Toto je článek k tématu týdne „Poslední zrnko“.
„Proč je taková tma?“
„Na začátku je vždycky tma.“
„Co je to?“
„Jediné zrnko písku. To je všechno, co zbylo, milý Bastiene.“
„Fantazie úplně zmizela?“
„Ano.“
„Takže všechno bylo marné?“
„Ne, nebylo. Fantazie se může vrátit v tobě. V tvých snech a přáních, Bastiene.“
„Jak?“
„Otevři ruku. (předává zářící zrnko) Co si budeš přát?“
„Já… já nevím!“
„Pak ale nebude žádná Fantazie. Už nikdy.“
„A kolik těch přání můžu mít.“
„Tolik, kolik budeš chtít. Čím víc budeš chtít, tím nádhernější bude Fantazie, rozumíš?“
„Opravdu?“
„Zkus to.“
„Takže moje první přání je…“
Tento rozhovor jsem si vybavila po přečtení názvu tématu týdne Poslední zrnko. Možná to někdo z vás poznal, toto je jedna z asi nejlepších scén (rozhovorů) z jednoho z mých nejoblíbenějších fantasy filmů, Nekonečného příběhu. Odehrává se na konci filmu, těsně po zničení světa Fantazie Nicotou, následována moji nejoblíbenější scénou. Tomuto rozhovoru předcházel ještě jeden zajímavý, tentokrát těsně před zničením tohoto světa:
„Jestli se přiblížíš, roztrhám tě na kusy!“
„Kdo jseš?“
„Já jsem Gmok! A ty, ať už jsi kdokoli, budeš ze všech mých obětí ta poslední.“
„Neumřu jen tak lehce. Jsem bojovník.“
„Statečný bojovník. Tak bojuj s Nicotou!“
„Ale jak? Nemůžu se dostat za hranice Fantazie!“
„(smích)“
„Co je na tom k smíchu?“
„Fantazie vůbec žádné hranice nemá.“
„To není pravda, ty lžeš!“
„Bláhový chlapče. Ty o Fantazii vůbec nic nevíš. Je to svět lidské fantazie. Každá část naší říše, každá bytost, je částečkou snů a nadějí lidstva. Proto nemá žádné hranice.“
„Proč tedy Fantazie umírá?“
„Protože lidé začali ztrácet své naděje. Zapomínají na své sny. A proto je Nicota stále silnější.“
„Co je to Nicota?“
„Je to prázdnota, která jedině zbyde. Je to jako zoufalství, které ničí tento svět, a já se tomu snažím pomáhat.“
„Ale proč?“
„Protože lidem, kteří nemají žádné naděje, se lépe vládne, a každý, kdo je dokáže ovládat, má zároveň i moc!“
Doporučuji se na Nekonečný příběh podívat, pokud jste ho ještě neviděli. Fakt stojí za to ho vidět celý, nejen kvůli pochopení souvislostí v tomto článku. Doplnění: Pro ty z vás, kterým se ho nepodaří sehnat třeba na DVD, jsem ho našla na Youtube: https://youtu.be/M6WNJgweUmo. Není to sice tak kvalitní, ale ohledně příběhu je to dostatečné. 
Ale nechci tu jen vychvalovat film. Myslím, že v sobě má skryté poselství, které, pokud ho dobře chápu, je velmi nadčasové, protože platí stále a ten film byl natočený v roce 1984 (dle ČSFD).
Na začátku filmu radí táta svému synovi (hlavnímu hrdinovi příběhu, který rád čte knížky s příběhy), aby přestal se sněním, aby se „nevznášel v oblacích“, aby „viděl věci tak, jak jsou“. Spolu s rozhovory výše mi připadá, že se film snaží poukázat na vytrácející se fantazii a snění, především u dospělých. Neřekla bych, že se fantazie vytrácí s postupující dobou, ale s věkem. Možná to i pozorujete ve svém okolí. A je to krásně vidět právě v tom úvodním rozhovoru táty se synem. A příčina? Myslím si, že je to nedostatkem času u dospělých. A možná i nedostatkem zájmu – někdy se říká, že z toho vyrostli. A co je horší, někdy podobným způsobem, jak ukazuje film, potlačují i fantazii a snění u svých dětí.
Vidím to částečně i sama na sobě. Jsem momentálně v období, kdy končím se studiem a začínám pracovní, „dospělý“ život. Myslím, že jak studium VŠ, tak pracovní život jsou charakteristické nedostatkem volného času. A poslední dobou se věnuji snění minimálně. Na svou fantazii a na ni založené zájmy jsem ale nezapomněla a nejspíš se o tom všem rozepíšu brzy v nějakém „deníčkovském“ článku.
Myslím, že by ani ostatní dospívající a dospělí neměli zapomenout na svou fantazii. Myslím, že svět fantazie je mnohem hezčí, než ten reálný. Už jen proto, že vypadá podle naší fantazie, podle našich představ. Fantazie mi vždy byla místem, kde si mohu odpočinout od reálného světa a něco hezkého zažít. Přibližně takhle jsem viděla pointu toho filmu, který ukazuje, jak fantazie funguje a je vlastně takovým ukázkovým příkladem žánru fantasy. 
A mimochodem, fantazie je též důležitá v životě, především, pokud děláte nějakou tvůrčí práci.
Fantazie mi vždy byla místem, kde si mohu odpočinout od reálného světa a něco hezkého zažít. Přibližně takhle jsem viděla pointu toho filmu, který ukazuje, jak fantazie funguje a je vlastně takovým ukázkovým příkladem žánru fantasy. A mimochodem, fantazie je též důležitá v životě, především, pokud děláte nějakou tvůrčí práci.