Měsíc: Březen 2014

Co je to lapač zlých snů? Pokud jste četli nějaké jiné články na toto téma týdne, asi už víte, že je to taková „ozdoba na zeď“ a zaroveň magický předmět, který slouží k „odhánění“ zlých snů. A možná jste to věděli i pokud jste ostatní články nečetli.

Já jsem jeden takový lapač zlých snů dostala k vánocům od přítele. Původně jsem o lapačích zlých snů nic nevěděla, takže mi to připadalo jako nějaká podivná ozdoba na zeď. Až když mi řekl, že je to lapač zlých snů a jak se používá, zaujalo mě to více. Zlé sny jsem totiž měla a občas mám dodnes. Ale jak se vlastně používá?

Lapač zlých snů je potřeba zavěsit za zeď v místnosti, kde spíte, nejlépe nad postel. A to stačí, i když je dobré tomu věřit, že zafunguje. Na těch „síťkách“ v těch kruzích se zachytávají zlé sny a síťky propouštějí ty dobré, které po těch pírkách putují dolů k tomu, kdo pod nimi spí. U mě zafungoval, sice zlé sny občas mívám, když spím sama, ale rozhodně ne tolik, jako dřív. Takže si myslím, že opravdu funguje.

Takže jestli máte zlé sny, jako občas já, zkuste si takovýto lapač zlých snů pořídit. Uvidíte, jestli pomůže i vám, a když ne, alespoň vypadá zajímavě. Já jsem určitě spokojená.

… aneb téma, o kterém se nemluví. Nebo raději témata, rozhodla jsem se jich popsat více.

Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli k tomuto tématu něco napsat, pročítala jsem články k tématu, nakonec jsem se rozhodla napsat více věcí, protože myslím že takzvaných tabu je mezi lidmi dost. Připadá mi, že lidé neradi mluví o věcech, které jsou jim nějakým způsobem cizí, nebo o citlivých tématech, a nebo naopak o věcech, které jsou jim blízké, ale nenávidí je.

Pod pojmem tabu si dost často představím právě sex. To je jedno z mála, se kterým bych z části i souhlasila. Nemyslím si ale, že by se o sexu mluvit nemělo. Zvlášť mezi partnery či manžely by se právě o intimním životě mělo mluvit hodně. Jen by se neměly probírat detaily intimního soužití s někým jiným, pokud si to druhý z partnerů nepřeje. Přijde mi přinejmenším neslušnost vůči druhému partnerovi vykládat někomu co a jak jsme včera dělali v posteli.

Škola jako taková není tabu, naopak o škole se mluví, hlavně mezi rodiči a dětmi a je to správně. Ale bohužel, mezi studenty a hlavně žáky (ZŠ) je škola tak nějak skoro tabu. Málokdy jsem na základní nebo střední škole zažila, aby mě někdo požádal o pomoc s nějakým úkolem či vysvětlení učiva. Ani já jsem nepožádala o vysvětlení, no většinou jsem to nepotřebovala, ale i tak, prostě mě to nenapadlo, když to nikdo nedělal. Jen domácí úkoly se opisovaly každé ráno téměř pravidelně. Nevím, jestli je to tak všude, ale u nás byla vzácnost zahlédnout skupinku žáků / studentů, jak se spolu učí. Přitom spolu-učení je fajn a dost výhodné, protože se učíte jeden od druhého. 🙂

Poslední dobou mi též přijde, že hlavně mladí lidé občas považují za divné, že někdo věří v boha (bohyni, více bohů, …) a uctívá ho. Možná stejně bylo divné ve středověku nevěřit v boha, to nemohu posoudit, avšak mluvit o své víře by nemělo být vůbec tabu ani divné.

Tady to tabu trochu chápu. To, že má někdo magické schopnosti, občas u lidí vyvolává závist maskovanou nenávistí či pomluvami. Alespoň si myslím, že to tak je, že někteří považují jedince s „nadpřirozenými“ schopnostmi za divné. Znám několik lidí zabývajících se nějakým způsobem magií. Já sama jsem mírně na magii citlivá a zkouším s ní pracovat. A nepřijde mi to divné.

Tady se opět nedá říct, že jde o tabu jako takové. Avšak připadá mi, že častým jevem v partnerských či manželských vztazích, který často vede i k rozpadu vztahu, je nedostatek komunikace. Partneři by k sobě měli být upřímní, a když jednoho z nich ve vztahu něco trápí (a nebo naopak těší), měl by to tomu druhému říct. Pokud jsou schopni spolu v klidu vyřešit svůj vztah a promluvit si o všem důležitém (i nedůležitém) má vztah napůl vyhráno a nakročeno k dlouhodobému trvání. 🙂

Tohoto tématu se týká relativně dost článků z těch, co jsem k tématu týdne četla (asi tak 2 z 10). A určitě ho musím zařadit také, protože na homosexualitu či bisexualitu lidé reagují snad ještě hůře, než na magii a náboženství dohromady. Snad v každé věkové kategorii se najde početné procento jedinců, kteří trpí tzv. homofobií (nenávistí vůči homosexuálům a většinou i bisexuálům) nebo jim to v tom lepším případě přijde „jen“ divné. Tím se homo-/bisexualita stává často velkým tabu a toto „označení“ jakoby bylo podobné označení zrádce či někoho podobného. A pokud si, jako spousta dalších lidí, myslíte, že homosexualita je (lidský výmysl?) proti přírodě, pak mi vysvětlete, proč se homosexualita běžně v přírodě vyskytuje u spousty druhů zvířat?

Lidé z nějakého důvodu nemají rádi odlišnosti. Některé z předchozích odstavců by se vlastně daly shrnout jako odlišnosti. Když někdo nějakým způsobem „vyčnívá z davu“, ostatní se ho často snaží „zatlačit zpět“. Přitom odlišnosti jsou na lidech to zajímavé. Většinou si všimnu víc „černé ovce“, než „šedé myšky“, i když obě jsou jistě zajímavé. Tím chci říct, nebojte se „vystoupit z davu“ a projevit se, projevit svoji osobnost. Já sama s tím často bojuji a je to právě kvůli ostatním lidem, ale i vlastně kvůli mě samotné. Buďte sami sebou a nebojte se požádat spolužáka o pomoc s učením nebo kohokoliv s čímkoliv jiným či sami pomoc nabídnout. Nebojte se mluvit o tom, o čem mluvit chcete. Čím více se o tom bude mluvit, tím méně to bude tabu. A v partnerském či manželském vztahu, tam je to téměř povinnost (dobře fungujícího vztahu), dokázat si snad o čemkoliv promluvit a v klidu to vyřešit.

Přeji vám krásný šťastný svět a co nejméně stresujících tabu! 😉