9 a 22 W. Stolní počítače, podle toho, co jsem četla na netu, mívají spotřebu mezi 85 a 200 W. O spotřebě stolních PC se lze dočíst například tady, tady nebo tady. Takže notebooky vlastně šetří elektřinu, vaše peníze a životní prostředí, což je asi důvod, proč se už ke stolnímu PC nechci vracet. Usmívající se
Cena
Posledním významným faktorem je, hlavně v poslední době, cena. Jelikož v noteboocích, narozdíl od stolních PC, je všechno menší, tudíž musí výrobci použít lepších technologií pro miniaturizaci součástí, jsou logicky také dražší. Toto ale v posledních letech paradoxně přestává být pravda. Pamatuji časy, kdy byl notebook 2x dražší záležitost, než stejně výkonný stolní PC, a není to tak dávno. Časy se ovšem mění, technologie se zlepšují a lidé, hlavně díky zmíněné mobilitě, začali notebooky více kupovat. A cena se postupně přiblížila stolním PC, dnes by se mohly výkonově stejné stroje z obou kategorií cenově rovnat.
V dnešní době jsou oblíbenější notebooky, a většinou když chce někdo nový počítač, pořizuje notebook. A podle mě je to dobře. Když si za téměř stejnou cenu ve stejné výkonové kategorii pořídíte notebook namísto jeho stolního kolegy, neutratíte o moc více peněz, a ještě se vám to vrátí v podobě nižšího účtu za elektřinu. Navíc máte vše v jednom kuse, samozřejmě menším, nemusíte mít na stole počítač, monitor a reproduktory, stačí vám v případě notebooku jediný přístroj, a ještě odpadají spousty kabelů na zapojování, které by vám v případě stolního PC spokojeně visely a překážely za stolem. Pokud jste náročnější uživatelé a požadujete monitor velikosti 24″, kvalitní dřevěné reproduktory, myš a klávesnici na výsuvné podložce počítačového stolu, není to ani s notebookem díky různým konektorům problém, a stále bude mít celková sestava menší odběr elektřiny, než v případě stejně zapojeného stolního počítače.
Co tedy říci na závěr? Na co jsou tedy stolní počítače dobré? Hodí se vůbec k něčemu, nebo jim už pomalu definitivně odzvonilo?
Stolní počítač by se v dnešní době hodil možná bohatším hráčům počítačových her, jelikož do nich jde „napěchovat“ samozřejmě větší výkon, než do notebooků, pokud tedy nesejde na spotřebě elektřiny, která je v tom případě značná. Jiné využití „stolních žroutů elektřiny“ mě nenapadá. I méně náročnější hráči mohou používat notebook – existují i herní kategorie těchto přenosných počítačů. Usmívající se
Pomalu, ale jistě se stolní počítače přestávají používat, především právě ve prospěch notebooků. Je toto tedy jejich konec? Myslím že definitvní ne, ale budou se muset změnit. Stolní počítače budou muset přinejmenším snížit svoji spotřebu elektřiny a zmenšit svoji velikost a váhu. Dalo by se říct něco po vzoru Mac mini, což už je trochu jiná kategorie. Usmívající se Do té doby budou nejspíše u lidí vítězit právem notebooky.
A co vy? Dáváte přednost spíše stolním počítačům nebo notebookům? Hlasujte a pište komentáře. Mrkající

Lidská společnost

Nikdy jsem nebyla moc společenská. Zřídkakdy mi lidská společnost vyhovuje, především ta „většinová“. Taková společnost je zvláštní a já jsem většinou jiná než oni. Tím ale nechci říct, že toužím být za každou cenu jen a jen sama…

Lidi jsou fajn, někteří. (I jiné bytosti – že, však oni ví.Mrkající) Společnost, o které chci mluvit, je takový ten střední proud, co je nejvíce vidět, a do kterého se – doufám – neřadím a řadit nechci. Ne že bych se chtěla od ostatních příliš odlišovat, ale některé věci, co dělá „společnost“ mi přijdou hloupé…
Začněme třeba u oblíbeného terče kritiky – u politické společnosti. Pokud sledujete občas zprávy, asi vám ji nemusím představovat. Vadí mi, stejně jako spoustě dalším občanům, jak nezodpovědně naši zemi spravují. Místo toho, aby kupovali jen to, na co mají a nepůjčovali si peníze, naši zemi zadlužili, a to tak, že hrozně moc. Nerozhodný Místo toho, aby šetřili peníze a spláceli dluhy, nakupují zbraně a vojenskou techniku, která je nám k ničemu, posílají české vojáky bojovat kamsi do Asie, což nám taky nepomůže.
Místo toho zdražují kdeco a ztěžují život běžným občanům, zatímco sobě na svoje zaručeně přemrštěné platy nesáhnou. Ano, přemrštěné, sedět na křeslech, dloubat se v nose (obrazně řečeno), občas si zdřímnout a občas něco odhlasovat, není žádná pořádná práce a je to podle mě nadhodnocené. Chápu, že si jako „obyčejní lidé“ (chápejte ne lepší než průměr, aneb většinová společnost) na svoje „korýtka“ nedají sáhnout, ale přinejmenším je to nečestné.
Škoda je, že nás Čechy nejspíše podle našeho „vedení“ vnímají lidé z jiných zemí. Já nikdy nebyla vlastenka, ráda za to že jsem češka, stejně jako kamarádka, se kterou jsme se o tom bavily. Přesto je mi ale naší země líto, v tomhle ohledu. Obecně jsme ve společnosti posuzováni podle většiny, ať už je to dobře, nebo špatně… Mlčící
Další takovou společenskou skupinou jsou mladí lidé. Nemám nic proti mladým lidem, až na pár výhrad. Ale všichni takoví nejsou. Mám na mysli především vandaly, a obecně ty, co se neumí chovat. Také jsem mladá, ale (nejen) s mojí kamarádkou jsme se shodly na tom, že ti mladí jsou čím dál horší. Dnešní děti například kouří, ještě jim ani nebylo patnáct. Také pijí alkohol, a kdo ví, co ještě. To by ale nevadilo, škodí si tím především sami sobě. Ale když začnou ničit věci, které jim nepatří, dělat nepořádek a ještě být drzí, je to špatné.
Například u nás v městském parku, když se sejde parta takových lidí, tak po nich často zbyde nepořádek, papíry, lahve a další odpadky poházené kolem laviček a stolů. Jakoby byl děsný problém, když odcházejí, vzít ty odpadky a vyhodit je do 5 metrů vzdáleného koše. Tohle je s odpuštěním prasárna (nemůžu si pomoc a to slovo nepoužít). Nejen, že stůl obložený odpadky není hezký, kazí to celkový vzhled parku, ale hlavně takhle znečišťují ten kousek přírody, co ve městě je, a takové lidi já nemám ráda.
Ale nejen mladí lidé dělají takové věci. Jen možná více, než dospělí a starší. Samozřejmě krom věku záleží i na dalších faktorech a především na konkrétním člověku. Proč ale mi přijde, že tito o kterých jsem v článku psala, jsou nejvíce vidět? Je snad opravdu většina lidí taková? Sama nevím, jestli ano či ne.
Člověk je tvor společenský. Ne všichni, ale většina, rádi tráví čas s ostatními. V dobrých společnostech se dějí dobré věci. Snad byl článek aspoň trochu srozumitelný a odnesli jste si z něj nějaké poznatky. Přeji příjemné spolčování Mrkající
Zdraví méněspolečenská Elemona.Usmívající se