Mám to za sebou!

Po minulém „deníkovském“ článku, který nebyl zrovna moc radostný ani zajímavý, tu mám ještě jednu věc, se kterou se chci podělit, tentokrát o dost radostnější. Založila jsem novou rubriku „Deníček nedeníček„!

Ne že by pro mě titul byl zrovna nějak extra důležitý, každopádně při hledání zaměstnání je to dobré plus a hlavně jsem tím dokončila jednu ze svých životních etap, dokázala jsem dokončit zatím asi nejlepší a také nejnáročnější studium, které jsem kdy dělala – studium IT.

Studium jsem započala před čtyřmi lety, psala jsem o tom zde na blogu. Od té doby jsem to vydržela, jak se studiem, tak s blogem, tak se svým přítelem. Dobrý výkon, ne? Všechno to mám totiž ráda (s výjimkou přítele, toho miluji). Jen mi připadá, že jsem za ty roky tak trochu ztratila své elfí já. Věnovala jsem dost času studiu, příteli a některým dalším činnostem, takže mě se světem fantazie a elfů spojoval možná tak trochu můj blog a občasné čtení. Chtěla bych to napravit.

Připadám si zvláštně. Snad že stárnu, nebo že ztrácím spojení s určitou částí světa (řekněme třeba astrální?). Kdysi jsem byla v jedné tak-nějak-elfí komunitě na jednom nejmenovaném chatovacím serveru, která se tak nějak rozpadla a pak se rozpadl i samotný server. Mám pocit, že nejen já dospívám a své elfí já ztrácím. Vzpomínám si, jak jsem se snažila učit elfí jazyk (převážně Quenyu), jak jsem sledovala ve městě při jízdě tramvají auta a říkala si jejich barvy v quenijštině, jak jsem se procházela v lese či alespoň sledovala krajinu z vlaku a přitom si jmenovala quenijské názvy různých rostlin a jejich částí. Ach, krásné vzpomínky!

Poslední dobou si uvědomuji, že vlastně asi ani nechci dospět. Nebo alespoň ne tím způsobem, kterým dospívá většina lidí. Spousta starostí, málo času a strašně formální svět. Tedy nevím, jestli je formální to správné slovo, ale lidský svět mi přijde hrozně svázaný a vážný. Možná jsem začala být taková i já. Možná je to obranný mechanismus proti tomu, aby mi lidé znovu ublížili. Nechci říct, že bych měla špatný život, mám vystudovanou fajn školu, která mě baví, super přítele, kterého miluji, ale přesto mi něco chybí. Poslední dobou čím dál víc.

Přihlásila jsem se na další studium. Navazující, inženýrské. Jednak cítím, že by mi ta škola chyběla, jednak ještě nechci pracovat. Chci 2 – 3 měsíce volna, nejen cca. jeden. Peníze jsou sice prostě v tomhle světě potřeba, ale čas je mnohem cennější, než peníze. Čas nejde koupit, vydělat, půjčit si… Takže z těchto důvodů budu pokračovat v namáhavém studiu, ale s myšlenkou, že mám už jedno studium v oboru oficiálně za sebou a že není tak důležité uspět v dalším studiu, ale především dělat to, co mě baví a naplňuje. Studium mě baví, ale přesto cítím určitou prázdnotu, kde něco chybí.

To něco není vidět, nejde si na to sáhnout, ale je to tu. Možná by se tomu dalo říci elfí svoboda, protože pobyt mezi lidmi mi většinou přijde jako opak svobody. No a tak bych chtěla svůj život posunout zase blíže k tomu elfímu světu, protože to tak prostě cítím. Chci to udělat, i kdybych na to měla být sama – což asi budu. A doufám, že mi to opravdu vyjde.

Tak koukám, že jsem se rozepsala více, než jsem původně chtěla. Takže k té rubrice: Jak jsem minule psala, chtěla bych si založit rubriku „deníček“, ale pak by název určitě neodpovídal tomu, jak často by v té rubrice přibývaly články. Založila jsem tedy rubriku „Deníček nedeníček“, což má znamenat, že jsou to moje „deníčkovské“ zápisky, ale zároveň, že to není deníček, protože do něj nepíšu denně. Staré „deníčkovské“ články zatím nechám v původní rubrice, časem se rozhodnu, jestli je přesunu nebo ne.

Jak jsem už napsala minule, užívejte života, dokud to jde. Plňte si své sny, dělejte to, co vás baví a naplňuje. A nesnažte se nutně dospět. Možná zjistíte, že to není až zas tak super. Doufám, že se vám článek líbil, více než ten předchozí, a já se budu snažit alespoň následující tři měsíce více přiblížit elfímu světu. A když se mi to podaří spojit se studiem, bude to úplně nejlepší!

Mějte se hezky!