Jít s davem… Nebo raději ne?

Toto téma je tak zajímavé, že ho prostě nemůžu vynechat. Pro mě je úplně jasné, kterým směrem bych se chtěla vydat, jestli s davem, nebo jinam. Pokud můj blog čtete déle, asi máte tušení. Ale svět není jednoduchý a problematika „jít s davem?“ není jen o tom, jestli jít nebo nejít. Jak to tedy vidím já?

Hned na začátku řeknu, že mým „cílem“ je nejít s davem. Mám totiž ráda originalitu, líbí se mi, když lidé dělají něco, protože to chtějí, a ne proto, že to dělají ostatní. Ovšem není to tak jednoduché. Pravděpodobně spoustě z nás totiž rodiče říkali, že se máme chovat (oblékat, mluvit, jíst, …) jako ostatní. Obrazně tedy řečeno, „jít s davem“.

Ne vždy je to špatné, jít s davem (i doslovně) se hodí třeba v případech, kdy jsme v cizím prostředí a chceme dosáhnout toho, čeho chce pravděpodobně většina lidí dosáhnout, anebo se prostě chceme naučit něčemu novému, co lidé kolem nás ovládají. Přirozeně tedy napodobujeme – jdeme s davem – tím se učíme.

Kdy ale není dobré jít s davem? Shrnula bych to asi takhle: když jde o vaše názory. Neříkám, že je nutné mít názor úplně na všechno, to snad ani dost dobře nejde. Můžete si ho udělat, až bude potřeba. Ale rozhodně by nikdo nikomu neměl přikazovat, co má dělat, jak se má oblékat, atd. Tedy pokud nejde o rodiče nezletilého dítěte, kteří ho vychovávají, to je výjimka.

Abychom si ale ujasnili, co přesně se tím „jít s davem“ myslí? Není to totiž jen fyzická chůze se skupinou lidí, ale hlavně názory a myšlenky. Člověk, který jde s davem, se často po lidech „opičí“. Naopak ten, kdo „vyčnívá z davu“ nebo „opustí dav“ se chová podle svých názorů a plní si své sny, přestože často nejsou v souladu s názory většiny lidí. Občas se setkávám s názorem, že člověk, který opustí dav (díky jinému názoru, chování) se zároveň přidává k jinému davu lidí, kteří smýšlí podobně.

Zní to logicky, proto já bych spíš viděla „opuštění davu“ jako fakt, že má někdo svůj vlastní názor, který se může i nemusí shodovat s názory ostatních lidí, zatímco „jít s davem“ by pak znamenalo to, že se někdo „opičí“ po ostatních, často po většině lidí, přejímá jejich názory a postoje.

Může se zdát, že jít s davem není špatné, člověk, který jde s davem, přeci nedělá nic špatného, nevyčnívá, lidé si na něj neukazují… Ale představte si situaci, typickou pro školní kolektivy: Skupinka žáků šikanuje jiného žáka, např. na základní škole. Ve skutečnosti ale jen zlomek z nich jsou ti doopravdy zlí. Zbytek prostě jde s davem, no a samozřejmě z těch dvou pozic se jim více zamlouvá pozice těch šikanujících.

Nejen proto si myslím, že není dobré jít (slepě) s davem, ale následovat své sny, názory a především používat rozum! Právě rozum je tím, co bohužel hodně lidem chybí. Pak se dějí špatné věci.

Myslím, že pro dnešek by to stačilo, vzhledem k tomu, že jsem v podstatě o velmi podobných tématech již psala. Jelikož je někdy těžké opustit dav, asi bych doporučila článek Strach v nás vs. Hrdinství, případně pak další články odkazované v něm. A nebo si tu přečtěte, co vás zaujme.