Měsíc: Srpen 2015

Dneska jsem se vzbudila kolem deváté ráno v naivní představě, že téma týdne se (myslím, že tomu tak bývalo) mění okolo pondělního poledne, protože večer už jsem byla na psaní moc unavená. Koukám, že už je tu ale nové téma, takže místo abych psala o vnitřních démonech, budu psát o tom, jak nemyslet. A jelikož je hodně dobré se ptát proč, napadla mě tahle otázka u tohoto tématu. A když bude zájem, můžu později napsat i o těch démonech.

V životě je důležité ptát se proč. Už jako děti díky takovýmto otázkám zjišťujeme, jak svět funguje. A učíme se vlastně celý život. Když jsme starší, ptáme se sami sebe, proč se nám něco děje, proč se nějak chováme, proč se někdo nějak chová k nám (ne, to není bláznovství, naopak je to velmi užitečné a pomáhá to k sebepoznání).

Článek jsem takto nazvala, protože dřív, než bych se zabývala tím, jak nemyslet, raději se zeptám, proč vlastně chtít nemyslet?

Připadá mi, že hodně lidem by se spíše hodil článek na téma „Jak myslet“. Hodně lidem totiž rozum a myšlení pokulhává, někdy bych i řekla, že ho postrádají. Nemám teď namysli zdravotně postižené, kterým někdy bohužel rozum sloužit nemůže. Myslím obyčejné zdravé lidi, kteří něco udělají, aniž by se o tom třeba naučili a přemýšleli o tom, jaké jejich činy mohou mít následky. Otázkou je, jestli jsme líní přemýšlet, nebo jestli nejsme k přemýšlení dostatečně schopní.

Mám pocit, že obojí je správně. Znám to i od sebe, když řeším nějaký opravdu komplexní problém, zdá se, že se do toho začínám jakoby „zamotávat“, a že mi na to hlava nestačí. Popravdě, je to docela skličující pocit, když něco nemůžete vymyslet, ač se snažíte sebevíc. No a pak jsou chvíle, kdy odpočívám, a jsem líná myslet. Pak se místo tvorby a jiných náročných činností raději uchyluji ke hraní počítačových her, sledování nenáročných filmů či třeba úklidu. Ale říká se, že je dobré to střídat a nechat mozek chvilku odpočinout.

Odpočinek pro mozek by mohl být prvním z důvodů, proč nemyslet.

Dalším by mohla být meditace. Není meditace jako meditace, u některé se plně soustředíte na jednu věc, u některé všechny myšlenky vypustíte a snažíte se na nic nemyslet. I když má prý meditace příznivý účinek na zdraví i třeba pracovní výkon, bohužel o ní (zatím) nic moc nevím, proto více psát nebudu.

Dalším důvodem by byl spánek, především usnutí. Některým lidem dělá problémy usnout, jelikož mají hlavu plnou myšlenek a o to horší je, když mozek začne pracovat více ve chvíli, kdy ulehnete do postele (ano, některým lidem se toto opravdu stává). Jelikož mozek potřebuje „zpomalit“, aby mohl usnout, usíná se pak opravdu špatně. Probrat usínání by zabralo alespoň jeden další článek a já (bohužel) moc rad nemám, protože (bohudík) s usínáním nemám takovéto problémy.

Zajímavým okamžikem, kdy člověk nemyslí, jsou chvíle, kdy se tzv. „dívá do blba“ nebo má tzv. „box of nothing“. Pozor – to, že takovéto stavy mají jen muži, je opravdu jen mýtus. Je to takový zvláštní stav, kdy máte otevřené oči, díváte se do prostoru (je celkem jedno kam) a na nic nemyslíte. Občas ani nevnímáte okolí, ale není těžké člověka z takového stavu „vytrhnout“. Takovéto okamžiky trvají většinou jen několik sekund, maximálně několik desítek sekund. Myslím, že by to mohlo mít spojitost s únavou nebo s velkým soustředěním, přemýšlením.

Když už víme, ve kterých případech je nemyslení k užitku, bylo by super konečně napsat, jak nemyslet, kdyby se to někomu hodilo. No a tady vás, milí čtenáři, asi zklamu. Jsem totiž taková, která ráda myslí a snad vždycky na něco (alespoň jednoduchého) myslí. Takže asi nebudu moci poradit, jak nemyslet.

Mě mozek „vypíná“ skoro sám, když jsem unavená. A když dělám nějakou jednoduchou činnost (úklid, hraní nenáročných her, …), tak si mozek též odpočine, protože se zabývá jednoduchou činností.

Slyšela jsem i o meditačních technikách, které jsou zčásti založené na představivosti (většinou se dělají se zavřenýma očima). Například když si přestavujete myšlenky, jak k vám přicházejí a odcházejí. V jedné technice se je snažíte odrážet a nechávat si v hlavě čisto, ve druhé (která se mi líbí víc) myšlenku přijmete, chvíli se jí zabýváte, a pak ji necháte klidně odplynout pryč. Jiná technika zase spočívá v tom, že si představíte hořící svíčku, vaši svíčku, kterou se snažíte všelijak ochránit před tím, aby plamínek zhasl. Říká se, že soustředit se na to je tak vyčerpávající, že to pomáhá na usnutí.

Rozhodně je dobré myslet vždy a všude, krom odpočinku, spánku, usínání, meditace a možná ještě něčeho, o čem nevím. Při každé činnosti je potřeba myslet, a dvojnásob, pokud jde o vztah s někým dalším. Pokud jde o výchovu dětí, tak minimálně čtyřnásob. Málokde je potřeba tolik rozumu a zodpovědnosti. Trochu se zajímám o psychologii (což pravidelní čtenáři asi vydedukovali ) a vím, že se i malé chyby ve výchově dítěte dokáží hodně odrazit v jeho dalším životě. A vztahy s ostatními (i v dospělosti) taky nejsou jednoduché a občas je to dost „psycho“. Nejen proto je potřeba myslet.

No a když je potřeba nemyslet, odpočinout si, zkuste těch několik málo rad, co jsem napsala, nebo si přečíst i jiné články na toto téma týdne, nebo něco najít na internetu.