Kdo mě zná, nebo četl můj blog, asi ví, že kromě techniky-počítačů a přírody mám také hodně ráda Fantasy a skoro vše, co k tomu patří. Knížky, hry, filmy. A k fantasy patří také LARPy, neboli Live Action Role Play – něco ve smyslu: „živá akční hra na hraní rolí“, z nichž jsem se zatím žádného nezúčastnila, ač mám fantasy hodně ráda. Proč? O tom je právě tento článek. 
O LARP jako takový jsem se začala zajímat už kolem cca. 18ti let, možná i dříve (nyní je mi už pár let 20 
). V té době jsem četla články, prohlížela fotky, apod. a zajímala se spíše teoreticky i když mě to vcelku zaujalo. V poslední době i potkávám lidi (ať už osobně, či na internetu), kteří na nějakém tom larpu byli. Dokonce i můj přítel byl kdysi na larpu, i když to bylo předtím, než jsme se poznali. Přesto já jsem nesebrala odvahu sama na nějaký larp jít, a možná bych ji neměla ani, kdyby jel někdo se mnou.
). V té době jsem četla články, prohlížela fotky, apod. a zajímala se spíše teoreticky i když mě to vcelku zaujalo. V poslední době i potkávám lidi (ať už osobně, či na internetu), kteří na nějakém tom larpu byli. Dokonce i můj přítel byl kdysi na larpu, i když to bylo předtím, než jsme se poznali. Přesto já jsem nesebrala odvahu sama na nějaký larp jít, a možná bych ji neměla ani, kdyby jel někdo se mnou.Nejsem příliš společenská, naopak, taková ta samotářská lesní elfka. Možná proto mi dělají společenské hry problém, navíc fantasy je docela srdcovka a proto jsem v této oblasti ještě citlivější. Existuje snad jen jeden nebo dva lidé, se kterými bych byla schopná si zahrát třeba Dračí doupě nebo i nějaký larp. Ale ve skupině (zvlášť, pokud bych tam někoho neznala) bych to asi zatím nezvládala.
Co se týče bitevních larpů, neumím zrovna moc dobře bojovat, vlastně skoro vůbec. A že bych se přihlásila na larp, a pak tam nic nedokázala a akorát bych z toho byla otrávená, se mi fakt moc nechce. Navíc nemám skoro žádnou fyzičku, což je pro bojovníka či bojovnici základ.
Více se mi zamlouvají komorní larpy, kde nemusíte často ani zvednout meč nebo luk či jinou zbraň, naopak jsou více zaměřené na hraní rolí. Jenže můj herecký talent se pohybuje někde kolem nuly a tréma při jakémkoliv projevu před více (nemyslím tím hodně, ale množné číslo, tj. více než jeden) neznámými lidmi se blíží ke 100%. Také se bojím toho, že mi bude přiřazena nějaká role a nebudu si moci vytvořit svoji vlastní.
Sečteno podtrženo: nedůvěra v neznámé lidi, téměř nulová fyzička, téměř nulová schopnost boje, téměř nulové herecké schopnosti a naopak velká tréma, strach z toho, že nebudu moci hrát svoji roli nebo že mé postavě bude nějak ublíženo (to platí hlavně pro „dračák“). To všechno mi brání hrát LARP. Ale kdo ví, třeba se z toho časem dostanu a na nějaký LARP se vydám, protože o tom tak trochu sním, ale chci si to užít a ne se tam trápit a ještě ostatním kazit hru. Ještě nejsem připravená na takový nápor emocí a všeho, co by to ve mě vyvolalo. Těším se, až (jestli) někdy budu.
Nějaké dotazy nebo rady pro samotářskou elfku Elemonu?