A co mé pravé já?

Před třemi roky jsem psala na téma týdne Moje osobnost článek Mé elfí já. Ten by se hodil i pro toto téma, proto jsem si na něj vzpomněla. To, co je v článku u mě stále platí. Ale přijde mi, a nejen u mě, že svých „druhých já“ máme hned několik a že často zapomínáme žít v tom nebo těch „já“, které jsou pro nás důležité, a místo toho žijeme pod maskami našich „pozměněných já“.

Pročetla jsem si několik článků na toto téma týdne a uvědomila jsem si, jak to je s těmi našimi „já“. Mohu jedině souhlasit s tím, že většina z nás má několik různých „já“, myšleno jako několik různých „stylů projevu naší osobnosti“, které jsou ale samozřejmě vzájemně propojené. Prostě, že v různých prostředích a situacích se chováme různě. Potom se různým lidem jevíme jako více či méně rozdílné osobnosti. Jinak nás znají učitelé ve škole, jinak rodiče, jinak kamarádi, jinak šéf v práci a jiní připadáme neznámým lidem, se kterými se teprve seznamujeme. Samozřejmě každý z nás to má trochu jinak a u některých se může zdát, že se jednotlivé „já“ od sebe moc neliší.

Ale spousta lidí, dalo by se říci, si nasazuje „masku“ – tím je myšleno právě to „jiné já“. Často se před ostatními – někdy i svými nejbližšími – chováme tak, jak si myslíme, že oni chtějí, abychom se chovali, a nejsme tak sami sebou – takoví, jací bychom doopravdy chtěli být. Skrýváme před okolím své pravé já – většinou se tak chráníme před posměchem, pohrdáním, ponížením apod. od ostatních lidí. Což je dost dobrý důvod.

Je často škoda, že nemůžeme svoji osobnost, své pravé já, před okolím naplno projevit. Pokud by se ostatní přestali posmívat, pomlouvat, ponižovat, pak by snad nic nebránilo, abychom se mohli projevovat tak, jak to sami cítíme. Bohužel, tím, jak si často „nasazujeme masku“ jiného já, občas zapomínáme, jací doopravdy jsme (nebo chceme být). Myslím, že se to dá zjistit vcelku jednoduše: následujte svoje touhy, sledujte, když máte z něčeho radost a především, když vás něco „naplňuje“ (pro ty, co neví, oč jde – nevím, jak ten pocit vyjádřit, ale je to jakoby taková větší radost a takový pocit, jako „tohle mě baví, to chci dělat i dál“). Pokud po něčem toužíte, naplňuje vás to apod. bude to nejspíš část vašeho pravého já.

Já sama mám své pravé já, dokonce možná dvě (viz článek odkazovaný na začátku textu) a několik „masek“, které nasazuji před ostatními lidmi. Před všemi, bez výjimky. Samozřejmě před každým jinou, více či méně odlišnou oproti mému pravému já. Možná to by se dalo označit jako mé druhé já. Nebo spíše několikáté já.

A co mé pravé já? Až moc na něj zapomínám. Tak často jsem obklopena ostatními lidmi, kteří by se mi mohli vysmát (atd.), že je mé pravé já skryto kdesi v zaprášeném koutě mé duše. A já stále nemám čas (mimo jiné kvůli studiu) a příležitost jít na pořádnou dlouhou procházku přírodou, jít bosky do lesa a obejmout nějaký strom, načerpat energii přírody a věnovat se zas chvíli magii… Těším se, až se zas do něčeho z toho pustím.