Nevyslovená pravda samozřejmě není lež. Není dobré hned o sobě každému říkat celou pravdu. 
A to i v případě, že se znáte již delší dobu a neřeknete si třeba o svých velkých zájmech, apod. Existují i výjimky, třeba vašemu partnerovi / vaší partnerce byste měli sdělit, pokud máte například nějakou pohlavní chorobu.
Já taky nikomu na potkání neříkám, že se třeba zabývám magií. Jednak to málokoho zajímá, jednak to není důležité sdělovat a také na to občas lidé reagují negativně, protože se jim to buď nelíbí, možná také závidí, nebo na to prostě jen nevěří.
Lež z milosti je taková lež, kdy lžeme ne proto, abysme někoho podvedli, ošidili, apod., ale aby nebyl ten, komu lžeme, nespokojený či naštvaný a my měli klid. Přičemž jsme často ani nic špatného neprovedli. Taková lež je dle mého názoru asi ta nejméně špatná lež a v některých případech i oprávněná a omluvitelná, avšak stále je to lež.
Představte si, že máte někoho blízkého, který vám dělá něco, co nemáte rádi, přestože ví, že to nemáte rádi, ale přesto ho máte rádi a nechcete mu ublížit nebo se s ním zbytečně hádat. Ať je to partner, máma, kamarád, manželka nebo někdo jiný, lež z milosti může někdy pomoc vztah uchránit od zbytečných hádek.
„Neboj mami, nebudu lézt na stromy.“
„Ano miláčku, dal jsem si jen jedno pivo.“
„Ta kabelka nebyla drahá, je z výprodeje.“
„Neboj, nejedu nikam daleko, kamarádka bydlí blízko.“
Jistě by se daly najít i další příklady lží z milosti. Daly by se sem zařadit i dost špatné lži jako lhaní o školních známkách, nebo dokonce lhaní o nevěře.
Jiné typy lží jsou většinou z důvodu vlastního prospěchu, například když obchodník lže zákazníkovi o nabízeném výrobku či službě, nebo pravděpodobně nejhorší lží je, když chce někdo někoho nějakým způsobem podvést. Zmíněné typy nejsou jediné, ale asi tak nejčastější a navzájem se prolínají.
Musím ale říct, že lež má jednu nepříjemnou vlastnost: když je odhalena, málokdy je to nějak prospěšné. Většinou z toho lhář má problémy. Pokud to jde, je lepší neříkat nic, než lhát. Sama občas lžu a to téměř výhradně lží z milosti. Právě takovou, kdy mám někoho ráda, ale ten někdo nemá rád to, co dělám, takže před ním to „nedělám“ – nevidí to a já o tom zalžu, nebo v lepším případě vůbec nemluvím. Jinak má tendenci mi to třeba i zakazovat a pak z toho většinou vznikne hádka, protože já si nic zakazovat nenechám.
Co se týče lží z milosti, většinou by neměla být potřeba mezi partnery či manžely. Takový člověk by vás měl mít nadevše rád, a pokud se vám snaží zakazovat něco, co rádi děláte a není to špatné, pak vás nemá rád takové, jací jste a to znamená, že vás nemá rád úplně. Pokud vás chce mít rád, pokud nebudete (nebo naopak budete) něco dělat, pak je to podmíněná láska a nejedná se o pravou lásku. Otázkou je, jestli pak má cenu v takovém vztahu setrvávat.
Zajímavým typem lží jsou ještě lži z nevědomosti. Ty se objevují, když je člověk přesvědčen o něčem, co ve skutečnosti není pravda. Tuto lež pak rozšiřuje dál, když se třeba o tom tématu baví s někým, kdo o něm mnoho neví. Dalo by se polemizovat o tom, zda se jedná o lež, jelikož dotyčný ani neví, že lže.
Lidé tedy lžou většinou z těchto důvodů, které jsem napsala, ale našly by se i jiné. Někdy je to opravdu kolotoč lží. Občas je těžké zjistit, co je vlastně pravda a to i ve větším měřítku, než osobním. Poslední dobou se např. spekuluje o tom, že přistání na měsíci mohl být ve skutečnosti podvrh a lež. Nebo se říkalo, jak jsou tuky v jídle nezdravé, poslední dobou ale vědci obrátili a tvrdí, že nejhorší jsou sacharidy.
Žít v kolotoči lží není snadné. Bez lží a nutnosti lhát by byl život asi lepší, to bychom ale nesměli být takoví, jací jsme. Takže přeji co nejméně lží, nejvíce pravdy a hodných rozumných lidí do života.
Možná jsem začala být taková i já. Možná je to obranný mechanismus proti tomu, aby mi lidé znovu ublížili. Nechci říct, že bych měla špatný život, mám vystudovanou fajn školu, která mě baví, super přítele, kterého miluji, ale přesto mi něco chybí. Poslední dobou čím dál víc. 