Toto je článek k tématu týdne „Už zase lítám v oblacích“.
Věčný snílek s hlavou v oblacích. Ano, to jsem já.
Snění k mému životu neodmyslitelně patří. Nemít své sny a nesnažit se je splnit, nebyla bych to já. Tedy alespoň ty, co si splnit dokážu. Často se přistihnu, že při nějaké vcelku nesouvisející činnosti se zasním, a tak trochu „lítám v oblacích“. Prostě si představuji sebe sama jak lépe vypadám, při nějaké činnosti nebo třeba na nějakém místě. Samozřejmě tak, že mi je to příjemné. A občas se mi podaří i nějaký ten sen si splnit.
V průběhu času se mé sny trochu mění, někdy se ty staré věci, o kterých jsem snila třeba před 10 či více lety vrací, někdy se mi podaří si je po těch letech splnit. Plnit si své sny je pro mě tak důležité, jako vlastně vůbec žít. Nejsou to jen takové sny, jako třeba postavit dům, zasadit strom, …, ale i třeba sny podobné tomu, co měla hlavní postava v povídce Život ve snu, kterou jsem kdysi napsala na téma týdne. A některé další. Vždyť třeba i má novoroční předsevzetí jsou vlastně vysněná.
Sny jsou nádherné. A ještě krásnější je, když se sen stane skutečností. Jistě, nakonec i ten splněný sen může trochu zevšednět, ale posune nás tím správným směrem – tím, kterým se v životě chceme ubírat. A činí nás to šťastnými – a to je, myslím si, v životě důležité.
Téměř každý den, ať už sedím doma s třeba píšu tyhle řádky, nebo ve škole, v práci, venku, ve vlaku, snívám. Už zase lítám v oblacích. A přestože snění není žádná přímo produktivní činnost, jsou ještě důležitější. Určují totiž směr, kterým se v životě vydat, a tím vlastně dávají životu smysl.