Lidská společnost

Nikdy jsem nebyla moc společenská. Zřídkakdy mi lidská společnost vyhovuje, především ta „většinová“. Taková společnost je zvláštní a já jsem většinou jiná než oni. Tím ale nechci říct, že toužím být za každou cenu jen a jen sama…

Lidi jsou fajn, někteří. (I jiné bytosti – že, však oni ví.) Společnost, o které chci mluvit, je takový ten střední proud, co je nejvíce vidět, a do kterého se – doufám – neřadím a řadit nechci. Ne že bych se chtěla od ostatních příliš odlišovat, ale některé věci, co dělá „společnost“ mi přijdou hloupé…

Začněme třeba u oblíbeného terče kritiky – u politické společnosti. Pokud sledujete občas zprávy, asi vám ji nemusím představovat. Vadí mi, stejně jako spoustě dalším občanům, jak nezodpovědně naši zemi spravují. Místo toho, aby kupovali jen to, na co mají a nepůjčovali si peníze, naši zemi zadlužili, a to tak, že hrozně moc. Místo toho, aby šetřili peníze a spláceli dluhy, nakupují zbraně a vojenskou techniku, která je nám k ničemu, posílají české vojáky bojovat kamsi do Asie, což nám taky nepomůže.

Místo toho zdražují kdeco a ztěžují život běžným občanům, zatímco sobě na svoje zaručeně přemrštěné platy nesáhnou. Ano, přemrštěné, sedět na křeslech, dloubat se v nose (obrazně řečeno), občas si zdřímnout a občas něco odhlasovat, není žádná pořádná práce a je to podle mě nadhodnocené. Chápu, že si jako „obyčejní lidé“ (chápejte ne lepší než průměr, aneb většinová společnost) na svoje „korýtka“ nedají sáhnout, ale přinejmenším je to nečestné.

Škoda je, že nás Čechy nejspíše podle našeho „vedení“ vnímají lidé z jiných zemí. Já nikdy nebyla vlastenka, ráda za to že jsem češka, stejně jako kamarádka, se kterou jsme se o tom bavily. Přesto je mi ale naší země líto, v tomhle ohledu. Obecně jsme ve společnosti posuzováni podle většiny, ať už je to dobře, nebo špatně…

Další takovou společenskou skupinou jsou mladí lidé. Nemám nic proti mladým lidem, až na pár výhrad. Ale všichni takoví nejsou. Mám na mysli především vandaly, a obecně ty, co se neumí chovat. Také jsem mladá, ale (nejen) s mojí kamarádkou jsme se shodly na tom, že ti mladí jsou čím dál horší. Dnešní děti například kouří, ještě jim ani nebylo patnáct. Také pijí alkohol, a kdo ví, co ještě. To by ale nevadilo, škodí si tím především sami sobě. Ale když začnou ničit věci, které jim nepatří, dělat nepořádek a ještě být drzí, je to špatné.

Například u nás v městském parku, když se sejde parta takových lidí, tak po nich často zbyde nepořádek, papíry, lahve a další odpadky poházené kolem laviček a stolů. Jakoby byl děsný problém, když odcházejí, vzít ty odpadky a vyhodit je do 5 metrů vzdáleného koše. Tohle je s odpuštěním prasárna (nemůžu si pomoc a to slovo nepoužít). Nejen, že stůl obložený odpadky není hezký, kazí to celkový vzhled parku, ale hlavně takhle znečišťují ten kousek přírody, co ve městě je, a takové lidi já nemám ráda.

Ale nejen mladí lidé dělají takové věci. Jen možná více, než dospělí a starší. Samozřejmě krom věku záleží i na dalších faktorech a především na konkrétním člověku. Proč ale mi přijde, že tito o kterých jsem v článku psala, jsou nejvíce vidět? Je snad opravdu většina lidí taková? Sama nevím, jestli ano či ne.

Člověk je tvor společenský. Ne všichni, ale většina, rádi tráví čas s ostatními. V dobrých společnostech se dějí dobré věci. Snad byl článek aspoň trochu srozumitelný a odnesli jste si z něj nějaké poznatky. Přeji příjemné spolčování