Měsíc: Březen 2018

K tomuto článku mě inspiroval jeden článek na stejné téma, na který jsem narazila ještě ve chvíli, kdy jsem nevěděla, že na tohle téma něco napíšu. Ale tahle myšlenka se mi moc zalíbila, takže jsem jeden takový dopis napsala. Zároveň si ho nechám poslat za 2 roky – bude zajímavé sledovat, co se za tu dobu změnilo.

Ahoj Elemono!
Tady je tvé já z minulosti zhruba před dvěma lety. Pokud ti dopis přišel v pořádku a po dvou letech, jak byl zamýšlen, je ti právě 28 a tvůj blog bude za rok slavit 10. narozeniny. Ten čas ale letí, že?

Jsem teď v nezáviděníhodné životní situaci. Snažím se dokončit vysokou školu, udržet si stabilní (a dobré) zaměstnání, zařídit si vlastní bydlení a celkově se snažím najít způsob, jak spokojeně (pře)žít v lidské společnosti – pamatuješ na můj popisek profilu na blogu? Mé sny – doufám, že to jsou stále i tvé sny – zůstaly zazděny kdesi hluboko pod návalem různých „důležitějších úkolů“, které se snažím jednou pro vždy vyřešit.

Chtěla bych to všechno zvládnout. Řekla jsem si, že tohle studium je poslední, co dělám, protože už cítím, že jsem dosáhla svého studijního vrcholu a více už bych nezvládla. Ale tohle chci dokončit, byla by velká škoda vzdát to před koncem a zahodit 2 roky dřiny. Navíc je to pro mě důležité. Přestože mě to poslední dobou velmi unavuje, je to jeden z mých snů, dokončit tohle studium.

Zjistila jsem, že abych mohla spokojeně (pře)žít v tomhle světě, pokud možno co nejvíc tak, jak bych si přála, potřebuji k tomu peníze. A abych je měla, potřebuji práci. Chtěla bych dělat to, co mě baví a zatím to vypadá, že by to mohla být právě ta práce, kterou teď dělám. Tak doufám, že mi vydrží a bude mě i dále bavit.

O vlastním bydlení sním už roky. Možná tak dlouho, jak dlouho existuje můj blog. Teď mám takovou možnost snad konečně na dosah! Sice to nebude úplně vlastní a nebudu tam sama, ale se svým přítelem, se kterým si rozumím jak s nikým jiným (nepočítám tebe, mé budoucí já ). Už roky sním o tom, jak si své bydlení zařídím podle sebe, nenechám se ničím omezovat (tedy co nejvíce to půjde se nenechat omezovat) a budu si co nejvíce plnit své sny. Tak doufám, že už to konečně vyjde!

Když už jsme u těch snů, toho se nejvíce bojím a moc bych si od tebe přála vědět, zda jsi na své sny nezapomněla? Vím, že mi nemůžeš teď odpovědět, tak jen doufám, že jsi si alespoň co nevíc svých snů splnila.

Školu jsi nejspíš už dokončila a máš práci na plný úvazek, je to tak? Věřím tomu, že to tak je. Bojím se ale, abys nezapomínala na své sny, když velkou spoustu času věnuješ práci. A taky na svého přítele. Doufám, že jste stále spolu a že si rozumíte a tvoje ani jeho nehynoucí láska nepohasíná. Taky doufám, že jsi nezapomněla na svoji rodinu a věnuješ se jim alespoň občas.

Jestli tenhle dopis čteš a připadá ti, že jsi nešla za svými sny tak, jak bys chtěla, nebo že jsi zanedbala něco jiného… Ještě není pozdě to napravit! Za rok to bude 10 let od významné události a to založení tohohle blogu. Co myslíš, nestálo by za to, moci si říct, že „jsem se za těch 10 let snahy fakt hodně posunula tím správným směrem“? Nemusíš mít nutně splněné všechny své sny, vždy bys měla mít za čím si jít.

Jsem ráda, jestli jsi se sebou spokojená, mé budoucí já.

Měj se krásně a užívej života.

S pozdravem tvé minulé já,
Elemona.