Je nadpřirozeno děsivé?

Proč některé lidi tak děsí nadpřirozené věci? Je to snad strach, že by jim mohly ublížit, nebo je to skrytá závist, či snad úplně něco jiného? A proč jiným nadpřirozeno nevadí, dokonce je občas i láká?

Co byste dělali, když byste jednoho dne zjistili, že váš kamarád dokáže myšlenkou pohybovat s předměty, aniž by se jich dotkl (telekineze)? Jak byste reagovali, kdybyste viděli, jak vaše kamarádka dokáže ve svýt dlaních „z ničeho“ vytvořit skutečný oheň a manipulovat s ním? A co vy, jak byste se cítili, když byste se jednoho dne vzbudili a zjistili, že dokážete myšlenkou částečně měnit barvu a tvar svého těla? Nebo že vaše dítě má vize věcí, co se stanou v blízké budocnosti (jasnovidectví)? Nebo kdybyste venku viděli někoho levitovat či létat?

Nevěřili byste vlastním očím? Panikařili byste? Báli byste se? Snažili byste se přijít na to, „v čem je ten trik“? Záviděli byste? Nebo něco jiného? Můžete se podělit v komentářích.

Nedávno jsem viděla seriál Agenti S.H.I.E.L.D, kde jsou zajímavě popsány a částečně i vysvětleny právě případy lidí s nadpřirozenými schopnostmi (v seriálu se nazývají „inhumani“). Tito lidé mají opravdu různorodé schopnosti jako telekineze, jasnovidectví, schopnost manipulace s elektřinou, velmi rychlá regenerace těla, schopnost teleportace, schopnost manipulace s kovy apod. Tyto schopnosti jsou vysvětleny přítomností mimozemské DNA v kombinaci se speciální (chemickou) látkou, která tento gen dokáže aktivovat. Po aktivaci právě člověk získá nějakou (geneticky předurčenou) schopnost, jen ji ze začátku neumí ovládat a schopnost se projevuje do určité míry náhodně a spontánně, což je pro něj často velmi frustrující. Tedy do té doby, než se ji naučí ovládat.

Myslím si, že pro většinu lidí jsou různé nadpřirozené schopnosti pouhým výmyslem, hloupostí či něčím, co patří maximálně tak do pohádek. Co když ale opravdu existují? Co když jsou jen lidé s nadpřirozenými schopnostmi ukrytí v blázincích či jiných místech, kde je nikdo jen tak neobjeví? Ani existenci mimozemské civilizace a její propojení s tou pozemskou nemůžu vyloučit. Docela hezky to zobrazuje seriál Hvězdná brána, kde několik armádních týmů navštěvuje vzdálené, většinou obyvatelné a často i obydlené planety, jejichž obyvatelé v některých případech původně pochází ze Země, v jiných to jsou ale skutečně mimozemšťané.

Ano, možná koukám příliš na seriály a takových možných alternativ by se dala vymyslet velká řada. Ale na druhou stranu, mohli bysme s jistotou říct, že to nemůže být pravda? Vždyť i mezi tím, co je poměrně známo, je znát, že některé skutečnosti jsou veřejnosti zatajované. Ano, může to být z dobrého důvodu: kvůli všeobecné panice. Slyšela jsem názor, že když by lidé zjistili, že mimozemšťané nejen že existují, ale hlavně jsou nablízku (případně je s nimi lidstvo v kontaktu, podobně jako v seriálu Hvězdná brána), mohli by zpanikařit (ze strachu o svůj život). A o je vlastně to, co se tímto článkem snažím rozebrat.

Lidský mozek má mnohem více nervových spojů z části zodpovědnou za emoce, než z racionální části (lépe je to vysvětleno např. v tomto článku). To způsobuje, že se rozhodujeme především na základě emocí. Dokonce i v případě, že se snažíme řídit hlavně rozumem, být racionálně založení (jako třeba já) a myslíme si, že nad svým chováním máme plnou rozumovou kontrolu, tak tomu tam být vždy nemusí (věřte mi, mám s tím své zkušenosti). V určitých situacích může emoční část mozku se svými silnějšími vazbami převzít kontrolu (alespoň dočasně) a pak se chováme nelogicky (třeba panikaříme).

Takže na jednu stranu plně chápu, proč se takovéhle věci nezveřejňují, protože reakce veřejnosti by nemusely být zrovna příjemné. Na druhou stranu si nedokážu představit kvůli něčemu takovému panikařit ani sebe, ani jiné lidi, které znám. Nicméně, emoční reakce jsou v určitých případech asi opravdu nepředpovídatelné. Což je možná škoda, protože kdybychom mohli běžně potkávat lidi s „nadlidskými“ schopnostmi, mohli komunikovat s mimozemšťany (ano, vím, že by asi neuměli žádný s pozemských jazyků, ale třeba bychom časem našli „společnou řeč“) a celkově věděli víc, byl by ten svět, myslím si, mnohem zajímavější. Na druhou stranu, s vědomostmi přichází moc a toho lze také zneužít. Proto bych si přála, aby tohle nikdo nedělal a vědomosti lidé využívali jen ke společnému prospěchu, nikdy proti sobě navzájem. Ale mám pocit, že mám asi větší šanci osobně potkat mimozemšťana (opravdového), než aby lidé přestali toužit po moci a přestali proti sobě bojovat.

Každopádně, abych se vrátila k tomu samotnému „nadpřirozenu“, při psaní mě napadá, co je vlastně nadpřirozené a co už není? Našla jsem jednu zajímavou definici nadpřirozena. Líbí se mi myšlenka, že za nadpřirozený jev může být označováno například něco, co zatím nebylo vědecky vysvětleno. Což vlastně znemená, že věci, které jsou dneska úplně běžné, mohly být kdysi považovány za nadpřirozené. A také věci, které dneska považujeme za nadpřirozené, se třeba jednou vysvětlí a možná se také stanou běžnou součástí našich životů. Když se v současnosti rozhlédnu kolem sebe, líbí se mi, kolik věcí v minulosti téměř nemyslitelných se stalo běžnou součástí našich životů, a to jak v lidském chování, (které se, podle mého názoru, v globálním měřítku zlepšuje, ač se to třeba nemusí na první pohled znát), tak v technologickém pokroku. Kdekdo by mohl před 100 lety říci, že auto, které řídí samo a lidé se pouze vezou, je pouze nadpřirozený výmysl, hloupost, která patří maximálně tak do pohádek. Dneska na takováto auta lidé útočí ze strachu o bezpečnost nebo o zánik pracovních pozic pro řidiče. U té bezpečnosti to chápu, tam je ještě hodně co vylepšovat, ale co se týče řidičů, tuhle činnost za dalších 100 let už nebudou lidé (muset) dělat, jelikož stroje to zvládnou lépe. Stejně jako dnes ve většině případů zvládají stroje práci na montážních linkách lépe, než lidé.

Nicméně, abych neodbíhala moc od tématu, nadpřirozeno je ve své podstatě velmi široké a také značně relativní téma. Myslím si ale, že to není nic, čeho bychom se měli bát, pokud nás to tedy přímo neohrožuje. Naopak, nadpřirozeno může být velmi zajímavé a koneckonců i přínosné.