Nahota: Věc přirozená a zároveň nemorální?

Po mém neúspěšném pokusu o článek na minulé téma Sourozenci (než jsem začala psát, tak mi někam ulétla múza Nerozhodný), přišlo další téma – Nahota. Nejdřív jsem si říkala, že na tohle téma nemá cenu nic psát, ale čím více pročítám články na ostatních blozích, tím více mám chuť přidat „svoji trochu do mlýna“. Tak tady tedy je.

Nahota je věc přirozená. Ano, toto si můžete přečíst snad v každém druhém článku na toto téma. Nepopírám to, ale musíme si také uvědomit, že pro někoho to zas tak přirozené není. Ano, možná v soukromí je, ale před ostatními lidmi často ne. Záleží na konkrétním jedinci – někteří by se ve společnosti nikdy neodhalili, někteří naopak ano, a to i bez pocitu studu. Usmívající se Často jsou tací, kteří se neodhalí jen kvůli tomu, že by se nad tím ostatní pohoršovali.
Pokud jde o mě, nahota není můj šálek čaje a nikdy bych se nesvlékla, pokud by to viděli jiní. Mám pro to hned několik důvodů. Nejen že se mi moje tělo nelíbí, ale také se nahá cítím více bezbranná, než oblečená. Mimo to se dost nerada někde ukazuji, zvlášť spoře oblečená. Nenosím například ani mini sukně nebo větší výstřihy, i plavky mám raději jednodílné. Takže, ač v rámci nějakých mezí chápu ty, co by se na veřejnosti klidně svlékli, já bych to nikdy nesvedla, a kdyby mi třeba najednou zmizelo oblečení, asi bych se zhroutila.
Jako děti jsme většina z nás asi běhali nazí, třeba i v létě venku na zahradě, to záleželo na rodičích. Ovšem jako děti jsme ještě své tělo tolik nevnímali, takže nám to bylo víceméně jedno. Co ale způsobuje to, že jsme se postupem času stali stydliví, nebo naopak zůstali takoví, že nám to nevadí? Kdo ví. Může to být výchovou, zážitky ze života nebo nějakými vrozenými předpoklady.
A co nahota a kultura / společnost, či výše uvedená nemoralita? Prý před tisíci lety byla nahota běžná a řekněmě morální, což se postupem let změnilo na úplný opak. (To jsem četla, tak na tom snad pravda bude.) V posledních letech 20. – 21. se však podle mého názoru nahota stává méně „tabu“, někdy až moc. Samozřejmě že ve společnosti je být nahý nevhodné a nemorální (myslím tím třeba v centru města venku, v práci atd.), ale je to tak správné?
Podle mě je to v pořádku, stejně většina lidí by se na veřejnosti nesvlékla, a pro ty co by se svékli, jsou tu nuda pláže, nebo nějaká společnost lidí tolerující nahotu. Představte si, že by jsme tu všichni pobíhali a chodili po městě nazí, v práci, ve škole atd. Myslím že by to nebylo dobré, už jen proto, že oblečení vlastně taky vyjadřuje náš styl, určitou část naší osobnosti a také proto, že bysme prostě neměli odhalovat hned vše (exhibicionisté by se mnou teď nesouhlasiliSmějící se).
A co vy a nahota? Nesvlékli byste se před někým neznámým ani „za kilo“, nebo naopak byste klidně po městě chodili nazí? Nebo něco mezi tím? Napište svůj názor. Mrkající

Hraji Travian

Tak jsem po delší době opět začala hrát nějakou hru, a to rovnou webovou – Travian. Už jsem ho kdysi dávno hrála, dokonce několikrát. Teď se o to pokouším znova. Mrkající

Travian je, jak už jsem řekla, webová hra, takže ke hraní potřebujete jen internetový prohlížeč (což už stejně máte, když čtete můj blog Mrkající). Hrajete s tisíci jinými hráči z Česka (pokud hrajete na českém světě, jako já).
V Travianu po registraci založíte svou první malou vesničku, můžete si vybrat kde přibližně budete hrát a za jaký národ. Na výběr jsou Římané, Galové a Germáni. Já například hraji na severovýchodě světa CZ 3 za Galy. Cílem hry je stále vylepšovat svoji vesničku a nakonec založit svou druhou vesnici. Tím ale samozřejmě hra nekončí, stále je co vylepšovat, proti komu bojovat atd. až dokud herní svět neskončí. Pokud se vám hra zalíbí, určitě poskytne hodiny a hodiny zábavy, a třeba i nějaké to přátelství s ostatními hráči. Usmívající se
Pokud chcete zkusit si Travian zahrát, a třeba to později dotáhnout až ke druhé vlastní vesnici, nebo i dál, klikněte na tento odkaz a zaregistrujte se do hry:

Registrace do Travianu

Přeji vám mnoho úspěchů a zábavy ve hře, ať vás tak baví, jako i mě. Smějící se
Přehled vesnice
Přehled vesnice.
Centrum vesnice
Centrum vesnice
Hrdina
Hrdina

Studium jazyků

Tak po dlouhé době konečně přidávám na blog článek. Usmívající se Tentokrát to bude o studiu jazyků, protože je to takový můj menší koníček, nebo spíše touha jazyky umět.

Neříkám, že umím nějak moc jazyků. Naopak, umím jich na můj vkus až příliš málo. Existují jen 3 jazyky, kterými bych se byla schopná domluvit: jedním plynule, bez větších problémů, druhým jakž takž, třetím dost lámaně a s potížemi, ale také. Jsou to: čeština, slovenština, angličtina. Mrkající
Mimochodem, víte jaký rozdíl je mezi názvy: slovenština, slovinština, slovenčina a slovenščina? Trochu jsem potom pátrala a (s pomocí kamaráda ze Slovenska a Wikipedie) dospěli jsme k tomuto:
Slovenština je český název pro slovenský jazyk (podobně jako Angličtina pro anglický jazyk).
Slovinština je český název pro jazyk, kterým se mluví ve Slovinsku (jihoevropská země).
Slovenčina je slovenský název pro slovenský jazyk (podobně jako English pro anglický).
Slovenščina je slovinský název pro Slovinštinu. Usmívající se
Ale zpět ke studiu jazyků. Kdybych to vzala do důsledku, umím jen jeden cizí jazyk, protože čeština je můj mateřský a slovenština je velmi podobná. To je dost málo jeden jazyk. Zamračený Další, ze kterých umím pár slovíček, asi nemá cenu zmiňovat, ale přeci jen: němčina, španělština, quenijština a trochu ruština. Ale na domluvení se žádný z nich zdaleka nestačí. Zamračený
A proč jich vlastně neumím více? Sama nevím. Je to snad antitalent na jazyky? Špatná paměť? Nedostatek motivace? Nedostatek uplatnění? Lenost? Kdo ví…. Ale každopádně, bych se v tom měla zlepšit… Uvidíme, snad se časem zadaří, Teď na škole budeme mít zase AJ, tak mě to snad donutí se učit, a bokem si asi vezmu i jiný jazyk, pokud na to bude čas… Mrkající
Zdraví vás trochu hloupě se cítící Elemona.Rozpačitý