Tabu

… aneb téma, o kterém se nemluví. Nebo raději témata, rozhodla jsem se jich popsat více.

Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli k tomuto tématu něco napsat, pročítala jsem články k tématu, nakonec jsem se rozhodla napsat více věcí, protože myslím že takzvaných tabu je mezi lidmi dost. Připadá mi, že lidé neradi mluví o věcech, které jsou jim nějakým způsobem cizí, nebo o citlivých tématech, a nebo naopak o věcech, které jsou jim blízké, ale nenávidí je.

Pod pojmem tabu si dost často představím právě sex. To je jedno z mála, se kterým bych z části i souhlasila. Nemyslím si ale, že by se o sexu mluvit nemělo. Zvlášť mezi partnery či manžely by se právě o intimním životě mělo mluvit hodně. Jen by se neměly probírat detaily intimního soužití s někým jiným, pokud si to druhý z partnerů nepřeje. Přijde mi přinejmenším neslušnost vůči druhému partnerovi vykládat někomu co a jak jsme včera dělali v posteli.

Škola jako taková není tabu, naopak o škole se mluví, hlavně mezi rodiči a dětmi a je to správně. Ale bohužel, mezi studenty a hlavně žáky (ZŠ) je škola tak nějak skoro tabu. Málokdy jsem na základní nebo střední škole zažila, aby mě někdo požádal o pomoc s nějakým úkolem či vysvětlení učiva. Ani já jsem nepožádala o vysvětlení, no většinou jsem to nepotřebovala, ale i tak, prostě mě to nenapadlo, když to nikdo nedělal. Jen domácí úkoly se opisovaly každé ráno téměř pravidelně. Nevím, jestli je to tak všude, ale u nás byla vzácnost zahlédnout skupinku žáků / studentů, jak se spolu učí. Přitom spolu-učení je fajn a dost výhodné, protože se učíte jeden od druhého. 🙂

Poslední dobou mi též přijde, že hlavně mladí lidé občas považují za divné, že někdo věří v boha (bohyni, více bohů, …) a uctívá ho. Možná stejně bylo divné ve středověku nevěřit v boha, to nemohu posoudit, avšak mluvit o své víře by nemělo být vůbec tabu ani divné.

Tady to tabu trochu chápu. To, že má někdo magické schopnosti, občas u lidí vyvolává závist maskovanou nenávistí či pomluvami. Alespoň si myslím, že to tak je, že někteří považují jedince s „nadpřirozenými“ schopnostmi za divné. Znám několik lidí zabývajících se nějakým způsobem magií. Já sama jsem mírně na magii citlivá a zkouším s ní pracovat. A nepřijde mi to divné.

Tady se opět nedá říct, že jde o tabu jako takové. Avšak připadá mi, že častým jevem v partnerských či manželských vztazích, který často vede i k rozpadu vztahu, je nedostatek komunikace. Partneři by k sobě měli být upřímní, a když jednoho z nich ve vztahu něco trápí (a nebo naopak těší), měl by to tomu druhému říct. Pokud jsou schopni spolu v klidu vyřešit svůj vztah a promluvit si o všem důležitém (i nedůležitém) má vztah napůl vyhráno a nakročeno k dlouhodobému trvání. 🙂

Tohoto tématu se týká relativně dost článků z těch, co jsem k tématu týdne četla (asi tak 2 z 10). A určitě ho musím zařadit také, protože na homosexualitu či bisexualitu lidé reagují snad ještě hůře, než na magii a náboženství dohromady. Snad v každé věkové kategorii se najde početné procento jedinců, kteří trpí tzv. homofobií (nenávistí vůči homosexuálům a většinou i bisexuálům) nebo jim to v tom lepším případě přijde „jen“ divné. Tím se homo-/bisexualita stává často velkým tabu a toto „označení“ jakoby bylo podobné označení zrádce či někoho podobného. A pokud si, jako spousta dalších lidí, myslíte, že homosexualita je (lidský výmysl?) proti přírodě, pak mi vysvětlete, proč se homosexualita běžně v přírodě vyskytuje u spousty druhů zvířat?

Lidé z nějakého důvodu nemají rádi odlišnosti. Některé z předchozích odstavců by se vlastně daly shrnout jako odlišnosti. Když někdo nějakým způsobem „vyčnívá z davu“, ostatní se ho často snaží „zatlačit zpět“. Přitom odlišnosti jsou na lidech to zajímavé. Většinou si všimnu víc „černé ovce“, než „šedé myšky“, i když obě jsou jistě zajímavé. Tím chci říct, nebojte se „vystoupit z davu“ a projevit se, projevit svoji osobnost. Já sama s tím často bojuji a je to právě kvůli ostatním lidem, ale i vlastně kvůli mě samotné. Buďte sami sebou a nebojte se požádat spolužáka o pomoc s učením nebo kohokoliv s čímkoliv jiným či sami pomoc nabídnout. Nebojte se mluvit o tom, o čem mluvit chcete. Čím více se o tom bude mluvit, tím méně to bude tabu. A v partnerském či manželském vztahu, tam je to téměř povinnost (dobře fungujícího vztahu), dokázat si snad o čemkoliv promluvit a v klidu to vyřešit.

Přeji vám krásný šťastný svět a co nejméně stresujících tabu! 😉