Předsudky

Poslední dobou mám opět „napilno“, učím se na poslední, nejtěžší zkoušku ze zkouškového období tohoto semestru. Ale to bych prostě nebyla já, abych nenapsala nějaký článek na takové téma týdne, jako jsou Předsudky. Předsudky nám mohou zjednodušit pohled na svět, ale ve výsledku se bez nich žije lépe. Jak to? Čtete dále!

Zajímavý základní popis předsudků je např. na Wikipedii. Předsudky získáváme již v útlém věku, především od rodičů a ostatních lidí, mezi kterými vyrůstáme. Ač si to třeba neuvědomujeme, stačí jedna zmínka nebo stručné „vysvětlení“ a předsudek si sebou můžeme nést celý život. Dále si předsudky vytváříme sami na základě (byť jen jedné či dvou) prožitých zkušeností. Záleží pak na dalších okolnostech a lidech, se kterými se setkáváme, jestli si předsudek upevníme a „prohloubíme“, nebo ho naopak vyvrátíme. A jaké že předsudky vlastně můžeme mít?

Předsudky mohou být snad o všem: o lidech, zvířadech, věcech, ale i nehmotných „věcech“. Také je můžeme rozdělit na dobré a špatné, podle toho, jestli si o daném „objektu“ myslíme něco dobrého, nebo něco šptného. Bude těžké popsat takové obsáhlé téma, jako jsou předsudky, chtěla bych se hlavně zaměřit na špatné předsudky o lidech. Zde je několik příkladů předsudků všeobecně:

Dále uvedu seznam objektů (lidí, věcí, …), o kterých existují předsudky ve smyslu: divné, špatné, nenormální, společensky nevhodné, nepatřící mezi lidi / do společnosti, zavrženíhodné, …:

Mohla bych pokračovat dál a každý předsudek popsat (s čímž byste se nemuseli ztotožňovat díky jiným názorům), ale to by bylo na hodně dlouho. Při čtení předsudků (hlavně prvního seznamu) jste si možná řekli: „Ale vždyť je to pravda!“ Nebo (a doufám, že vás bylo více ) jste si řekli: „To je ale blbost!“ Nebo jste byli chytřejší a v duchu jste prohlásili: „Možná u některých / někdy.“

Druhý seznam by snad ani neměl existovat. Pevně věřím, že čtenáři mého blogu nemají takhle dlouhý seznam věcí, u kterých si myslí, že jsou „divné“, alespoň ne negativně. Natož říci, že pokud někdo je / má / dělá některou z těchto věcí, tak nepatří do společnosti, to je prostě vyloženě hloupost.

Předsudky se také často překrývají s názory každého z nás, či z nich vychází. Dá se říci, že předsudek je vlastně názor, i když třeba nepodložený. Můžete slýchat vtipy o blondýnách, často zaměřené na jejich nízkou inteligenci. Ale znáte ve svém životě opravdu dostatečný počet blondýn na to, abyste mohli říci, že jsou opravdu hloupé? Podobně pokud si myslíte, že Cikáni (chcete-li, Romové) kradou, ať už vás jeden z nich kdysi okradl nebo jste o tom jen slyšeli, opravdu vás okrade každý z nich, kterého potkáte, a bude mít příležitost? Myslím, že opravdu ne.

Velká chyba u předsudků je také ta, že i když mohou být (statisticky) pravdivé pro většinu členů té dané skupiny (teď berme v úvahu předsudky o lidech), tak to neznamená, že jsou pravdivé u všech a rozhodně je chyba je tak používat. Například když jde proti mě po chodníku muslim, nebudu se mu vyhýbat obloukem jen proto, že „má určitě pod vestou napěchované trhaviny“. Nebo se nebudu bát ovládat počítač, nebo například pračku, protože si myslím, že je to složitý stroj, a raději si to nechám vysvětlit nebo si přečtu návod. A když budu vysvětlovat blondýně nebo černovlasému klukovi, jak se takový stroj obsluhuje, tak to budu oběma vysvětlovat stejně, aby se kdyžtak zeptali, a ne podle jejich „předpokládané inteligence na základě pohlaví či barvy vlasů“. Nebo když budu hledat zaměstnance na pozici pracovníka skladu a přihlási se mi muž i žena, tak nebudu upředňostňovat na základě pohlaví, ale raději si oba účastníky „vyzkouším“.

Jak jsem už psala, předsudky nemusí být jen špatné, mohou být dobré, kladné, něco jako: „Děti jsou hodné.“ Což ale také nemusí být vždy pravda. No a abych nezapomněla, předsudky o lidech mohou být na základě pohlaví, rasy, náboženského vyznání (víry), vzhledu, politické příslušosti, atd. Vlastně je to velmi podobné diskriminaci, která má s předsudky hodně společného a dá se říci, že z nich vychází. Diskriminace je hodně špatná věc, ale teď zůstaňme u předsudků.

Co je na předsudcích asi úplně nejhorší? Když podle nich soudíme ostatní. Předsudky nám sice usnadňují život tím, že vytváří zjednodušený model světa / společnosti / života v oblastech, které zatím neznáme, ale tento model je velmi zkreslený. Předtím, než začneme někoho soudit, byť jen ve své hlavě (ty jsi „toto“, takže určitě jsi „takový/á“ a „takový/á, …), tak bysme si měli o dané skupině (případně věci, zvířeti, činnosti, …) zjistit více a ideálně se s tím seznámit prakticky (např. se seznámit s takovými lidmi, apod.) Až potom soudit a nebo nesoudit vůbec.

Zajímavé například je, že slýchávám / vídávám pomluvy směrem k homosexuálům (potažmo bisexuálům, zaměřené na předsudcích). Zajímavé, že pomlouvají spíše lidi, kteří nikoho z dané „skupiny“ pořádně neznají, kdežto když se zeptám někoho, kdo několik homosexuálů zná, většiou mi řekne, že jsou to úplně normální fajn lidi. A to samé si myslím i já. A líbání / objímání homosexuálů veřejně na ulici? Nechápu, jak to někomu může připadat nechutné? Mě to přijde spíše roztomilé – a hlavně – láskyplné.

Každý, kdo se chce stát lepším, by se měl zamyslet nad předsudky. Nad tím, že nemusí být vždy pravdivé a hlavně nad tím, zda podle nějakých předsudků nesoudí jiné. A pokud ano, snažit se tyhle předsudky odstranit, nebo alespoň nepoužívat. Sama na sobě v tomto směru pracuji a není to lehké. Ale musím říci, že jsem už docela pokročila, přestože některé hluboce zakořeněné předsudky musím občas zahnat vlastní myslí. A když slyším předsudky ostatních lidí kolem mě, těší mě, že si můžu říci: „Nejsem jako oni!“

Přeji úspěšný boj s předsudky, ať už s těmi vlastními, nebo s těmi od ostatních.