Lžíce se drží v pravé ruce

Podobnou větu nejspíše od rodičů zaslechla většina z vás. Ať už jde o lžíci, nůž, pero či jiné nástroje, většinou jsme poučováni, že je máme používat pravou rukou, vidličku v rámci příboru zase levou. Pokud tedy nejste leváci, pak je to naopak. Možná.

V dřívějších dobách to měli leváci prý těžké – rodiče se je snažili „přeučovat“ na praváky! Jasně, praváci to mají možná jednodušší při práci s nástroji vyráběnými právě pro praváky, ale nevidím moc smysl ve snaze za každou cenu změnit dominantní ruku, což snad ani pořádně nejde. No a jaký smysl vlastně má říkat dítěti, v jaké ruce má co držet?

Já jsem jako malá brala příbor úplně náhodně. Nebrala jsem ohled na to, jestli nůž držím v levé nebo v pravé ruce. Dokonce mám pocit, že i samotnou lžíci jsem občas brala do levé ruky místo pravé. Až poté, co mě ostatní několikrát upozorňovali, že ty věci držím špatně, jsem je začala do rukou brát tak, „jak se mají držet“. A nedávno, o více jak 10 let později, jsem se z různých zdrojů dozvěděla, že používání obou stran těla (obou rukou) na vykonávání různých činností pomáhá zlepšovat aktivitu mozku (zapojení obou polovin). Takže mám co dohánět.

Nechci tímhle článkem říci, že je vyloženě špatné říkat dětem, v které ruce mají co držet. Chci jen podnítit k malému zamyšlení: Má to cenu? Je snad špatné dělat různé činnosti náhodnou rukou? Někdy si to zkuste. Je to zajímavé, prý to zlepšuje mozkovou činnost a občas je to i docela zábava.